Epidemiologie úrazů

Z WikiSkript

Úrazy

Definice úrazu – jakékoliv neúmyslné či úmyslné poškození organismu, ke kterému došlo následkem akutní expozice termální, mechanické, elektrické či chemické energie a z nedostatku životně nezbytných energetických prvků či veličin, jako jsou kyslík nebo teplo.[1]

  • Neúmyslné – pády, dopravní nehody (většinou), utonutí, otravy a úrazy následkem požáru;
  • úmyslné – vraždy, sebevraždy, násilí a války.

Úrazy jsou důsledkem působení faktorů nejméně 3–4 článků: hostitele, etiologického agens, případně vektoru a zevního prostředí, ve kterém se hostitel, agens a vektor nacházejí.[2]

Jejich závažnost se různí s věkem, pohlavím, oblastí výskytu a socioekonomickou úrovní.

V ČR jsou úrazy třetí nejčastější příčinou úmrtí, u dětí a dospělých do 44 let úplně nejčastější (první). Na následky úrazu zemře denně téměř 20 lidí. Na každého zemřelého připadá několik tisíc poraněných, kteří mají mnohdy trvalé následky. Léčba, rehabilitace a sociální dávky pro postižené jsou spojeny s nemalými finančními náklady.

Problémem při sledování úrazovosti a rozvoji preventivních opatření je nedostatek informací – centrální registr úrazů neexistuje, a je tak potřeba syntetizovat údaje z různých zdrojů a statistik.

Statistika pro rok 2010

Úmrtnost v důsledku vnějších příčin (úrazy a otravy) – celkem 6009 osob (z toho 4193 muži, 1812 ženy, 221 osob mladších 20 let) z celkového počtu 106 844 zemřelých, což je 5.6 % nebo také 57.1 zemřelého na 100 000 obyvatel.

Z těchto 6009 (100 %) osob zemřelo 15.1 % při dopravních nehodách (199 žen a 708 mužů) a na úmyslné sebepoškození (sebevražda) 25 % (257 žen a 1245 mužů), což jsou dlouhodobě vedoucí příčiny úmrtí v kategorii zevních příčin.

Nejvyšší podíl sebevražd (25 %) připadá u obou pohlaví na věkovou skupinu osob 45 až 54letých. Nejčastější způsobem je oběšení (56 %) a nejčastěji zjištěným motivem jsou zdravotní problémy, duševní onemocnění, rodinné konflikty a jiné osobní problémy.

Ve věkové skupině 1–14 let přesahuje procentuální zastoupení úmrtí na úrazy 40 % celkové úmrtnosti, a to ve všech rozvinutých zemích světa. Nejčastější příčinou smrtelného poranění byly dopravní úrazy, utonutí a jiné, např. aspirace cizího tělesa.

U adolescentů jsou problémem sebevraždy, dalšími smrtelnými úrazy jsou náhodné pády a utonutí.

Nejčastější příčinou smrtelných úrazů seniorů byly pády (57 %), úmyslné sebepoškození (14 %) a dopravní nehody (9 %). Úrazová mortalita seniorů (nad 65 let) se výrazně zvyšuje s přibývajícím věkem.

Hospitalizováno pro úraz bylo 191 873 osob.

Průměrná délka hospitalizace pacientů po úrazu je přímo úměrná věku: čím vyšší věková kategorie, tím delší doba pobytu v nemocnici.

Věk (v letech) 0–4 20–24 50–54 75–90
Průměrná délka hospitalizace (dny) 1,9 2,3 4,6 8,3

Nejvyšší hospitalizační letalitu (počet zemřelých na 1000 hospitalizovaných osob) z vnějších příčin mělo tonutí, z diagnóz zlomenina kosti stehenní.

Úraz hlavy 56-letého muže

Na ambulancích bylo pro úraz ošetřeno 1 661 721 osob, z toho:

  • dětí 0–14 let – 301 800 (pokles o 16 % oproti r.2009, ale stále je to přibližně každé 4.dítě v ČR), nejvíce úrazy sportovní 26% (převládají neorganizované – kolo, brusle, skateboard), domácí 20 %, školní 17 %, dopravní 6 %, ostatní 31 %,
    • mechanismus úrazu – pády, kontakt s horkým tělesem, pořezání, zasažení předmětem, náhodné otravy,
    • mezi nejčastější úrazy dětí vyžadující hospitalizací patří nitrolební poranění, zlomeniny,
  • adolescentů 15–19 let – 239 574 s úrazy sportovními 28 %, domácími 19 %, školními/pracovními 16 % a dopravními 9 % a ostatními 28 %,
    • mechanismus úrazu – pády, dopravní nehody, poranění jinou osobou (úmyslné či neúmyslné), pokousání zvířetem, sebepoškození,
  • dospělých 20 a více let – 1 120 347, méně sportovních 19 % a pracovních 13 % úrazů, naopak více úrazů dopravních 10 %, domácí 21 %, ostatní 37 % (volná prostranství a rekreační aktivity).

Následkem každého čtvrtého úrazu byla zlomenina.

Počet úrazů v přepočtu na obyvatele byl nejvyšší k Královehradeckém (214 na 1000 obyvatel) a Jihočeském (192 na 1000 obyvatel) kraji. Nejméně úrazů bylo ošetřeno ve Středočeském kraji (119 na 1000 obyvatel).

Dopravní nehody

Z hlediska věku jsou v největším riziku dopravní nehody děti, mladí řidiči a senioři.

