Léčba chronického srdečního selhání
Při chronickém srdečním selhání není srdce schopno přečerpávat takové množství krve, které je nutné k normální funkci tkání.
Léčiva, která se podávají při chronickém srdečním selhání se dělí na dvě základní skupiny:
Látky snižující nároky na myokard
- inhibitory ACE,
- blokátory AT1-receptorů,
- ostatní vazodilatancia,
- antagonisté adrenergních beta-receptorů (tzv. beta blokátory),
- diuretika.
Látky s pozitivně inotropním účinkem
- srdeční glykosidy,
- ostatní pozitivně inotropní látky.
Látky snižující nároky na myokard[upravit | editovat zdroj]
Inhibitory ACE[upravit | editovat zdroj]
- Inhibitory enzymu konvertujícího angiotenzin. Mechanismus účinku spočívá v poklesu koncentrace cirkulujícího angiotenzinu II, což vede ke snížené degradaci bradykininu, jenž stimuluje vazodilatační NO syntasu.
- Současné tlumení sympatického nervového systému - využití i při léčbě arteriální hypertenze.
- Dochází ke zvýšení srdečního výdeje, což zlepšuje perfúzi orgánů.
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Těhotenství, hyperkalémie, bilaterální stenóza renálních tepen, angioneurotický edém.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Dráždivý kašel, kožní vyrážky, angioneurotický edém.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Enalapril, kaptopril, perindopril, ramipril.
Blokátory AT1-receptorů[upravit | editovat zdroj]
- Antagonizují působení angiotenzinu na receptorech AT1 (rozdíl oproti inhibitorům ACE je v tom, že nevedou ke zpomalenému odbourávání bradykininu).
- Doporučovány jsou při nesnášenlivosti inhibitorů ACE.
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Těhotenství, hyperkalemie, bilaterální stenóza renálních tepen.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Losartan, valsartan, telmisartan, candesartan.
Ostatní vazodilatancia[upravit | editovat zdroj]
- Široká skupina látek, jejichž mechanismus i místo působení se liší.
- Dělíme je na vazodilatancia arteriální, venózní a s kombinovaným účinkem (na arterie i vény).
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Dihydralazin, nitroprusid.
Beta blokátory[upravit | editovat zdroj]
- Utlumují sympatoadrenální systém, snižují srdeční frekvenci a prodlužují diastolu.
- Používají se u stabilizovaných pacientů.
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Výraznější bradykardie, poruchy AV převodu, hypotenze, bronchiální astma.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Metoprolol sukcinát, karvedilol, bisoprolol, nebivolol.
Diuretika[upravit | editovat zdroj]
- Použití jen při projevech městnání (v malém či velkém oběhu).
- Indikovány zejména u mírného a středního stupně srdečního selhání - dochází k vyplavování otoků.
Kontraindikace[upravit | editovat zdroj]
Pacienti bez otoků, oběhového přetížení a dušnosti.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Hypokalémie (pouze u kličkových a thiazidových diuretik).
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
- kličková - furosemid,
- thiazidová - hydrochlorthiazid,
- inhibitory aldosteronových receptorů - spironolakton.
Látky s pozitivně inotropním účinkem[upravit | editovat zdroj]
Srdeční glykosidy[upravit | editovat zdroj]
- Jedná se o kardiotonika, což jsou látky, které zvyšují kontrakci myokardu.
- Navozují iontové změny, které jsou způsobeny inhibicí Na+/K+-ATPázy v kardiomyocytech.
- Zmírňují symptomy, ale nezlepšují prognózu onemocnění.
Nežádoucí účinky[upravit | editovat zdroj]
Jsou poměrně časté - nechutenství, nauzea, bradykardie atd.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Digoxin.
Ostatní pozitivně inotropní látky[upravit | editovat zdroj]
- Jedná se o léčiva podávaná krátkodobě u akutních stavů (dlouhodobé užívání má negativní efekt).
- Indikace u akutní srdečního selhání či exacerbace chronického.
Sympatomimetika[upravit | editovat zdroj]
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Dopamin, dobutamin.
Inhibitory fosfodiesterazy III[upravit | editovat zdroj]
- Aplikace i.v. zejména při akutním srdečním selhání.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Amrinon, milrinon.
Kalciové senzibilizátory[upravit | editovat zdroj]
- Zvyšují citlivost troponinu C ke kalciu.
- Používají se jako doplňková léčba u akutně dekompenzovaného chronického srdečního selhání.
Zástupci[upravit | editovat zdroj]
Levosimendan.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. ISBN 978-80-7262-373-0.
- PERLÍK, František. Základy farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2011. ISBN 978-80-7262-759-2.