Horní střední stálý řezák
Jedná se o pilíř II. třídy podle Voldřicha.
Vestibulární ploška má čtyřúhelníkový tvar, je konvexní a je rozdělena dvěma rýhami orientovanými podélně s dlouhou osou zubu. Tyto rýhy se fyziologickou abrazí postupně ztrácejí.
Palatinální ploška je, na rozdíl od retní, konkávní. U krčku přechází ve výrazné tuberculum dentale. Po stranách palatinální plošky jdou tzv. sklovinné valy.
Incizální hrana směřuje k meziální plošce kolmo, zatímco distální ploška se v přechodu na incizi zaobluje. Styčná místa mezi středními řezáky v horní čelisti se nacházejí v incizální třetině meziálních plošek. Charakteristický tvar velkého horního řezáku je dán poměrem obou aproximálních ploch k incizální hraně.[1]
Kořen je mohutný, kónický, mírně distálně zahnutý a na průřezu přibližně kruhový. Dřeňová dutina je nejprve velmi prostorná a vybíhá ve tři rohy. Kořenový kanálek má často kruhovitý průřez.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ JANSOVÁ, K a M EBER. Preklinická stomatologie : I. část - morfologická. 2., dopl vydání. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 72 s. ISBN 80-7067-596-9.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JANSOVÁ, K a M EBER. Preklinická stomatologie : I. část - morfologická. 2., dopl vydání. Olomouc : Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 72 s. s. 39–55. ISBN 80-7067-596-9.
- ŠEDÝ, Jiří a René FOLTÁN. Klinická anatomie zubů a čelistí. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. ISBN 978-80-7387-312-7.