Infračervené záření/Katalog metod v biofyzice
Infračervené záření a je elektromagnetické vlnění s vlnovou délkou delší než má viditelné světlo, konkrétně 760 nm - 1mm.
Pásma infračerveného záření[upravit | editovat zdroj]
Vlastnosti infračerveného světla (IR) závisí do značné míry na jeho energii, proto se dělí do 3 pásem. Krátkovlnné pásmo A zahrnuje vlnové délky 760–1 400 nm, střední pásmo B zahrnuje délky 1 400–3 000 nm a dlouhovlnné pásmo C s vlnovými délkami nad 3 000 nm. Přirozeným zdrojem krátkovlnného záření je Slunce, umělým různé typy žárovek, teplomety. Zdrojem IR středního pásma jsou například radiátory ústředního topení.
Poranění způsobená infračerveným zářením[upravit | editovat zdroj]
Nejhlouběji proniká do kůže IR o vlnových délkách kolem 900 nm. IR se velkou měrou podílí na tepelné bilanci organizmu. Při absorpci větších intenzit IR se silně dráždí nejprve tepelné receptory a později i kožní receptory pro bolest. Práh bolesti pro zahřívanou kůži je při teplotě 45 °C. Se vzrůstající teplotou se objevuje erytém a pokud teplota dále stoupá, dochází až k jejímu popálení. IR může poškodit oko, v pásmu 760–2 500 nm jsou tzv. penetrující paprsky, které procházejí okem a jsou absorbovány duhovkou, čočkou i sítnicí. Profesionálním onemocněním foukačů skla, slévačů, tavičů je tzv. žárová katarakta (šedý zákal čočky).
Analgetické a spasmolytické účinky IR[upravit | editovat zdroj]
Analgetické a spasmolytické účinky IR jsou dány jednak důsledkem přímého působení zvýšené teploty, jednak působením na kožní receptory, které vyvolávají reflexní účinky. IR se využívá v rehabilitační medicíně k odstranění bolestí kloubů při artrózách, bolestí při páteřních syndromech, při neuralgiích. IR příznivě ovlivňuje rychlost absorpce exudátu u zánětlivých procesů (např. u sinusitid, zánětů kůže a podkoží). Někdy je využíváno reflexních účinků k uvolnění spazmů při kolikách (ledvinová, žlučová kolika).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- KYMPLOVÁ, Jaroslava. Katalog metod v biofyzice [online]. [cit. 2012-09-20]. <https://portal.lf1.cuni.cz/clanek-793-katalog-metod-v-biofyzice>.
