Poruchy chování (pediatrie)

Poruchy chování u dětí a dospívajících jsou charakterizovány opakujícím se a trvalým obrazem dissociálního, agresivního a vzdorovitého chování. Vždy je nutné brát v úvahu vývojový stupeň dítěte a také vyloučit přítomnost schizofrenie, mánie, pervazivní vývojové poruchy, hyperkinetické poruchy a deprese. Porucha chování se často kombinuje s jinými chorobnými stavy (např. smíšená porucha chování a emocí, hyperkinetická porucha chování).

Při diagnostice poruch chování je nutné odlišit normální agresi a „nepsychiatrické“ problémové chování od psychiatrického, kdy je problémové chování přítomné trvale, je extrémní a hrubě překračuje vzory chování typické pro příslušný věk. Poruchy chování představují společenský problém a vyžadují komplexní multioborový přístup (psychiatrie, psychologie, pedagogika, sociologie, sociální služby atd.).

Obecná diagnostická kritéria

• Opakující se stabilní vzorce chování, ve kterých jsou porušovány sociální normy, pravidla a práva druhých. Během uplynulého roku musí být přítomny tři nebo více symptomů s jedním symptomem trvale přítomným v posledním půlroce. Mezi symptomy se zahrnuje následující chování:
  • agrese k lidem a zvířatům (šikana, vyhrožování, fyzická agrese a hrubost, loupežná přepadení, vynucování sexuální aktivity);
  • destrukce majetku a vlastnictví (zakládání ohňů, ničení cizího majetku);
  • nepoctivost nebo krádeže (vloupání, lhaní, krádeže);
  • vážné násilné porušování pravidel (útěky z domova, časté záškoláctví);
• Poruchy chování významně zhoršují školní a pracovní fungování.

Etiologie

• sociální faktory: kriminální čin v rodinné anamnéze, užívání návykových látek rodiči a konflikty mezi rodiči, nedostatečná péče, domácí násilí;
• psychologické faktory: hyperaktivita, kognitivní deficity, jazyková bariéra, posttraumatická stresová porucha;
• biologické faktory: deficity v autonomním nervovém systému, snížená hladina kortizolu, záchvatovitá onemocnění, neurotransmiterové abnormity – dopamin, noradrenalin, serotonin.
• genetické faktory.

Poruchy chování dle MKN 10

• porucha chování ve vztahu k rodině;
  • splňuje všechna kritéria poruch chování, ale ty jsou víceméně omezeny na domácí prostředí a zaměřené vůči členům rodiny;
• nesocializovaná porucha chování;
  • všechny příznaky poruch chování a navíc špatné zapojení jedince mezi své vrstevníky;
• socializovaná porucha chování;
  • všechny příznaky poruch chování, ale jedinec je schopen navazovat trvalé přátelství s vrstevníky;
• porucha opozičního vzdoru;
  • vzdorovité, neposlušné a provokativní chování, typické pro děti ve věku 6–10 let; nevskytují se vážnější antisociální a agresivní činy.

Jako prediktory špatné prognózy se uvádí

• manifestace v útlém dětství,
• chování neměnící se změnou prostředí, s vysokou frekvencí, stabilně se opakující,
• špatné vztahy k vrstevníkům,
• porucha pozornosti, impulzivita, hyperaktivita,
• dysfunkční rodina s patologickou interakcí a komunikací.

Mezi poruchy se špatnou prognózou se řadí nesocializovaná porucha chování a porucha opozičního vzdoru.

Terapie

• nefarmakologická;
• antipsychotika, stabilizátory nálady (valproát, lithium).