Interleukiny
Z WikiSkript
(přesměrováno z IL)
Humorální signální molekuly, kterými mezi sebou komunikují buňky imunitního systému, se nazývají cytokiny. Velmi významnou skupinu cytokinů tvoří interleukiny (IL). Jedná se nejčastěji o krátké peptidové řetězce. Jejich účinky jsou jak autokrinní, parakrinní tak i endokrinní. Slouží jako humorální komunikace mezi buňkami specifické imunity a přirozené imunity. Jsou produkovány nejvíce helperskými T-ly, APCs a makrofágy.
Přehled funkcí[upravit | editovat zdroj]
Interleukiny zastávají velmi rozličné funkce. Přehled těch nejdůležitějších je v tabulce.
IL-1 | zahajuje zánětlivou odpověď (horečka), aktivuje ostatní buňky |
IL-2 | aktivuje T-lymfocyty a B-lymfocyty, makrofágy, neutrofily |
IL-3 | podporuje proliferaci bílé krevní řady (myeloidní a lymfoidní progenitorové buňky) – viz CSF |
IL-4 | podpora Th2-ly subsetu, maturace plazmatických buněk a přepnutí tříd protilátek |
IL-5 | podpora proliferace a diferenciace eosinofilů a T-ly |
IL-6 | systémová zánětlivá odpověď (horečka), podpora T-ly, B-ly |
IL-7 | proliferace a diferenciace lymfoidních buněk v thymu |
IL-8 | chemotaktické účinky |
IL-10 | tlumení zánětlivé odpovědi, podpora Th2-ly subsetu |
IL-12 | zvyšování cytotoxicity (NK buňky, Th1-ly, makrofágy, neutrofily) |
IL-13 | útlum zánětlivé reakce, inhibice produkce cytokinů |
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ŠTERZL, Ivan, et al. Základy imunologie. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0972-X.