Rizikové faktory dopravní nehodovosti:

  • v dětském věku,
    • časový faktor –výšená únava v odpoledních a večerních hodinách, o víkendech,
    • specifita psychomotorického vývoje –nedostatečně vyvinuté binokulární, stereoskopické vidění, užší zorné pole (až o 30 %), prodloužený reakční čas,
  • u mladých řidičů,
    • behaviorální – riskování, nepřiměřená rychlost, požití alkoholu či drog, nezkušenost,
    • strukturální – často starší automobil ve špatném technickém stavu bez moderních prvků pasivní bezpečnosti,
  • u seniorů,

Prevence vedoucí ke snižování incidence úrazů

  • Pasivní opatření – legislativa (dopravní zákony, zákoník práce, bezpečnost spotřebního zboží),
  • aktivní opatření – s cílem změnit chování, postoj, stereotyp lidí (vzdělávací programy, osvětové materiály – letáky, audio, video),
  • cílené preventivní programy,
  • celonárodní plán prevence úrazů vč. jednotného systému monitorování úrazů a zvýšení úrovně preventivních aktivit. 

Pracovní úraz

[ ✎ upravit vložený článek ]

V zákoníku práce nenalezneme definici pojmu úraz a je zde pouze vymezeno, kdy se úraz považuje za pracovní. Při hledání definice je tedy nutno nahlédnout do judikatury, která za úraz považuje takovou poruchu zdraví, která je vyvolána zevními příčinami nezávislými na vůli zaměstnance. Příčiny působí náhle, násilně, krátkodobě a neočekávaně, jejich charakter je buď mechanický nebo chemický.[3]

Prevence pracovního úrazu

  1. zabraň riziku;
  2. vyhodnoť nevyhnutelná rizika;
  3. odstraňuj rizika u zdroje;
  4. zaváděj technický pokrok;
  5. nahraď rizikové méně rizikovým;
  6. prevence je lepší než léčba;
  7. přizpůsob práci jednotlivci;
  8. přednost kolektivní ochraně;
  9. udílej odpovídající pokyny pracovníkům;
  10. kontroluj zavedená opatření.

Legislativa

  • Zákon č.258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví v platném znění.
  • Zákon č. 262/ 2006 Sb., zákoník práce.
  • Zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.
  • Zákon č. 18/1997, atomový zákon.

Povinnosti zaměstnance

  1. Účastnit se školení zajišťovaných zaměstnavatelem zaměřených na bezpečnost a ochranu zdraví při práci včetně ověření svých znalostí.
  2. Podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným zvláštními právními předpisy.
  3. Dodržovat právní a ostatní předpisy a pokyny zaměstnavatele k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, s nimiž byl řádně seznámen a řídit se zásadami bezpečného chování na pracovišti a informacemi zaměstnavatele.
  4. Dodržovat při práci stanovené pracovní postupy, používat stanovené pracovní prostředky, dopravní prostředky, osobní ochranné pracovní prostředky a ochranná zařízení a svévolně je neměnit a nevyřazovat z provozu.
  5. Nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci. Zákaz požívání alkoholických nápojů se nevztahuje na zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých mikroklimatických podmínkách, pokud požívají pivo se sníženým obsahem alkoholu, a na zaměstnance, u nichž požívání těchto nápojů je součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojeno.
  6. Oznamovat svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci nedostatky a závady na pracovišti, které ohrožují nebo by bezprostředně a závažným způsobem mohly ohrozit bezpečnost nebo zdraví zaměstnanců při práci, zejména hrozící vznik mimořádné události nebo nedostatky organizačních opatření, závady nebo poruchy technických zařízení a ochranných systémů určených k jejich zamezení.
  7. S ohledem na druh jím vykonávané práce se podle svých možností podílet na odstraňování nedostatků zjištěných při kontrolách orgánů, kterým přísluší výkon kontroly podle zvláštních právních předpisů.
  8. Bezodkladně oznámit svému nadřízenému vedoucímu zaměstnanci svůj pracovní úraz, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolí, a pracovní úraz jiného zaměstnance, popřípadě úraz jiné fyzické osoby, jehož byl svědkem, a spolupracovat při objasňování jeho příčin.
  9. Podrobit se na pokyn oprávněného vedoucího zaměstnance písemně určeného zaměstnavatelem zjištění, zda není pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.[4]


Odkazy

Reference

  1. ↑ ČELKO, Alexandr Martin. Epidemiologie úrazů [přednáška k předmětu Epidemiologie, obor všeobecné lékařství, 3. lékařská fakulta Univerzita Karlova]. Praha. 12.12.2011. 
  2. ↑ ČELKO, Alexander Martin. Epidemiologie úrazů v České republice. Postgraduální medicína. 2004, roč. 15, vol. 4, s. 1-2, ISSN 1214-7664. 
  3. ↑ Epravo.cz. Vymezení pojmu pracovní úraz [online]. [cit. 2009-03-30]. <https://www.epravo.cz/top/clanky/vymezeni-pojmu-pracovni-uraz-879.html>.
  4. ↑ HAVIT, s.r.o. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce : Část pátá Bezpečnost a ochrana zdraví při práci [online]. [cit. 2011-10-23]. <https://business.center.cz/business/pravo/zakony/zakonik-prace/cast5h2.aspx>.

Použitá literatura

Citováno z „https://www.wikiskripta.eu/index.php?title=Epidemiologie_úrazů&oldid=319609“