Aplikace kyslíku v léčbě

Kyslíková linka

Kyslík se v ošetřovatelské péči používá u nemocných s hypoxií. Zvýšením parciálního tlaku kyslíku ve vdechovaném vzduchu se urychlí difúze kyslíku do krve a hypoxie se tak kompenzuje. Kyslík se dále používá při akutních stavech, kdy je rychle potřeba zajistit co největší dodávku kyslíku do těla pacienta, často v bezvědomí. Zásoby kyslíku v lidském organismu jsou totiž zanedbatelné a zejména mozek je k přerušení jeho dodávky velice citlivý.

Příčinou nedostatku kyslíku může být poškození centrální nervové soustavy, akutní či chronické onemocnění průdušek a plic, obstrukce dýchacích cest, anémie, neschopnost hemoglobinu vázat na sebe kyslík, nedostatek kyslíku ve vdechovaném vzduchu nebo selhání krevního oběhu.

Nedostatek kyslíku se projevuje  tachykardií, zrychleným a mělkým dýcháním,  dušností, dezorientací, neklidem,  závratěmi a  cyanózou. Léčba takovýchto stavů právě využitím kyslíku se označuje jako oxygenoterapie.

Indikace

Léčbu kyslíkem ordinuje lékař, který nařizuje koncentraci, průtok kyslíku i způsob podání. Sestra může naordinovat podání kyslíku pouze v akutních a nevyhnutelných případech. Podmínkou efektivní oxygenoterapie je dostatečná ventilace pacienta a musí být funkční jeho dýchací svaly. V opačném případě je oxygenoterapii potřeba spojit s napojením na ventilátor. Oxygenoterapii komplikuje fakt, že kyslík vysušuje sliznice dýchacích cest. Musí se proto podávat zvlhčený a ideálně i ohřátý.

Oxygenoterapie se indukuje při poklesu saturace periferní krve. Fyziologická hodnota saturace je 94–99 %, pokles pod 90 % je již závažný. Saturace periferní krve se měří pulzním oxymetrem. Oxygenoterapie se také používá při KPR (kardiopulmonální resuscitaci), akutním infarktu myokardu, bronchopneumonii, atelektázi (nevzdušnost plicní tkáně), závažných traumatech, šokových stavech, sepsích a operačních výkonech v celkové anestezii.

Způsob podání

Oxygenoterapie pacientky s COVID-19 pomocí kyslíkových brýlí

Kyslík se k nemocnému může dostávat skrze centrální rozvod medicínských plynů (z kyslíkové stanice v areálu nemocnice), pomocí tlakových lahví (které dnes slouží spíše jako záložní zdroj), systémem s kapalným kyslíkem, lahví s integrovaným ventilem (během transportu) nebo koncentrátorem (v domácí péči, koncentruje kyslík ze vzduchu).

Při hyperbarické oxygenoterapii se kyslík podává za zvýšeného tlaku. Důsledkem toho je další urychlení difúze v plicním alveolu. V hyperbarických komorách je tlak 2,5 až 3 krát vyšší, než je tlak atmosférický.

Jako aplikátory kyslíku se využívají kyslíkové masky, kyslíkové brýle, (neinvazivní způsoby), nosohltanový (Nelatonův) katetr, inkubátor nebo již zmíněná hyperbarická komora. Ke zvlhčování vzduchu se používají různé zvlhčovače sytící kyslík vodními parami, nebo nebulizátory, které sytí vzduch aerosolem.

Komplikace

Při podávání kyslíku je třeba dbát a jeho hoření-podporující vlastnosti. V určitých koncentracích je kyslík výbušný. Při manipulaci s kyslíkem je nutné mít vždy čisté a suché ruce.

Komplikace při podávání kyslíku zahrnují kromě již zmíněného vysychání sliznic krvácení dýchacích cest, tvorbu krust a zánětů, poranění sliznice či zanesení infekce při zavádění katetrů. Při podávání tekutého kyslíku může dojít ke vniku omrzlin, naopak v extrémních případech může dojít ke vznícení plynu a vzniku popálenin.

V neposlední řadě je potřeba myslet na fakt, že stoprocentní kyslík je toxický a může způsobit poškození plic, centrální nervové soustavy a (u novorozenců) zraku.

Použitá literatura

• JIRKOVSKÝ, Daniel, et al. Ošetřovatelské postupy a intervence: učebnice pro bakalářské a magisterské studium. 1. vydání. Praha : Fakultní nemocnice v Motole, 201. 411 s. ISBN 978-80-87347-13-3.