Vrozené poruchy glykosylace
(přesměrováno z CDG syndromy)
Vrozené poruchy glykosylace (CDG, congenital disorders of glycosylation) jsou onemocnění, jejichž příčina leží v defektech enzymů zúčastněných při syntéze oligosacharidových řetězců glykoproteinů. Glykoproteiny jsou bílkoviny, které mají na centrální bílkovinný řetězec kovalentně navázány řetězce oligosacharidů (glykanů). Navázání těchto řetězců se označuje jako glykosylace a probíhá na endoplazmatickém retikulu a v Golgiho aparátu. Jedná se o posttranslační modifikaci bílkovin. Podle typu vazby, kterou jsou sacharidy na proteiny navázány, dělíme glykoproteiny na N-glykoproteiny, O-glykoproteiny (a nově také C-glykoproteiny a fosfoglykoproteiny).
Tato onemocnění zahrnují nemoci s poruchou N-glykosylace, O-glykosylace, kombinované poruchy N-a O-glykosylace, i poruchy glykosylace lipidů. Nejčastější příčinou CDG je defektní syntéza N-glykanu. Dosud je známo 21 enzymů v syntéze N-glykanu, které mohou být defektní. Termín N-glykan se používá pro N-vázané oligosacharidy i polysacharidy.
Dědičnost dosud popsaných poruch glykosylace je autozomálně recesivní. CDG syndrom je jednou z několika vzácných dědičných metabolických poruch, u kterých je glykosylace různých tkáňových proteinů a / nebo tuků nedostatečná nebo defektní. Toto onemocnění často způsobuje vážné, někdy fatální, selhání několika různých orgánových systémů. Přestože počet pacientů s CDG není vysoký, jelikož se jedná o vzácné onemocnění, existuje ještě asi 50 různých podtypů CDG, které byly doposud zjištěny.
Celkem je ve světě zatím známo asi 1000 případů, z toho přibližně 800 s nejběžnějším typem CDG - PMM2-CDG (CDG-Ia), který je způsoben mutací genu PMM2.
Typy onemocnění[upravit | editovat zdroj]
Zatím bylo objeveno přes dvacet typů vrozených poruch glykosylace. Předpokládá se, že většina CDG bude teprve objevena. Kongenitální poruchy glykosylace jsou rozděleny do dvou skupin – I a II, podle defektu biochemické cesty. Každá z těchto dvou skupin obsahuje ještě podskupinu, podle defektního enzymu.
- Typ I CDG – porucha assemblace včetně poruch tvorby dolicholfosfátu
- Typ II CDG – porucha transportu (processing)
Symptomy[upravit | editovat zdroj]
CDG postihuje mnoho orgánů a symptomy se liší u jednotlivých typů onemocnění. Některé symptomy bývají zřetelnější v různém věku. Většina typů CDG je asociována s neurologickými poruchami, dysmorfií obličeje, zpomaleným růstem, poruchami srážení krve, onemocněním jater a trávícího traktu.
Klinicky se CDG syndrom obvykle manifestuje již v novorozeneckém nebo kojeneckém věku.
- symptomy CDG u dětí:
- hypotonie
- neprospívání
- opožděný vývoj
- hepatopatie
- koagulopatie
- esotropia (sbíhavé šilhání)
- cerebelární hypoplasie
- symptomy CDG u adolescentů a dospělých:
- ataxie
- dysarthrie
- retinitis pigmentosa
- progresivní skolióza
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Prenatální diagnóza u těhotenství s rizikem CDG je možná analýzou DNA, test se provádí v 15.− 19. týdnu těhotenství.
Kongenitální poruchy glykosylace jsou autosomálně recesivní onemocnění, studie ale prokázaly, že pokud se rodičům narodí dítě s CDG, je riziko, že jejich další dítě bude mít CDG, 1:3, a ne 1:4, jak by se očekávalo u AR onemocnění. V pozdějším věku u CDG pacientů může být stanovena diagnóza jednoduchým testem analyzujícím glykosylaci sérového transferinu.
Prognóza a léčba[upravit | editovat zdroj]
Nejčastější formou CDG je CDG Ia, na světě je asi 700 pacientů s tímto typem. S typem CDG Ib je asi 20 pacientů, s CDG Ic asi 30 pacientů. Ostatní typy byly popsány u malého počtu jedinců. Některé děti s CDG mají vážné zdravotní problémy, ohrožující je na životě.
Dosud neexistuje specifický lék pro léčbu CDG, výjimku tvoří typ CDG Ib a někteří pacienti s CDG IIc. CDG Ib typ (defekt fosfomannoisomerasy) se vyznačuje enteropatií, při níž se ztrácejí bílkoviny, dále koagulopatií a postižením jater, ale bez neurologických poruch.
Efektivní terapie je orální podávání mannosy. Fukosový suplement se podává u pacientů typu CDG IIc (defektní GDP-fukosový přenos). Díky tomu ustanou infekce a zlepší se zdravotní stav. Bohužel se ale nezlepší opožděný vývoj. Všechny typy CDG (s výjimkou CDG Ib) potřebují zvýšený příjem kalorií.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- FERNANDES, John. Diagnostika a léčba dědičných metabolických poruch. 1. vydání. Praha : Triton, 2008. s. 576-580. ISBN 978-80-7387-096-6.