Klasifikační systémy v psychiatrii
Klasifikační systémy v psychiatrii mají za cíl mezinárodní standardizaci psychických poruch.[1] Poskytují tedy společný jazyk všem pracovníkům v oboru, slouží k efektivní komunikaci a stanovení správné diagnózy. Mimo jiné zjednodušují i následné epidemiologické zpracovávání dat.
Klasifikační systémy[upravit | editovat zdroj]
V klasifikačních systémech se využívají dva hlavní přístupy:
- Kategoriální – rozlišuje kvalitativně rozdílné fenomény, které se od sebe liší jasně danými kritérii
- Dimenzionální – určuje míru, do jaké osoba vyjadřuje daný příznak a jeho četnost[2]
Mezi základní užívané systémy patří:
1) MKN, Mezinárodní klasifikace nemocí (hlavně Evropa včetně ČR):
- 1893 – Mezinárodní seznam příčin smrti, v Chicagu, nebyly v něm ještě duševní poruchy;
- 1938 – 5. revize s kapitolou „Nemoci nervového systému a smyslových orgánů“ obsahující 4 duševní poruchy: duševní zaostalost, schizofrenie, maniodepresivní psychózu a ostatní duševní poruchy;
- 1948 – 6. revize, MKN, přidána samostatná kapitola věnovaná psychiatrii, záštitu přebírá WHO;
2) DSM, Diagnostický a statistický manuál (USA):
- 1952 Diagnostický a statistický manuál duševních chorob (DSM-I) vytvořený Americkou psychiatrickou asociací;
- Americe se nelíbil MKN a její rozdělení duševních chorob – mají kategorizaci fenomenologickou– každá porucha je definována určitým počtem diagnostických kritérií;
- DSM-III ovlivnil i 10. revizi MKN (1993);
- 2013 vydána současná pátá verze DSM-V.
MKN-10[upravit | editovat zdroj]
Též známý jako ICD-10 ( International Statistical Classification of Diseases and Related Health Problems 10th revision).
V aktuální klasifikaci je psychiatrii věnována pátá V. kapitol Poruchy duševní a poruchy chování. Obsahuje asi 1000 kategorií, kódy F00-F99, k vzhlédnutí zde. Mizí zde dlouho tradované dělení poruch na psychózy a neurózy.
| F00−F09 | organické duševní poruchy včetně symptomatických |
|---|---|
| F10−F19 | duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek |
| F20−F29 | schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy |
| F30−F39 | poruchy nálady |
| F40−F49 | neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy |
| F50−F59 | behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými faktory |
| F60−F69 | poruchy osobnosti a poruchy chování u dospělých |
| F70−F79 | mentální retardace |
| F80−F89 | poruchy psychického vývoje |
| F90−F98 | poruchy chování a emocí v dětském věku (se začátkem obvykle v dětství a v adolescenci) |
| F99 | nespecifická duševní porucha |
Pravidla diagnostického procesu[upravit | editovat zdroj]
Proces je třístupňový:
- nejprve se sbírají specifické symptomy (nálady apod.);
- sdružují se do specifických syndromů;
- následně se dedukuje přítomnost určité choroby.
Duševní porucha (dle APA) je takový vzorec chování, který je spojen s nepříjemnými pocity nebo narušením funkce alespoň v jedné z důležitých životních oblastí.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VAN HEUGTEN-VAN DER KLOET, Dalena a Ton VAN HEUGTEN. The classification of psychiatric disorders according to DSM-5 deserves an internationally standardized psychological test battery on symptom level. Front Psychol [online]. 2015, vol. 6, s. 1108, dostupné také z <http://journal.frontiersin.org/Article/10.3389/fpsyg.2015.01108/abstract>. ISSN 1664-1078.
- ↑ DUŠEK, Karel, et al. Diagnostika a terapie duševních poruch. 2. vydání. 2015. s. 272. ISBN 978-80-247-4826-9.
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.
- DILLING, Horst. Klassifikation psychischer Störungen. 18. vydání. 2014. ISBN 9783456841243.
