Mozaika

Chromozomální mozaika je přítomnost dvou (nebo více) buněčných linií s různým karyotypem, pocházejících z jedné zygoty. Mozaiku nutno odlišit od tzv. chimery, ta obsahuje dvě buněčné linie s odlišným karyotypem, ty ale pocházejí ze dvou zygot. U člověka známe chimeru 46,XX/46,XY, velmi vzácnou genetickou konstituci, která může vzniknout oplozením vajíčka a polového tělíska, každé spermií s odlišným gonozomem a následnou fuzí obou zygot, nebo partenogenetickou aktivací vajíčka a oplozením obou vzniklých haploidních buněk spermiemi s odlišným gonozomem, event. oplozením jedné haploidní buňky a diploidizací druhé. Pouze ten typ chimery (XX/XY), spojený s pravým hermafroditismem odlišíme, pravděpodobně většina chimer uniká detekci.

Chromozomální mozaika postihuje relativně často gonozomy, méně často se vyskytují v mozaice známé autozomální trizomie (trizomie 21, 13, 18). Je známa též trizomie 8, která se u živě narozených vyskytuje pouze v mozaice. Mozaika vždy vzniká postzygoticky, tj. nondisjunkcí při mitotickém dělení nebo ztrátou chromozomu při dělení trizomické nebo normální zygoty. Poměr buněčných linií pak závisí na tom, ve kterém dělení k nondisjunkci nebo ztrátě chromozomu došlo a na tom jak jsou abnormální buňky životaschopné. Např. posttzygotická nondisjunkce nebo ztráta chromozomu postihující autozomy by vedla k zániku monozomické linie (monozomie autozomů je letální i na buněčné úrovni). Mozaika vzniklá ztrátou jednoho chromozomu z trizomické zygoty vede k mozaice normální a trizomické buněčné linie.

Časná ztráta chromozomu z trizomické zygoty může vést i k tzv. uniparentální dizomii (UPD). UPD je přítomnost dvou homologních chromozomů jednoho rodičovského původu, a nejčastějším mechanismem vzniku UPD je právě ztráta chromozomu z trizomické zygoty, a to toho chromozomu, který je z hlediska rodičovského původu v trizomii zastoupen pouze jednou.

Mozaicizmus omezený na placentu

Mozaicizmus může být omezen pouze na placentu. Literatura uvádí, že relativně vysoké procento (1-2%) prvotrimestrových embryí jsou mozaiky trizomické a dizomické (normální) linie, což bylo zjištěno při vyšetřování buněk choriových klků. Protože u většiny plodů mozaika není potvrzena, nazývá se takovýto mozaicizmus mozaicismem omezeným na placentu (CPM=confined placental mosaicism). Některé z těchto plodů nebo novorozenci však mohou vykazovat uniparentální dizomii.

Pseudomozaicismus

Při prenatálním cytogenetickém vyšetření se můžeme setkat s tzv. pseudomozaicismem. Na rozdíl of pravého mozaicismu, skutečně přítomného v buňkách jedince, pseudomozaicismus vzniká při kultivaci buněk v tkáňové kultuře.

Lyonizace

[ ✎ upravit vložený článek ]

Inaktivace chromozomu X či lyonizace nastává v časných fázích vývoje (přibližně ve stádiu embrya tvořeného 100–200 buňkami) v případě, že karyotyp obsahuje více než jeden chromozom X (nejčastěji v případě normálního ženského karyotypu 46,XX; ovšem dochází k němu i u jedinců mužského pohlaví s Klinefelterovým syndromem – karyotypem 47,XXY a u dalších patologických karyotypů s více než jedním X chromozomem tak, aby v konečném stavu byl v buňce jediný aktivní chromozom X). Inaktivace X chromozomu je v každé buňce embrya náhodná, nicméně i trvalá, neboť všechny další buňky vznikající dělením této buňky budou již mít nadále inaktivovaný stejný chromozom, ať již maternálního nebo paternálního původu. Takto inaktivovaný X chromozom představuje ložisko vysoce kondenzovaného chromatinu, patrné jako tzv. Barrovo tělísko nebo sex chromatin. Jedinci s monozomií 45,X stejně jako muži 46,XY, Barrovo tělísko nemají. Proces inaktivace je řízen regulační oblastí, která je označována jako X – inaktivační centrum (XIC). V této oblasti se nachází mj. gen pro nekódující RNA XIST (X inactive specific transcript (non-protein coding); Xq13.2; OMIM: *314670) a několik jeho regulátorů včetně genu TSIX (TSIX transcript, XIST antisense RNA; Xq13.2; OMIM: *300181). Právě RNA produkt genu XIST indukuje změny v konformaci chromozomu X, které v konečném důsledku vedou k jeho inaktivaci.

Geny uložené v pseudoautozomální oblasti chromozomu X inaktivovány nejsou.

Inaktivace X chromozomu se též nazývá procesem lyonizace na počest britské genetičky Mary Frances Lyonové (1925-2014), která tento proces popsala jako první v roce 1961.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

PRITCHARD, Dorian J. a Bruce R. KORF. Základy lékařské genetiky. 1. vydání. Praha : Galén, 2007. 182 s. ISBN 978-80-7262-449-2.

ŠÍPEK, Antonín. Genetika [online]. [cit. 29. 5. 2009]. <http://www.genetika-biologie.cz/karyotyp-cloveka>.