Genitální herpes
Genitální herpes je sexuálně přenosné onemocnění vyvolané virem herpes simplex. Nejčastěji je způsobeno virem herpes simplex 2 (HSV-2), ale často je prokazován i HSV-1. Původně byly sice nalézány na různých místech, ale orogenitální sexuální praktiky způsobily, že jak HSV-1, tak HSV-2 jsou běžně nalézány v ústech i na genitálu.
Infekce HSV-2 patří k nejběžnějším sexuálně přenosným onemocněním. Podle odhadu je jím infikováno více než 500 milionů lidí.
Až 75 % infekcí je asymptomatických a nakažení jedinci jsou přenašeči. Navíc infekce HSV-2 zvyšuje riziko infekce HIV.[1]
Klinické příznaky[upravit | editovat zdroj]
Klinické projevy závisí na stadiu onemocnění a na stavu imunity jedince. Obecně jsou ženy náchylnější k získání infekce než muži. Primární genitální léze u lidí, kteří mají protilátky proti HSV, není dramatická. Na penisu či vulvě se objeví 3 až 7 dní po infekci charakteristické měchýřkovité vřídky, které praskají a tvoří se místo nich mělké vředy hojící se přibližně dva týdny. Regionální lymfatické uzliny bývají zvětšené. Mohou se objevit i celkové příznaky, jako jsou horečka, bolesti hlavy a nevolnost.
Lokální příznaky mizí po dvou týdnech, kdy virus prostupuje skrz nervy do nervových ganglií. Zde zůstává v latentní fázi a reaktivuje se při imunosupresi jedince.
Primární infekce u ženy, která nemá protilátky proti HSV-1 i HSV-2, může probíhat dramaticky jako diseminovaná ulcerující infekce celé vulvy, která se šíří i na hýždě a do oblasti třísla.
Komplikace[upravit | editovat zdroj]
Genitální herpes vyvolaný HSV-1 má menší tendenci k recidivám. Vzácnou komplikací u dospělých je aseptická meningitida či encefalitida. Časté jsou také sekundární mykotické či bakteriální infekce. Kompletní vyléčení může u neléčené infekce trvat i několik týdnů.
Pokud je nakažená matka, může se novorozenec nakazit HSV-2 při průchodu porodními cestami. U dítěte může po porodu vyvolat novorozenecký diseminovaný herpes či encefalitidu.
Podrobnější informace naleznete na stránce Adnátní HSV infekce.
Diagnostika a léčba[upravit | editovat zdroj]
DNA viru můžeme prokázat v tekutině z puchýřků nebo ve stěrech z vřídků. Virus prokazujeme pomocí imunofluorescence či PCR.
U závažných nebo časných lézí se využívá acyklovir, valaciklovir
nebo famcyklrovir orálně.
Opakované onemocnění je dobré léčit již při prodromálních příznacích nebo podáváním malých dávek acykloviru či jiných léků po dobu 6-12 měsíců, což zastavuje nebo minimálně snižuje opakované infekce. [1]
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ZÁHUMENSKÝ, Jozef. Genitální opar u žen. Dermatologie pro praxi [online]. 2014, vol. 01, s. 17, 18, 19, dostupné také z <http://www.dermatologiepropraxi.cz/pdfs/der/2014/01/05.pdf>. ISSN 1803-5337.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ a b GOERING, Richard V a Hazel M DOCKRELL. Mimsova lékařská mikrobiologie. 5. vydání. Praha : Triton, 2016. 568 s. ISBN 978-80-7387-928-0.
