Ženský pohlavní systém (histologie)

Ženský pohlavní systém (organa genitalia feminina) tvoří párové vaječníky (ovaria) a vejcovody (tubae uterinae), děloha (uterus), pochva (vagina) a zevní pohlavní orgány.

Vejcovody, k nim připojená děloha a navazující pochva, vytváří dutinový systém, který vyúsťuje vně těla. Vejcovody, které se na konci nálevkovitě rozšiřují, komunikují s dutinou břišní a jsou spojeny s vaječníky. Ve vaječníku dochází během pohlavní zralosti k vyzrávání vajíček, které jsou po následné ovulaci uvolněny do vejcovodu, kde může dojít k oplodnění. Vaječník též produkuje většinu ženských pohlavních hormonů, které ovlivňují menstruační a ovariální cyklus, zpětnovazebně se podílejí na sekreci gonadotropních hormonů hypofýzy. Děloha slouží k uhnízdění oplodněného vajíčka, kam doputuje vejcovodem z ovaria.

Vaječník

Lidské ovarium

Vaječník má oploštělý, ovoidní tvar, hmotnost: 6–10 g.

V hilu je připojen mesovariem k lig. latum uteri, povrch je kryt jednovrstevným plochým až kubickým "zárodečným" epitelem, v hilu přechází v mezotel. Zárodečný epitel obsahuje mikroklky, místy kinocilie, apikálně jsou přítomny četné pinocytotické vezikuly, bazálně se nacházejí mitochondrie. V hilu je vstup snopečků hladkých svalových buněk z mesoovaria. Intersticiální hilové buňky mají charakter buněk produkujících steroidy - androgeny (velké GER, GK, mnoho mitochondií tubulárního typu, lipidové inkluze, Reinekeho krystaloidy). Pod epitelem je patrná tunica albuginea, která má bělavou barvu a tvoří ji husté kolagenní vazivo.

Hyperplazie ovaria vede k virilizaci.

Rozlišujeme kůru (zona corticalis) a dřeň (zona medularis, zona vasculosa).

Kůra

Kůru ovaria tvoří řídké kolagenní vazivo, ovariální folikuly, fibroblasty, ojedinělé hladké svalové bb., síť kolagenních a retikulárních vláken. Obsahuje i speciální fibroblasty, které mají tukové kapénky a reagují s hormony tak, že se mění z buněk produkujících proteiny na buňky produkující steroidy (thékální buňky).

Ve fertilním období je přítomno mnoho fibroblastů, po menopauze ubývají (relativně přibývá retikulárních a kolageních vláken).

Dřeň

Dřeň je tvořena hustším kolagenním vazivem. Obsahuje méně buněk, více kolagenních a retikulárních vláken. Je bohatě cévně zásobena a inervována.

Vejcovod

Vejcovod

Vejcovod je pohyblivá svalová trubice o velikosti 6-8 × 100-150 mm, spojuje dělohu s dutinou břišní. Vytváří vhodné prostředí pro oplození vajíčka (řasinky kmitající opačně). Sekret žlázek přispívá k výživě oocytu. V období ovulace se fimbrie dostanou blíže k vaječníku, to spustí mechanismus překrvení cév a vejcovod se stává rigidnější.

Jeho hlavní funkcí je dopravit oocyt do dělohy pomocí řasinek a peristaltiky hladké svaloviny.

Vejcovod má 4 části:

• pars uterina (vyvinutá t. muscularis),
• isthmus,
• ampulla (výrazné řasy),
• infundibulum (četné řasinky) s fimbriemi.

Tunica mucosa

Obsahuje dlouhé, členěné, longitudinálně uspořádané řasy, které jsou nejvyšší v ampulární oblasti a směrem k děloze se snižují. Řasy vzájemně anastomózují a vytvářejí složitý labyrint.

Řasy rozdělujeme na:

• sekundární,
• terciární.

Lamina epithelialis je vystlána jednovrstevným cylindrickým epitelem, který obsahuje řasinkové a sekreční buňky.

Řasinkové bb. jsou velmi četné v infundibulu. Obsahují glykogenová granula, ciliární aparát a kinocilie kmitající k děloze. Jejich jádra jsou velká oválná, GER a GK naopak malé, četné mitochondrie se shromažďují v okolí bazálních tělísek, vzácně se zde vyskytují lysozomy. Sekrečníbb.mají apikálně jen mikroklky. V cytoplasmě je velmi vyvinuté GER, velký GK a elektronově densní serózní velká sekreční granula.

