Komplement

Kaskádovitá aktivace komplementu

Komplement tvoří asi 30 sérových a membránových glykoproteinů a je součástí nespecifické humorální imunitní odpovědi. Složky komplementu se kaskádovitě aktivují a tím spouštějí imunitní reakci.

Komplement objevil Jules Bordet koncem 19.století, nazval ho alexin .

Hlavními složkami je 9 sérových proteinů C1 − C9, dále faktory (B, D, P), inhibitory a inaktivátory (H, I). Většina jich je syntetizována v játrech, ostatní v makrofázích, fibroblastech a některých epitelových buňkách gastrointestinálního, močového a pohlavního ústrojí. Různé podněty spouští kaskádovitou aktivaci jednotlivých složek.

Ústřední složkou je C3 (fragment C3b se kovalentně váže na mikrobiální povrch). Meziprodukty této kaskádovité reakce mají výrazné biologické funkce, jako jsou opsonizace a chemotaxe. Terminálním produktem kaskády je komplex proteinů C5b, C6, C7, C8, C9 nazývaný MAC (membrane attack complex). Ten perforuje cytoplasmatické membrány některých buněk, bakterií či virů a působí jejich lýzu.

Hlavní funkce komplementu

• Opsonizace (C3b): komplement se aktivuje po vniknutí bakterie; složka A se uvolní, B opsonizuje,
• chemotaxe (C3a, C5a),
• prozánětlivé funkce (C3a, C5a): anafylatoxiny (mediátory zánětu, způsobují vazodilataci, zvyšují permeabilitu cévních stěn uvolňováním histaminu),
• osmotická lýza (C5b − C9): cytotoxické působení membranolytického komplexu.

Existují specifické receptory pro aktivované složky C3, C5. CR1-receptor se vyskytuje na erytrocytech, slouží pro transport imunokomplexu do sleziny ze tkání. Imunokomplex aktivuje komplement a naváže se na receptor B složky a je pak ve slezině odstraněn. Při poškození této funkce dochází k imunopatologickým stavům.

Některé složky komplementového systému mají význam i při jiných dějích. Imunokomplexy, obsahující C3dg, stimulují aktivaci lymfocytů. Imunokomplexy s C3b regulují transport antigenů do sleziny a uzlin. Některé komplementové receptory slouží jako adhezivní molekuly.

Inhibice komplementu inhibuje hemostázu × poranění aktivuje oba systémy současně (hemostáza zabrání vnikání dalších částí do systému).

Aktivace komplementu

Rozeznáváme 3 způsoby aktivace:

1. alternativní cesta,
2. lektinová cesta,
3. klasická cesta.

Lektinová cesta je variantou klasické.

Dysregulace komplementu

Rozeznáváme 2 hlavní dysregulace:

1. Nedostatek některých komponentů komplementu
2. Nedostatek či defekt v regulačních proteinech komplementu

Nedostatek C2 nebo C4 je spojen s častějšími bakteriálními a virovými infekcemi (mnoho pacientů je nicméně asymptomatických a to pravděpodobně díky funkční alternativní cestěxkomplementu). U některých pacientů s nedostatkem C2, C4 nebo C1q je hlavním projevem autoimunitní onemocnění podobné SLE (pravděpodobně díky tomu, že tyto faktory hrají roli v clearance imunitních komplexů). Deficit C3 je vzácný. Deficity C5, C6, C7, C8 a C9 jsou spojeny s rekurentními především gonokokovými a meningokokovými infekcemi).

Nedostatek C1 inhibitoru dává vzniknout autosomálně domninantní poruše s názvem hereditární angioedém. Získaná mutace PIGA genu vede k vyšší náchylnosti erytrocytů vůči lýze MAC komplexem a dává tak vziknout paroxysmální noční hemoglobinurii.

Odkazy

Související články

• Klasická cesta aktivace komplementu
• Alternativní cesta aktivace komplementu
• Lektinová cesta aktivace komplementu
• Regulace komplementu

Externí odkazy

• Komplement (česká wikipedie)
• Complement system (anglická wikipedie)
• Komplement – Youtube video

Použitá literatura

• HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.

• KINDT,, GOLDSBY a OSBORNE. Kuby Immunology. 6. vydání. W. H. Freeman & Company, 2006. 574 s. ISBN 978-1429202114.

• KUMBAR,, ABBAS a ASTER. Robbins basic pathology. 10. vydání. Elsevier, 2008. 935 s. ISBN 978-0-323-48054-3.