Magnetický dipólový moment
Feedback

Z WikiSkript

Magnetický diólový moment (někdy jen dipólový moment nebo magnetický moment) je vlastnost, která umožňuje popisovat interakci částice s magnetickým polem. V přítomnosti vnějšího magnetického pole se částice orientuje tak, aby její magnetický dipólový moment byl ve směru magnetického pole. Zprává se tedy jako střelka magnetu, viz obrázek níž.

Magnetický dipólový moment se spontánně orientuje podél magnetického pole (a). Na jeho orientaci v jiném směru je třeba působit sílou, tudiž momentem síly (b).

Matematicky zapisujeme toto působení vektorovým součinem:

Kde je mangetický dipólový moment, je magnetické pole (přesněji tzv. magnetická indukce) a je moment síly (též točivý/kroutivý moment). Moment síly tedy stáčí dipólový moment do směru magnetického pole. Jsou-li již magnetický dipólový moment a magnetické pole rovnoběžné, je moment síly nulový, neboť vektorový součin rovnobězných vektorů je vždy nulový.

Původ magnetického momentu[upravit | editovat zdroj]

Magnetický dipólový moment vzniká na podkladě momentu hybnosti . Tyto dvě veličiny jsou úměrně, neboli:

Konstanta úměry mezi magnetickým momentem a momentem hybnosti závisí na náboji. Pro proton je tedy kladná a magnetický moment protonu má stejný směr jako jeho moment hybnosti. Naopak náboj elektronu je záporný, proto bude jeho magnetický moment v opačném směru než jeho moment hybnosti.

Protože rozlišujeme orbitální a spinový moment hybnosti, rozlišujeme i orbitální a spinový magnetický moment. Orbitální magnetický moment vzniká na základě pohybu kolem vztažného bodu, např. elektronu kolem jádra. Spinový magnetický moment vzniká na základě spinu (vnitřního momentu hybnosti).

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]