Lamina propria mucosae je tvořena řídkým kolagenním vazivem.

Tunica muscularis

Tunic muscularis se ztenčuje směrem k infundibulu. Obsahuje dvě vrstvy hladkých svalových buněk:

• vnitřní cirkulární,
• zevní longitudinální.

Tunica serosa

Tunicu serosu tvoří řídké kolagenní vazivo s jednovrstevným plochým mezotelem. Je bohatě cévně zásobena.

Děloha

Děloha—corpus

Děloha se skládá ze 4 částí:

• corpus,
• fundus,
• isthmus,
• cervix.

Corpus et fundus uteri

Tunica mucosa (endometrium)

Lamina epithelialis je tvořena jednovrstevným cylindrickým epitelem s řasinkovými buňkami.

Lamina propria mucosae obsahuje speciální kolagenní vazivo s vyšším počtem fibroblastů. Ty se mění hormonální stimulací na buňky deciduální, které slouží k počáteční výživě plodu. Mezibuněčná hmota je amorfní, má méně vláken, kde převažují retikulární vlákna. Tato vrstva je bohatá na glandulae uterinae. Jsou to jednoduché tubulózní žlázy (u myometria i větvení) tvořené z 1vrstevného cylindrického epitelu bez řasinkových buněk.

Má dvě vrstvy:

• Zona functionalis je povrchová, silnější vrstva, která je odplavována. Obsahuje řídké kol. vaz., dilatované lymf. cévy a spirálovité arterioly (arteriae arcuatae),
• Zona basalis se nachází u myometria a je vysoká jen 0,5 – 1,5 mm. Nalezneme zde baze žlázek, více bb. a síť retikulárních vláken. Probíhají zde přímé arterioly (arteriae arcuatae).

Tunica muscularis (myometrium)

Myometrium je nejsilnější vrstva o tloušťce 15 mm. Obsahuje vrstvy hladkých svalových buněk, málo kolagenních vláken a žádná elastická vlákna.

Má 4 vrstvy:

• longitudinální,
• spirály,
• spirály,
• longitudinální.

V těhotenství hypertrofuje až na 500 mm, hyperplazuje (dělení buněk), zvyšuje se sekreční aktivita buněk secernujících proteiny a tvoří se kolagen. Po těhotenství dochází k odumření, zmenšení, enzymatické degradaci kolagenu a tunica muscularis tak získává téměř původní tvar.

Tunica serosa (perimetrium)

Hlavní částí perimetria je tenká vrstva řídkého kolageního vaziva a mezotel (peritoneální povlak). Tunica serosa vytváří prostory, které oddělují dělohu od dutiny břišní. Ventálně nacházíme excavatio vesicouterina, dorsálně excavatio rectouterina (Douglasův prostor), které dosahuje až k vagině (fornix posterior). Laterálně přechází v ligamentum latum uteri. U hran tvoří parametrální vazy (lig. cardinale uteri, lig. vesicouterinum, lig. sacrouterinum), které jsou složeny z hustého kolagenního vaziva.

Isthmus uteri

Tunica mucosa (endometrium)

Svalová vrstva je 0,5 – 1 mm tlustá, obsahuje krátké žlázky, které tvoří málo mucinosního sekretu. V průběhu cyklu zůstávají úzké, téměř se nemění, odplavují se nejvyšší vrstvy.

Tunica muscularis (myometrium)

Svalová vlákna jsou orientována převážně cirkulárně.

Cervix uteri

Děložní čípek—Cervix

Dělí se na dva oddíly:

• portio supravaginalis,
• portio vaginalis.

Tunica mucosa (endometrium u portio supravaginalis)

Obsahuje speciální řasy, plicae palmatae, které nejsou odplavovány. Sekret žláz závisí na fázi cyklu.

Lamina epithelialis je vystlána jednovrstevný cylindrický epitel, který produkuje hlen. Sekret je při ovulaci je řidší, aby nebránil průniku spermií, naopak v sekreční fázi a v těhotenství je hustší a tak zabraňuje infekci.

Lamina propria mucosae obsahuje tubulózní žlázky (glandulae cervicales), které se větví. Jsou vystlány jednovrstevným cylindrickým epitelem a secernují hlen.

