Děloha
Děloha (uterus, metra, hystera, maternica) je dutý svalový orgán se silnou stěnou uložený v malé pánvi ženy.
Má hruškovitý tvar a je lehce předozadně oploštělá. Rozměry dělohy se různí podle stádia života ženy – u ženy, která dosud nerodila (= nulipara), jsou rozměny 8 x 5 x 2–3 cm (délka x šířka x hloubka), u ženy, která již rodila (= multipara), jsou rozměry o něco větší.
Části dělohy[upravit | editovat zdroj]
- fundus uteri – obloukovitá část nad tělem dělohy
- corpus uteri – tělo děložní
- cornu dextrum et sinistrum – rohy dělohy, ústí sem vejcovody
- cervix uteri – hrdlo děložní
- dělí se na:
- portio vaginalis (čípek)
- portio supravaginalis
- dělí se na:
- isthmus uteri – krátký usek spojující corpus a cervix
Na děloze lze vidět i hrany (margo) a plochy (facies) a to:
- facies vesicalis (anterior) – přední plocha přivrácená k močovému měchýři
- facies intestinalis (posterior) – zadní plocha přivrácená ke kličkám tenkého střeva
- margo dexter et sinister - pravá a levá hrana dělohy
Anatomie dělohy[upravit | editovat zdroj]
Děloha je uložena v malé pánvi mezi močovým měchýřem a konečníkem. Je předozadně oploštělá (v dospělosti) a zaujímá typické postavení:
- anteflexio uteri – podélná osa děložní svírá s osou hrdla tupý úhel (160 – 170°), tento úhel je otevřený dopředu
- anteversio uteri – úhel, jenž děloha svírá s pochvou (70 – 100°)
Stavba děložní stěny (histologická stavba dělohy)[upravit | editovat zdroj]
Děložní stěna je asi 15 mm silná a je tvořena třemi základními vrstvami:
- endometrium
- myometrium
- perimetrium (serosa nebo adventicie)
Endometrium[upravit | editovat zdroj]
Povrch endometria je kryt jednovrstevným cylindrickým epitelem. Pod epitelovou vrstvou se nachází lamina propria, která je tvořena jednoduchými tubulózními žlázkami (glandulae uterinae). Stroma je vysoce buněčné – bohaté na fibroblasty.
Z funkčního hlediska je endometrium rozděleno na 2 základní vrstvy:
- zona (stratum) basalis – tato vrstva zůstává stále stejná, v průběhu menstruačního cyklu se nemění. Obsahuje baze žlázek, více kolagenních a retikulárních vláken;
- zona (stratum) functionalis – v průběhu menstruačního cyklu dochází vlivem hormonů ke změnám ve stavbě této vrstvy a k jejímu odloučení. Do této části zasahují těla žlázek. Na regeneraci se podílí hormon estrogen ze dna žlázek (zona basalis).
Endometrium je zásobováno krví z arteriae arcuatae, které se dělí na 2 soubory artérií, v závislosti na tom, jakou část endometria zásobují:
- arterie přímé – zásobují zonu basalis;
- arterie spirálovité (arteriae spirales) – zásobují zonu functionalis.
Myometrium[upravit | editovat zdroj]
Myometrium je silná vrstva hladké svaloviny rozdělená do 4 (některé zdroje udávají do 3) neostře ohraničených vrstev:
- stratum submucosum – s převahou longitudinálních snopců;
- stratum vasculare – s převahou longitudinálních snopců a bohatou vaskularizací;
- stratum supravasculare – s převahou cirkulárně orientovaných snopců;
- stratum subserosum – s převahou opět longitudinálně orientovaných snopců.
Kromě svalových vláken myometrium obsahuje příměs vaziva, dále cévní a lymfatické zásobení a autonomní nervy.
V průběhu těhotenství tato vrstva prochází velkými změnami – dochází jednak k hypertrofii, ale také hyperplazii svalových buněk.
