Diagnostické a terapeutické výkony při onemocnění plic/SŠ (sestra)

Z WikiSkript


Hrudní punkce[upravit | editovat zdroj]

  • Jednorázové nabodnutí pohrudniční dutiny s cílem odstranit patologický obsah.
  • Účel diagnostický či terapeutický.

Diagnostický účel[upravit | editovat zdroj]

  • Určení charakteru punktátu.
    • Exsudát – výpotek zánětlivého původu.
    • Transudát – výpotek nezánětlivého původu.
    • Výpotek hemoragický – podezření na tumor, akutní infarkt myokardu.

Terapeutický účel[upravit | editovat zdroj]

  • Odstranit vzduch či výpotek a umožnit rozvinutí plíce.
    • Fluidotorax – přítomnost tekutiny v pohrudniční dutině.
    • Hemotorax – krev v pohrudniční dutině.
    • Chylotorax – znamená přítomnost mízy.
    • Empyém – znamená přítomnost hnisu.
    • Pneumotorax – přítomnost vzduchu v pohrudniční dutině.

Místo vpichu[upravit | editovat zdroj]

  • Pneumotorax – punktujeme 2. mezižebří v medioklavikulární čáře.
  • Fluidotorax – punktujeme 8. mezižebří ve střední skapulární čáře či v zadní axilární čáře.

Příprava pacienta[upravit | editovat zdroj]

  1. Seznámení pacienta s výkonem.
    • Chirurg, který bude punkci hrudníku provádět, vše pacientovi vysvětlí a nechá ho podepsat informovaný souhlas.
    • Každou punkci by měl předcházet RTG snímek hrudníku.
  2. Pomůcky k hrudní punkci:
    • Sterilní: sterilní čtverce a tampóny, perforovaná rouška, peán, punkční jehla nebo punkční set na jedno použití, spojovací hadička s trojcestným kohoutem nebo tlačkou, injekční jehla, injekční stříkačka, odměrná nádoba (ke kontrole množství a charakteru punktátu).
    • Nesterilní: dezinfekční roztok, náplast, lokální anestetikum (MESOCAIN 1%), sterilní zkumavky k vyšetření punktátu na mikrobiologické, biochemické a cytologické vyšetření.
    *Pomůcky se mohou lišit dle požadavků jednotlivých lékařů!!!
  3. Poloha pacienta:
    • Pacient sedí rozkročmo na židli opřený hrudníkem o opěradlo.
    • Vleže na zdravé straně hrudníku.

Pracovní postup[upravit | editovat zdroj]

  1. Sestra provede dezinfekci hrudníku, následuje lokální anestézie a redezinfekce hrudníku.
  2. Lékař nabodne pohrudniční dutinu punkční jehlou s napojenou spojovací hadičkou (s uzavřenou tlačkou).
    • Po správném nabodnutí se objeví v hadičce punktát.
  3. Lékař vyzve sestru k uvolnění tlačky, aby mohlo dojít k uvolnění odchodu tekutiny.
  4. Konec punkční hadičky musí být stále pod hladinou tekutiny v nádobě, aby nedošlo ke zpětnému nasátí vzduchu.
    • Po vypuštění tekutiny z dutiny hrudní a odebrání potřebného vzorku uzavíráme spojovací hadičku.
  5. Lékař odstraňuje punkční jehlu a sestra kryje místo vpichu sterilním obvazem.

Ošetřovatelská péče po výkonu[upravit | editovat zdroj]

  • Sestra během a po výkonu sleduje chování pacienta.
  • Měří fyziologické funkce a hodnotí jeho celkový stav.
  • Dle ordinace lékaře je pacientovi proveden kontrolní RTG snímek hrudníku.
  • Pacienta dáme do zvýšené polohy.
  • Sestra vše zaznamená do dokumentace (průběh výkonu, stav pacienta, čas výkonu, množství a charakter punktátu, vyšetření, na které byl punktát odeslán, eventuální komplikace).
  • Záznam potvrdí svým podpisem.

Komplikace[upravit | editovat zdroj]

  • Hypotenze.
  • Poškození plíce.
  • Poškození jater.

Bronchoskopie[upravit | editovat zdroj]

  • Endoskopická vyšetřovací metoda, která se používá k optickému vyšetření dolních cest dýchacích, tj. průdušnice a průdušek.
Bronchoskopie
  • Provádí se v endoskopické ambulanci či sálku, na oddělení intenzivní a resuscitační péče – nutnost sledování fyziologických funkcí.
  • Vyšetření se obvykle provádí nalačno.
  • Pacient by měl mít před vyšetřením provedené základní odběry – biochemické vyšetření krve, popř. moče, krevní obraz a srážlivost.
  • Bronchoskopii provádí lékař v topické nebo celkové anestezii (méně časté).
  • Během vyšetření je možné odebrat vzorky na mikrobiologické či histologické vyšetření.

