Interferony
(přesměrováno z IFN)
Interferony jsou glykoproteiny nespecifické imunity, které působí v obraně proti virovým infekcím, proti tvorbě nádorových klonů a podpoře imunitního systému. Genetická informace pro vznik a produkci interferonů se nachází ve všech buňkách. Působí parakrinně (tj. na buňky ve svém okolí).
Interferony se navazují na membrány okolních buněk a zvyšují jejich rezistenci k virové infekci. Antivirový stav je v buňce navozen stimulací syntézy dvou enzymů, proteinkinázy a oligoadenylátsyntetázy. Oba enzymy jsou aktivovány dsRNA. Proteinkináza fosforyluje α-podjednotky iniciačního translačního faktoru elF-2, který je tak inaktivován, takže v buňce se zastavuje translace.
Jde o podobný mechanismus řízení translace jako při syntéze hemoglobinu regulované hemem. Druhý enzym, 2',5'-oligoadenylátsyntetáza, katalyzuje tvorbu zvláštního oligoadenylátu, ve kterém jsou nukleotidy spojeny fosfodiesterovými vazbami 2'-5', nikoli 3'-5'. Tyto oligonukleotidy aktivují RNázu L, rozkládající mRNA a rRNA. Zastavením translace a zvýšeným rozkladem nukleových kyselin interferon v buňce navozuje antivirový stav.
- Interferon α – secernován makrofágy, produkován buňkami infikovanými některými viry; váže se na receptory pro interferony na infikovaných i dosud zdravých buňkách a navozuje v nich antivirový stav; využívá se při léčbě chronické hepatitidy B a C a také při léčbě nádorů, jako je například Kaposiho sarkom nebo chronická myeloidní leukémie.
- Interferon β – secernován fibroblasty, produkován buňkami infikovanými některými viry; váže se na receptory pro interferony na infikovaných i dosud zdravých buňkách, navozuje v nich antivirový stav; využíván např. v léčbě roztroušené sklerózy.
- Interferon γ – secernován pomocnými TH1-lymfocyty, indukuje syntézu některých enzymů směřující k potlačení replikace virů; produktem antigenně-specifických TH1-buněk; reguluje důležité aspekty imunitní reakce; využívá se například při léčbě chronické granulomatózní choroby.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroje[upravit | editovat zdroj]
- ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.
- ŠTÍPEK, Stanislav. Stručná biochemie : uchování a exprese genetické informace. 1. vydání. Praha : Medprint, 1998. ISBN 80-902036-2-0.