Depersonalizace

Z WikiSkript

Depersonalizace je psychická porucha či stav, při které postižený vnímá své tělo, myšlenky, emoce nebo senzorické podněty jako nevlastní, cizí, vzdálené či nereálné. Jedná se o disociativní (konverzní) poruchu, která se může manifestovat u řady duševních i tělesných nemocí, ale při určitých situacích i u zdravého člověka.

Často se společně s depersonalizací objevuje derealizace., při níž se jedinec cítí odcizen od okolí a okolní svět vnímá jako cizí, neskutečný, nebo hraný. Pokud tento stav splňuje určitá diagnostická kritéria MKN-10, není spojen s úzkostí a není zjištěna interní příčina, lze mluvit o tzv. depersonalizačním a derealizačním syndromu (F48.1).

Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]

Velice důležité je, že se nejedná o kvalitativní poruchu vnímání, člověk při depersonalizaci nemá (resp. nemusí nutně mít) halucinace, na svůj stav má zpravidla náhled a ve většině případů ho považuje za subjektivně nepříjemný. Depersonalizace sama o sobě zpravidla nevyvolává objektivní změnu v chování (pokud není vyvolána při intoxikaci psychotropními látkami), nicméně často bývá spojená s anxietou; v tom případě postižený vypadá zmateně, je patrná vnitřní tenze nebo postižený působí vystrašeně a nejistě. Rozeznáváme depersoalizace:

  1.  autopsychické, kdy vlastní psychika je změněně prožívána (cítí se jako automat),
  2.  somatopsychické, kdy jedinec pociťuje odcizení nebo změny vlastního těla,
  3.  allopsychické − derealizace, zevní realita se zdá změněná, neskutečná, vzdálená.

Stavy, které mohou způsobit depersonalizaci[upravit | editovat zdroj]

Léčba[upravit | editovat zdroj]

Pokud je depersonalizace průvodním jevem jiné psychické poruchy (panická porucha, schizofrenie), pak platí, že při správné léčbě primární poruchy mohou tyto pocity odeznít. Pokud se objeví samostatně jako zmíněný depersonalizační a derealizační syndrom, pak je prognóza nejistá. Obvykle se používají antidepresiva (zejména skupiny SSRI), případně benzodiazepiny, je však potřeba zvážit riziko závislosti.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • RABOCH, Jiří, Pavel PAVLOVSKÝ a Dana JANOTOVÁ. Psychiatrie: minimum pro praxi. 5. vyd. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-582-4.