Perimetrium a parametrium[upravit | editovat zdroj]
Horní a zadní část dělohy je kryta serózním povlakem – perimetriem, které z části přesahuje i na přední stěnu těla dělohy. Po stranách přechází v lig. latum uteri. Je tvořený mezotelem. Subserosní vazivo přechází ve fixační aparát dělohy - parametrium. Dolní úsek dělohy (přední stěna cervixu) je kryt adventicií.
Zásobení a lymfatické odtoky dělohy[upravit | editovat zdroj]
Krevní zásobení:
- a. uterina – z a. iliaca interna
- a. ovarica – z abdominální aorty
Žilní odtok:
- plexus venosus uterovaginalis – odtéká do vv. uterinae a následně končí v v. iliaca interna
Lymfatické odtoky:
- nodi lymphatici lumbales – odvádí lymfu z fundus a corpus uteri
- nodi lymphatici iliaci interni – odvádí lymfu z corpus, isthmus a cervix uteri
- nodi lymphatici sacrales – odvádí lymfu z isthmus a cervix uteri
- nodi lymphatici inguinales superficiales – odvádí lymfu z margines a cornua uteri
Změny dělohy v průběhu menstruačního cyklu[upravit | editovat zdroj]
V průběhu menstruačního cyklu v závislosti na hladině pohlavních hormonů se odehrávají změny v děložním endometriu. Tyto změny se týkají zejména zona functionalis, která v průběhu menstruačního cyklu proliferuje, jednoduché tubulózní žlázky se větví, rostou a díky stimulaci progesteronu (z corpus luteum v ováriu) dochází k produkci sekretu. Tímto se děložní sliznice připravuje na přijetí oplodněného vajíčka. Pokud však k oplodnění nedošlo, corpus luteum zaniká, ustává produkce progesteronu a přichází začátek nového menstruačního cyklu – menstruace a s ní ztráta zona functionalis. Zona basalis je tenčí, obsahuje bazální části děložních žlázek a změnám v průběhu menstruačního cyklu nepodléhá.
Změny dělohy v průběhu života ženy[upravit | editovat zdroj]
V průběhu života se mění tvar dělohy, její velikost a proporce. Toto vše je závislé na hladině estrogenů.
Změny dělohy v závislosti na životním období:
- typus uteri infantilis = klidové období – u dětí, děložní tělo je menší než děložní hrdlo (poměr 2:1);
- typus uteri pubertalis – v průběhu puberty prudce narůstá hladina estrogenů a na tuto skutečnost reaguje děložní tělo svým vzrůstem (poměr 1:1);
- typus uteri adultae – dochází k postupnému nárůstu děložního těla až poměr mezi ním a děložním hrdlem vzroste na 2:1. Postupně dojde k úpravě jejího postavení do anteflexe a anteverze;
- typus uteri senilis – v důsledku nedostatečné estrogenové stimulace dojde k opětovnému zmenšení děložního těla a děloha se podobá typus uteri pubertalis.
Změny dělohy v průběhu těhotenství:
- děloha roste v závislosti na růstu plodu
- nabývá kulovitého tvaru
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Menstruační cyklus
- Ovariální cyklus
- Děloha (preparát)
- Ligamentum latum uteri
- Hyperplastické endometrium (preparát)
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie II. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 488 s. ISBN 80-247-0143-X.
- JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O. KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. a LANGE medical book; ISBN 80-85787-37-7.
- ROB, Lukáš, Alois MARTAN a Karel CITTERBART. Gynekologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2008. 390 s. ISBN 978-80-7262-501-7.
- ČECH, Evžen, Zdeněk HÁJEK a Karel MARŠÁL, et al. Porodnictví. 2. vydání. Praha : Grada, 2006. 544 s. ISBN 80-247-1303-9.
- LÜLLMANN-RAUCH, Renate. Histologie. - vydání. Grada Publishing a.s., 2012. 556 s. ISBN 9788024737294.