Latinská gramatika
Latinská substantiva a substantiva řeckého původu se rozdělují do pěti skupin, resp. deklinací. O zařazení rozhoduje tvar substantiva v genitivu jednotného čísla (v genitivu singuláru). Latina má šest pádů, nominativ, genitiv, dativ, akuzativ, vokativ a ablativ. Dativ a vokativ (většinou identický s nominativem) v lékařské terminologii neužíváme.
Substantiva I. deklinace jsou feminina. Maskulina jsou výlučně vlastní jména mužských bytostí, řek či etnik. Tato kategorie substantiv je charakteristická koncovkou -a v nominativu, -ae v genitivu, u substantiv řeckého původu v nominativu -ās nebo -ēs.
Podle II. deklinace se skloňují všechna substantiva zakončena na -ī v genitivu singuláru. Jedná se většinou o maskulina a neutra, existují však i rodové výjimky.
Patří sem všechna substantiva, jejichž společným znakem je koncovka -is v genitivu singuláru
Skupinu substantiv IV. deklinace tvoří maskulina a neutra zakončeny v genitivu na -ūs. Slova v nominativu singuláru zakončeny na -us jsou maskulina, na -ū jsou neutra.
Patří sem substantiva v genitivu singuláru zakončeny na -eī nebo -ēī.
Adjektiva rozdělujeme do dvou skupin: podle první a druhé deklinace a podle třetí deklinace, a používáme jejich tři tvary (pozitiv, komparativ, superlativ + elativ).
Zájmena v lékařské terminologii nepoužíváme.
Číslovky máme základní (sklonné a nesklonné), řadové (chovají se jako přídavná jména podle první a druhé deklinace) a násobné.
Slovesa se v lékařské terminologii používají zřídka (například při předepisování receptů), rozdělujeme do čtyř konjugací (časování); užíváme od nich však jen imperativ (rozkazovací způsob).
Další slovní druhy nejsou potřebné, omezíme-li se na užití latiny v českých zemích nejobvyklejší. V opačném případě je tomu však jinak:
- „Puer dentem aegrum habet.“
- „Ōs aperī, puer! Linguam ostende!
- Lingua eius rubra est.“
- „Dēns nōn dolet, ergō dēns aeger nōn est. Nōn dentem, sed pedem modo sānā, medice!“[1]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Latinská syntax
- Latinské číslovky
- Latinská první deklinace | Druhá deklinace | Třetí deklinace | Čtvrtá deklinace | Pátá deklinace
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ØRBERG, Hans H. Lingua Latina per se Illustrata, Pars I: Familia Romana. 2. vydání. 2011. 328 s. ISBN 978-1585104208.
- PECH, Jiří a Pavel RAK. Latina pro gymnázia. 1. díl. 4. vydání. Praha : Leda, 2005. ISBN 80-85927-47-0.
- ↑ ØRBERG, Hans H. Lingua latina per se illustrata : Pars I, Familia romana. 1. vydání. Grenna : Domus Latina, 2003. 328 s. Kapitola XI
- Corpus humanum. ISBN 87-997016-5-0.