Endomysiální protilátky

Endomysiální protilátky

Endomysiální protilátky (EmA) jsou velmi spolehlivým markerem céliakie (senzitivita 83–95 % a specificita 94–99 %), a ve screeningových algoritmech jsou doporučeny jako druhý krok indikující histologický průkaz. Céliakie patří k autoimunitním onemocněním a prokazujeme proto přítomnost řady autoantigenů, např. k endomysiu, což je pojivový, tkáňový protein hladkého svalu, lokalizovaný mezi myofibrilami.

Metoda detekce je imunofluorescenční, jako substrát byla původně použita svalovina jícnu opic, ověřeny jsou nyní i další substráty, např. svalovina pupečníku. Laboratorní technika vyžaduje imunofluorescenční mikroskop, hodnocení testu není zcela jednoduché a vyžaduje dlouhodobé zkušenosti. Průkaz EmA protilátek by měl být proveden v několika ředěních vzorku séra od 1:5 (pro základní screening) až 1:40 (průkaz onemocnění). Vzhledem k finanční náročnosti testu je většinou prováděno hodnocení pouze v jediném ředění, nejčastěji 1:20.

Protilátky ke tkáňové transglutamináze, která je vlastním chemickým substrátem endomysia, lze stanovit klasickou ELISA metodou, a je proto výhodnější pro běžnou, rutinní diagnostiku.

Vzhledem k technické i finanční náročnosti stanovení EmA je diskutována možnost stanovení protilátek proti tkáňové transglutamináze místo EmA, resp. sekvence stanovení těchto markerů v algoritmu screeningu a diagnostiky céliakie.

Odkazy

Zdroj

• Se svolením autora převzato z KOCNA, Petr. GastroLab : MiniEncyklopedie laboratorních metod v gastroenterologii [online]. ©2002. Poslední revize 2011-01-08, [cit. 2011-03-04]. <http://www1.lf1.cuni.cz/~kocna/glab/glency1.htm>.

Použitá literatura

• SALMI, TT, et al. Endomysial antibody-negative coeliac disease: clinical characteristics and intestinal autoantibody deposits. Gut. 2006, vol. 55, no. 12, s. 1746-53, ISSN 0017-5749 (Print), 1468-3288 (Electronic). PMID: 16571636.

• PAPARO, F, et al. Clinical, HLA, and small bowel immunohistochemical features of children with positive serum antiendomysium antibodies and architecturally normal small intestinal mucosa. Am J Gastroenterol. 2005, vol. 100, no. 10, s. 2294-8, ISSN 0002-9270 (Print), 1572-0241 (Electronic). PMID: 16181383.

• BAUDON, JJ, et al. Diagnosing celiac disease: a comparison of human tissue transglutaminase antibodies with antigliadin and antiendomysium antibodies. Arch Pediatr Adolesc Med. 2004, vol. 158, no. 6, s. 584-8, ISSN 1072-4710 (Print), 1538-3628 (Electronic). PMID: 15184223.

• SINCLAIR, D, et al. A comparative study of tissue transglutaminase antibodies and endomysium antibody immunofluorescence in routine clinical laboratory practice. Ann Clin Biochem. 2003, vol. 40, no. 4, s. 411-6, ISSN 0004-5632 (Print), 1758-1001 (Electronic). PMID: 12880544.

• PICARELLI, A, et al. Identification of a new coeliac disease subgroup: antiendomysial and anti-transglutaminase antibodies of IgG class in the absence of selective IgA deficiency. J Intern Med. 2001, vol. 249, no. 2, s. 181-8, ISSN 0954-6820 (Print), 1365-2796 (Electronic). PMID: 11240848.

• DAHELE, A, et al. Anti-endomysial antibody negative celiac disease: does additional serological testing help?. Dig Dis Sci. 2001, vol. 46, no. 1, s. 214-21, ISSN 0163-2116 (Print), 1573-2568 (Electronic). PMID: 11270789.

• TURSI, A, et al. Low prevalence of antigliadin and anti-endomysium antibodies in subclinical/silent celiac disease. Am J Gastroenterol. 2001, vol. 96, no. 5, s. 1507-10, ISSN 0002-9270 (Print), 1572-0241 (Electronic). PMID: 11374690.

• DICKEY, W, et al. Disappearance of endomysial antibodies in treated celiac disease does not indicate histological recovery. Am J Gastroenterol. 2000, vol. 95, no. 3, s. 712-4, ISSN 0002-9270 (Print), 1572-0241 (Electronic). PMID: 10710062.

• SCHOBER, E, et al. Screening by anti-endomysium antibody for celiac disease in diabetic children and adolescents in Austria. J Pediatr Gastroenterol Nutr. 2000, vol. 30, no. 4, s. 391-6, ISSN 0277-2116 (Print), 1536-4801 (Electronic). PMID: 10776949.