Genetické příčiny procesu stárnutí a smrti
Procesy stárnutí sleduje obor gerontologie. Znalost změn, které provázejí stáří, je důležitá pro adekvátní léčebně - preventivní péči o seniory. Procesy stárnutí jsou individuální.
Příčiny stárnutí[upravit | editovat zdroj]
- biologické studie stárnutí jsou zaměřeny na fenotypové projevy stárnutí buněk:
- teorie volných radikálů – tyto reaktivní metabolity reagují s makromolekulami membrán, struktur buněk i nukleových kyselin; postupně negativně ovlivňují jejich funkci;
- genetické příčiny stárnutí – hledány v akumulaci somatických mutací:
- funkční důsledky genových i chromozomálních mutací závisí na jejich lokalizaci, četnosti a typu postižení buněk; i neletální mutace porušují syntézu proteinů důležitých pro metabolismus a obnovu buňky;
- mutace mohou snižovat adaptační schopnosti buňky a posléze způsobit jejich zánik.
Telomery[upravit | editovat zdroj]
Molekulárně genetické poznatky prokazují, že věk je naprogramován délkou telomer. Telomery chromosomů jsou tvořeny velkým počtem krátkých repetic, které jsou druhově specifické. U člověka je repetitivní sekvence telomer TTAGGG s délkou telomer 5 – 15 kb. Telomera je zakončena jednovláknovým úsekem; báze telomer jsou methylované, což umožňuje vytvoření specifické vlásenky, ve které se párují methylované guanosiny.
Struktura telomery zabraňuje štěpení DNA deoxyribonukleasami, fúzi molekul DNA v genomu a umožňuje replikaci DNA bez ztráty koncových sekvencí. Prodlužování telomery je schopen komplexní enzym telomerasa (RNA dependentní DNA polymerasa). Ten je aktivní pouze:
- v buňkách zárodečné linie,
- kmenových buňkách kostní dřeně,
- stimulovaných T a B lymfocytech
- a v buňkách nádorově transformovaných.
V diferencovaných somatických buňkách není telomerasa exprimována a délka telomery se zkracuje při každém buněčném dělení asi o 100 bází. Zkrácení telomery pod 2,5kb je pro buňku kritické, přestává se dělit a může v ní být navozena apoptóza. Buňky s delšími telomerami jsou schopné více dělení než buňky s kratšími telomerami.
Projevy stárnutí[upravit | editovat zdroj]
Stárnutí se projevuje úbytkem funkce jednotlivých orgánových systémů. Klesá bazální metabolismus, plicní ventilace a průtok krve jednotlivými orgány, je snížená výkonnost a schopnost organismu zajistit homeostázu vnitřního prostředí. Pro délku dožití má velký význam i výkonnost imunitního systému – chrání organismus nejen před infekcemi, ale i před neoplaziemi. Ovlivnitelnými faktory, které významně spoluurčují délku života, je kvalita životního prostředí a životní styl.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <https://www.stefajir.cz/>.