Antitusika

Antitusika jsou léčiva, která potlačují vysilující, suchý a dráždivý kašel. Hlavním rozdílem oproti produktivnímu, vlhkému kašli je absence sputa. U suchého kašle dále pozorujeme překrvení a otok sliznic. Může přecházet v produktivní, kdy poté místo antitusik volíme spíše expektorancia. Suchý kašel provází počáteční stadia bronchitidy, dále astma, alergie a v neposlední řadě může být nežádoucím účinkem některých léčiv, např. ACE-inhibitorů.

U dospělých pacientů volíme někdy antitusika i v případě chraptivého až štěkavého kašle. Obvykle tento druh kašle ovšem doprovází laryngitidu a laryngotracheitidu virové etiologie, kdy kvůli otoku sliznic často nasazujeme krátkodobě glukokortikoidy.

Podle místa zásahu je rozdělujeme na dva typy:

• centrálně působící − snižují dráždivost centra pro kašel,
• periferně působící − tlumí podněty z tracheobronchiálního systému.

Rozdělení

Antitusika centrálního typu

Inhibují centrální nervové dráhy pro kašel. Můžeme je dále kategorizovat na tzv. kodeinová (kodein, dextrametorfan) a nekodeinová antitusika (butamirát, vhodnější pro děti a adolescenty). Jsou účinnější než periferní, ale mají i více nežádoucích účinků (možnost návyku, zácpy).

Zástupci:

• kodein − metylderivát morfinu, analgetický, antitusický a sedativní účinek, nepodávat při riziku respiračního selhání, asthma bronchiale, při ztížené expektoraci, zesiluje účinek látek tlumivých na CNS, při terapii s anticholinergiky riziko těžké zácpy až paralytického ileu, riziko útlumu dechového centra
• folkodin − silnější než kodein, bez analgetického účinku, menší nežádoucí účinky, proto vhodný i pro děti,
• dextrometorfan − bez analgetického účinku, dobře snášen, bez návyku, antagonista NMDA glutamátových receptorů a agonista opioidních receptorů,
• butamirát − mechanismus účinku nejasný, anticholinergní účinek, nežádoucí účinky jsou vzácné (vhodný i pro kojence).

Antitusika periferního typu

Tlumí dráždivost sliznice a periferních senzitivních C-vláken.

Zástupci:

• dropropizin − účinkuje blokováním senzitivních percepčních míst laryngotracheální oblasti, má i antihistaminový účinek. Následne blokuje aferentní část kašlacího reflexu, tudíž silný antitusický účinek. Minimálne nežádouce účinky.
• levodropropizin − levotočivý izomer dropropizinu, stejný antitusický účinek, navíc antialergický a antibronchospastický účinek, vhodný i jako premedikace před bronchoskopií.

Jestli u léčiva není obrázek tabletky, léčivo není v současní době registrováno na českém trhu.

Odkazy

Související články

• Expektorancia
• Kašel

Použitá literatura

• LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.