Depersonalizace
Depersonalizace je psychická porucha či stav, při které postižený vnímá své tělo, myšlenky, emoce nebo senzorické podněty jako nevlastní, cizí, vzdálené či nereálné. Jedná se o disociativní (konverzní) poruchu, která se může manifestovat u řady duševních i tělesných nemocí, ale při určitých situacích i u zdravého člověka.
Často se společně s depersonalizací objevuje derealizace., při níž se jedinec cítí odcizen od okolí a okolní svět vnímá jako cizí, neskutečný, nebo hraný. Pokud tento stav splňuje určitá diagnostická kritéria MKN-10, není spojen s úzkostí a není zjištěna interní příčina, lze mluvit o tzv. depersonalizačním a derealizačním syndromu (F48.1).
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Velice důležité je, že se nejedná o kvalitativní poruchu vnímání, člověk při depersonalizaci nemá (resp. nemusí nutně mít) halucinace, na svůj stav má zpravidla náhled a ve většině případů ho považuje za subjektivně nepříjemný. Depersonalizace sama o sobě zpravidla nevyvolává objektivní změnu v chování (pokud není vyvolána při intoxikaci psychotropními látkami), nicméně často bývá spojená s anxietou; v tom případě postižený vypadá zmateně, je patrná vnitřní tenze nebo postižený působí vystrašeně a nejistě. Rozeznáváme depersoalizace:
- autopsychické, kdy vlastní psychika je změněně prožívána (cítí se jako automat),
- somatopsychické, kdy jedinec pociťuje odcizení nebo změny vlastního těla,
- allopsychické − derealizace, zevní realita se zdá změněná, neskutečná, vzdálená.
Stavy, které mohou způsobit depersonalizaci[upravit | editovat zdroj]
- Intoxikace (typicky kanabinoidy nebo halucinogeny)
- Abstinenční syndrom
- Epilepsie
- Neurologické poruchy (typicky při temporální lokalizaci)
- Febrilie
- Encefalitida
- Posturální hypotenze
- Některé endokrinní poruchy a s nimi spojené stavy (hyperthyreóza, hypoglykémie)
- Intenzivní emoční nebo jiný stresový podnět
- Jiná duševní nemoc (panická porucha, schizofrenie...)
Léčba[upravit | editovat zdroj]
Pokud je depersonalizace průvodním jevem jiné psychické poruchy (panická porucha, schizofrenie), pak platí, že při správné léčbě primární poruchy mohou tyto pocity odeznít. Pokud se objeví samostatně jako zmíněný depersonalizační a derealizační syndrom, pak je prognóza nejistá. Obvykle se používají antidepresiva (zejména skupiny SSRI), případně benzodiazepiny, je však potřeba zvážit riziko závislosti.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR. ÚZIS [online]. [cit. 2015-03-30]. <https://old.uzis.cz/cz/mkn/F40-F48.html>.
- RABOCH, Jiří, Pavel PAVLOVSKÝ a Dana JANOTOVÁ. Psychiatrie: minimum pro praxi. 5. vyd. Praha: Triton, 2012. ISBN 978-80-7387-582-4.