Mechanismus erekce
(přesměrováno z Erekce)
Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | ||||
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
Stránka byla naposledy aktualizována ve středu 17. ledna 2024 v 12:27. | ||||
Erekce je vyvolána sexuálním vzrušením či mechanickou stimulací erotogenních zón.
Průběh nervového vzruchu[upravit | editovat zdroj]
Při stimulaci glans penis/clitoris jde signál aferentně skrze nervus pudendus do sakrálního erekčního centra (S2-S4). Sakrální centrum pošle eferentní signál na parasympatické nervi splanchnici pelvici neboli nervi erigentes (pregangliové). Signál pokračuje přes plexus hypogastricus inferior a plexus prostaticus na nervi cavernosi (postgangliové) k cévám penisu.
Axony postgangliových neuronů se v okolí aa. helicinae větví a vypouští acetylcholin. Ten působí na endotel cév a vytváří se oxid dusnatý (NO), který difunduje k cévní svalovině a dilatuje tak cévy. Ebnerovy polštářky, což jsou fyziologické ztluštění stěny aa. helicinae tvořené hladkým svalstvem, ochabnou. To vše způsobí zvýšený průtok krve a naplnění kaveren, hlavně corpus cavernosum, méně corpus spongiosum. Kvůli přítomnosti močové trubice se corpus spongiosum nemůže tolik naplnit krví. Znemožnila by se ejakulace.
Tím, že se větvě aa. helicinae naplní, v nich prudce vzroste tlak až na 1000 mmHg. Dilatované aa. helicinae stlačují odvodné žíly a zároveň dojde k reflexivnímu stahu m. ischiocavernosus a m. bulbocavernosus, čímž je znemožněn odtok krve. Celý děj se projeví jako erekce.
Tato reflexní erekce je do značné míry nezávislá na vlivech kůry, proto může zůstat zachována i u lidí s poraněnou krční či hrudní míchou.
Erekční centrum je ovlivňováno také nadřazenými centry v pontu, prodloužené míše, ale především v diencefalu, resp. v pravé části hypothalamu.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1988. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.
- MOORE, Keith a A. AGUR. Essential Clinical Anatomy. - vydání. Lippincott Williams & Wilkins, 2007. 692 s. ISBN 9780781762748.
.