Antiuratika
Antiuratika jsou látky, které snižují urikémii a využívají se k léčbě dny. Společně s medikamentózním snižováním hladiny kyseliny močové v krvi jsou při léčbě dny stěžejní režimová opatření. Rozlišujeme terapii trvalé hyperurikémie (chronická dna) a akutních dnavých záchvatů.
Terapie chronické hyperurikémie[upravit | editovat zdroj]
Dle mechanismu účinku dělíme léky na urikostatika, která blokují syntézu kyseliny močové, a urikosurika, která zvyšují vylučování kyseliny močové.
Urikostatika[upravit | editovat zdroj]
Nejdůležitější zástupce mezi blokátory tvorby kyseliny močové je allopurinol. Novou alternativou při intoleranci allopurinolu je perorální nepurinový selektivní inhibitor xantinoxidázy febuxostat[1].
Allopurinol[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o izomer hypoxantinu, který kompeticí se substrátem inhibuje enzym xantinoxidázu. Hromadící se výchozí metabolity hypoxanthin a xanthin se jednoduše vylučují ledvinami. Bývá dobře tolerován, ale mohou se vyskytnout alergické reakce, nebo trávicí obtíže.
- Indikace: primární i sekundární dna; nefrolithiáza z urátů
- Kontraindikace: alergie; akutní dnavý záchvat; užívání analog purinů (např. azathioprin), kvůli zvýšenému riziku deprese kostní dřeně
Urikosurika[upravit | editovat zdroj]
Jsou tubulárně secernována a následně zvyšují vylučování kyseliny močové inhibicí zpětné tubulární resorpce. Jejich účinnost se snižuje při renální insuficienci.
Hlavní užívané látky[upravit | editovat zdroj]
- benzbromaron: využívá se v komedikaci s azathioprinem a mezi nežádoucí účinky patří gastrointestinální potíže, hepatotoxicita a zesílení účinku Vit-K dependentních antikoagulancií
- probenecid: se používá častěji v anglicky mluvících zemích i v kombinačních preparátech s allopurinolem (např. allomaron) a při použití inhibuje sekreci penicilinu nebo indometacinu
Akutní záchvat dny[upravit | editovat zdroj]
U akutních projevů dny je zásadní terapie proti bolesti a zánětu. Na symptomech se podílí z velké části uvolnění lysosomálních enzymů z fagosomů leukocytů. Uplatňuje se proto v terapii kolchicin a nesteroidní antiflogistika (nejúčinnější u dnavé artritidy je indometacin). Při kontraindikovaných NSA a kolchicinu se podávají systémově glukokortikoidy po dobu 7-9 dnů.[1] Z nefarmakologické terapie se doporučuje lokální chlazení a klidový režim.
V případě prvního záchytu akutního záchvatu se nenasazují léky na snižování hladiny kyseliny močové. Mohou vyvolat nový záchvat, nebo prodloužit stávající. V případě již probíhající terapie je ale nevysazujeme.[1]
Kolchicin[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o alkaloid fungující jako mitotický jed. Váže se na tubulin, který depolymerizuje a tím blokuje migraci a mobilitu neutrofilních granulocytů. Zmírňuje bolest do 12 hodin a užívá se p.o maximálně 48 hodin. Při předávkování mohou vést toxické účinky až ke smrti (od 15mg).
- Nežádoucí účinky: průjem a dehydratace jako známky gastroenteritidy; neuropatie; myopatie; ovlivnění krvetvorby
- Kontraindikace: jaterní a renální insuficience
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Reference[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. ISBN 80-7254-181-1.
- HERDEGEN, Thomas. Kurzlehrbuch Pharmakologie und Toxikologie : 328 Tabellen. - vydání. Thieme, 2010. 535 s. s. 218. ISBN 9783131422927.