Druhy bronchoskopů[upravit | editovat zdroj]

  1. Rigidní bronchoskop.
    • Tenká, dutá, asi 40 cm dlouhá kovová trubice, která je na konci opatřena optikou a studeným (nepálivým) zdrojem světla.
    • Možné ho použít při odběrech většího množství tkáně (biopsii) nebo při odstraňování cizích těles z dýchacích cest.
  2. Flexibilní bronchoskop.
    • V praxi častěji používaný, je vhodný i pro malé děti.
    • Průměr 2-3 mm, uvnitř bronchoskopu jsou uspořádána optická vlákna, která jsou ohebná a současně vedou světlo.
    • Používá se k odsátí sekretů, krve, hnisu, odstranění cizích těles, aplikace léků na požadovaná místa, k nalezení zdrojů krvácení.

Indikace[upravit | editovat zdroj]

  • Diagnostická.
    • Mikroskopické posouzení dýchacích cest.
    • Kontrola polohy ETK, TS kanyly.
    • Pokles SaO2.
    • Objasnění zúžení dýchacích cest.
    • Odběr bronchiálního sekretu.
    • Včasná diagnostika nádorového onemocnění.
  • Léčebná.
    • Odstranění cizích těles.
    • Stavění krvácení.
    • Čištění bronchů, pokud pacient není schopný sám odkašlat.

Pomůcky[upravit | editovat zdroj]

  • Bronchoskop, zdroj světla, odsávačka.
  • Sterilní rouška, plášť.
  • Fyziologický roztok.
  • Silikon sprej.
  • Zkumavky na odběr biologického materiálu.
  • Sterilní rukavice.

Příprava pacienta[upravit | editovat zdroj]

  • Lékař vše pacientovi vysvětlí a nechá ho podepsat informovaný souhlas → výjimku tvoří pacient v bezvědomí.
  • Pacienta uložíme do vodorovné polohy.
  • Do úst vložíme protizkusovou vložku.
  • Aplikujeme léky dle ordinace lékaře.

Asistence sestry lékaři[upravit | editovat zdroj]

  • Lékař si oblékne empír, ústenku, rukavice → sestra napojí bronchoskop na zdroj světla a odsávačku.
  • Bronchoskop nastříká silikonovým sprejem.
  • Při vyšetření přidržuje protizkusovou vložku, ETI či TS kanylu.
  • Sleduje fyziologické funkce, hlavně SaO2.
  • Aplikace léků do dýchacích cest dle ordinace lékaře.
  • Odběr biologického materiálu.
  • Po skončení bronchoskopie sestra provede očištění bronchoskopu.

Péče o pacienta po výkonu[upravit | editovat zdroj]

  • Pacient je odvezen na lůžko a po několik hodin je sledován jeho celkový zdravotní stav, především DÝCHÁNÍ.
  • Pacient ještě alespoň dvě hodiny nic nejedl.
  • Pokud bude pacient propuštěn domů nutno dodržet klidový režim po celý den.

Ošetřovatelské diagnózy[upravit | editovat zdroj]

  • Strach a neklid z neznalosti bronchoskopického či punkčního vyšetření.
    • Cíl: klidný pacient.
    • Intervence:
      • Empatický přístup, vyslechnutí pacienta, zodpovězení otázek.
      • Informovat pacienta o celém vyšetření, jeho průběhu a následných krocích po vyšetření.
  • Riziko infekce, sepse, v důsledku nedodržení zásad asepse.
    • Cíl: zabránit sepsi.
    • Intervence:
      • Důslednost při dodržení zásad hygieny rukou, důsledná dezinfekce v oblasti zákroku (punkce).
      • Dodržení postupů, ošetřovatelských standardů.
      • Sledovat okolí místa vpichu, bolestivost při punkci X sledovat kašel, produkci hlenu po bronchoskopii.
      • Zjištěná data zapisovat do dokumentace.
  • Riziko poškození dýchacích cest při bronchoskopickém vyšetření.
    • Cíl: k poškození dýchacích cest nedojde X včasné zjištění poškození dýchacích cest.
    • Intervence:
      • Poučení pacienta o nutnosti spolupráce při vyšetření a upozornění na možná rizika.
      • Podávání léčiv dle ordinace.
      • Správná edukace pacienta během výkonu, včasné reakce na jeho obtíže.
      • Zajištění vhodné polohy a její udržení po celou dobu vyšetření.
      • Snaha o dobrou psychickou pohodu pacienta.
      • S pacientem si předem domluvit signály, kterými může pacient s námi komunikovat během vyšetření.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MGR. ANDREA MILTNEROVÁ,. Diagnostické a terapeutické výkony při onemocnění plic [přednáška k předmětu Modul UPV, obor Sestra pro intenzivní péči - postgraduální studium, Vyšší odborná škola zdravotnická škola Střední a vyšší zdravotnická škola Ústí nad Labem]. Ústí nad Labem. 16.12. 2012.
  • KAPOUNOVÁ, Gabriela. Ošetřovatelství v intenzivní péči. 1. vydání. Praha : Grada, 2007. 350 s. ISBN 978-80-247-1830-9.
  • ŠAFRÁNKOVÁ, Alena a Marie NEJEDLÁ, et al. Interní ošetřovatelství I. 1. vydání. Praha : Grada, 2006. 280+4 str. barevné přílohy s. ISBN 978-80-247-1148-5.
  • DOENGES, Marilynn E a Mary Frances MOORHOUSE. Kapesní průvodce zdravotní sestry. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. ISBN 80-247-0242-8.