Aplikace transfuze

Transfuzní set

Transfuzí označujeme převod lidské krve, nebo jejích složek od jednoho člověka (dárce) do krevního oběhu druhého člověka (příjemce). Jedná se o specifický druh transplantace a zároveň o nejčastěji prováděnou transplantaci. Při podávání krevní transfuze je životně důležitá kompatibilita mezi krevními skupinami dárce a příjemce. Za ověření krevní skupiny zodpovídá lékař.

Indikace

Podání krevní transfuze se indukuje v případě ztráty krve, onemocnění krve (anémie), při otravě, infekci, nádorových onemocněních či dalších stavech, při kterých je potřeba zvýšit transportní kapacitu krve. Indikaci transfuze předchází diagnostický rozbor příčin snížení hodnot jednotlivých složek krve.

Typy přípravků

Rozlišujeme několik typů transfuzí:

• Nepřímá transfuze – aplikována z krevní konzervy
• Autotransfuze – při ortopedických operacích (patří sem i rekuperace)
• Přetlakové transfuze – podání z přetlakové manžety za účelem rychlejšího doplnění krve
• Výměnné transfuze – nahrazení až 90 % krve, používá se při popáleninách, otravách, nebo fetálních erytroblastózách

Podle doplňované složky krve rozlišujeme:

• plnou krev (uchovává se až 35 dní), která se dnes již používá pouze u plánovaných chirurgických výkonů s předpokládanou větší ztrátou krve a to jako autotransfuze.
• erytrocytové přípravky (uchovávají se až 42 dní), které mohou být deleukotizované a nesuspendované;
• trombocytové přípravky (uchovávají se pouze 5 dní),
• a čerstvě zmraženou krevní plazmu, která se používá pro udržení koloidně-osmotického tlaku a nelze ji po rozmrazení znovu zmrazit.
• krevní deriváty (plazmatické frakce), které obsahují jednotlivě izolované plazmatické bílkoviny.

Transfuzní přípravky se připravují a uchovávají v transfuzních stanicích nebo krevních bankách. Krev se odebírá od řádně vyšetřeného dárce do sterilního krevního vaku s konzervačním přípravkem jako plná krev. Zpracování plné krve umožňuje získat její jednotlivé složky (erytrocyty, trombocyty, plazmu). Z odebrané plné krve je tak možné léčit více pacientů dle jejich potřeb. Krevní konzervy vyrobené z jedné jednotky plné krve (450 ml) se označují jako transfuzní jednotka.

Podání transfuze

Kontrola krevní skupiny před podáním transfuze

Transfuzní přípravek se objednává ze stanice. Plná krev a erytrocytové transfuze musejí být podány do dvou hodin od vynětí z chladícího boxu, plazma do jedné hodiny po rozmrazení a trombocytové transfuze ihned. Před aplikací se znovu provádějí kontrolní zkoušky (křížový – bed-side – a biologický test).

Transfuze musí být označena přesným názvem přípravku, identifikačním číslem přípravku, číslem odběru, identifikačním čárovým kódem, identifikačním číslem dárce, krevní skupinou, množstvím, datem odběru a datem expirace. Velice důležitá je kontrola těchto údajů s dokumentací pacienta (příjemce) a podepsání informovaného souhlasu pacientem. Podání transfuze musí být zaznamenáno.

Transfuzi je před podáním nutno ohřát na pokojovou teplotu, promíchat krev v krevním vaku a rozbalit transfuzní set. Z uzávěru krevní konzervy je odstraněn ochranný kryt a je perforován perforační jehlou transfuzního setu. Transfuzní set je velice podobný infuznímu setu, pouze má v komůrce filtr pro zachycení případných krevních sraženin. Podávání transfuze je jinak velice podobné podání infuze. Výjimku tvoří provedení biologického testu, který spočívá v rychlém puštění asi 20 ml krve z transfuze do periferního žilního katetru pacienta a sledování jeho reakce. Tento postup se dvakrát opakuje.

Během prvních 15–20 minut od zahájení transfuze je nutná přítomnost lékaře, následně je pacient každých 10 minut kontrolován sestrou.

V případě, že se vyskytnou komplikace, je zastaven přívod krve, nikdy se však neruší žilní vstup. Po „dokapání“ transfuze je transfuzní set propláchnut fyziologickým roztokem a kanyla je následně zavřena, nebo vyjmuta. Po odpojení transfuze se musí pacientovi změřit fyziologické funkce a zaznamenává se barva jeho moči.

Komplikace

Nejčastější komplikací související s podáním krevní transfuze je hemolytická reakce v důsledku nekompatibilního krevního převodu. Reakce se projevuje jako  třesavka,  horečka,  nauzea,  zvracení a tlak na prsou. V takovém případě je okamžitě transfuze zastavena a je přivolán lékař. Dalšími možnými komplikacemi jsou febrilní reakce, bakteriální infekce nebo alergická reakce.

Použitá literatura

• JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 2012. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.

			Tady musí proběhnout stylistická úprava.
			Články ve WikiSkriptech by měly připomínat kapitoly v učebnici, ne bodové poznámky.
			V nápovědě můžete se podívat jak vypadá ideální članek. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.