Tunica mucosa (endometrium u portio vaginalis)

Lamina epithelialis je tvořena vícevrstevný nerohovějící dlaždicový epitel s buňkami bohatými na glykogen. Můžeme vidět přechod mezi cylindrickým a dlaždicovým epitelem.

Lamina propria mucosae vybíhá do epitelu četnými papilami.

Tunica muscularis (myometrium)

V myometriu převažují vazivové buňky nad svalovými. Svalová vlákna jsou orientovány hlavně cirkulárně.

Pochva

Vagina

Pochva je oploštělý dutý orgán dlouhý 8 cm a široký 3 cm. Přední stěna je o 2 cm kratší než zadní, tzn. fornix anterior je kaudálněji než fornix posterior.

Tunica mucosa

Je tvořena příčnými řasami (rugae vaginales), podélnými řasami (columna rugarum anterior et posterior). Sliznice podělává změny v průběhu menstruačního cyklu.

1. menstruační fáze: max. deskvamace
2. proliferační fáze: nejvíce glykogenu, výrazná deskvamace bb; lactobacillus acidophilus štěpí glukózu na kys. mléčnou (dezinfekce)
3. sekreční fáze: zvyšování sliznice (poševní cytologie)

Laminu epithelialis vystýlá vícevrstevný dlaždicový epitel. Buňky obsahují glykogenová granula, která štěpí bakterie po deskvamaci, keratohyalinová gran. a tonofibrily.

Lamina propria mucosae neobsahuje žlázky, je zvlhčována transsudací z cév a má málo sensitivních nervových zakončení. Má dvě vrstvy:

• zevní ze středně hustého kolagenního vaziva,
• vnitřní z řídké vazivo s četnými elastyckými vlákny, bohatě zásobena díky tenskostěnným cévám, při menstruaci sttoupá množství jinak ojediněle se vyskytujících lymfatických uzlíků a obecně lymfatických buněk (hlavně leukocytů), které migrují do epitelu.

Tunica muscularis

Vytváří snopce hladkých svalových buněk ve dvou vrstvách:

• vnitřní cirkulární
• vnější longitudinální.

Tunica adventitia

Je z hustšího kolagenního vaziva, má četná elastická vlákna a nervové a venózní plexy, obsahuje nervová ganglia.

Labia maiora pudendi

Velké stydké pysky jsou z řídkého kolagenního vaziva, obsahují lalůčky tukové tkáně a tenkou vrstvičku hladkých svalových buněk nazývanou tunica dartos. Jsou kryty kůží ve dvou vrstvách:

• vnější je silnější, ochlupená, obsahuje mazové a potní žlázky ekrinní a apokrinní,
• vnitřní je tenší s mazovými a potními žlázkami.

Labia minora pudendi

Malé stydké pysky jsou z řídkého kolageního vaziva, elastických vláken, obsahují mazové i potní žlázky.

Clitoris

Jeho součástí jsou dvě drobná erektilní tělesa, která končí v glans clitoridis. Clitoris je tvořen vícevrstevným dlaždicovým epitelem rohovějícím.

Glandulae vestibulares maiores (Bartholini)

Jsou stejné žlázky jako glandulae bulbourethrales u muže. Mají ovoidní tvar, měří 1-2 cm. Typem jsou tuboalveolární žlázy, které obsahují mucinózní buňky. Ústí do vestibulum vaginae.

Glandulae vestibulares minores

Jsou žlázky mucinózní, které ústí do vestibulum vaginae v okolí močové trubice.

Odkazy

Související články

• Menstruační cyklus
• Cyklické změny v ženském těle
• Gametogeneze
• Hyperplastické endometrium (preparát)

Externí odkazy

• https://cs.wikipedia.org/wiki/Pohlavn%C3%AD_soustava

Zdroj

• Obrázky: https://www.wikiskripta.eu/w/Port%C3%A1l:Atlas_histologick%C3%BDch_prepar%C3%A1t%C5%AF/%C5%BDensk%C3%BD_pohlavn%C3%AD_syst%C3%A9m

Použitá literatura

• KONRÁDOVÁ, Václava – UHLÍK, Jiří – VAJNER, Luděk. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
• PAULSEN, Douglas F. Histologie a buněčná biologie : Opakování a příprava ke zkouškám. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2004. 433 s. ISBN 80-7319-024-9.