- Populace, kde genová frekvence nejčastější alely je menší nebo rovna 0,99 (99%) je polymorfní pro daný znak.
- Ovšem, tato uvedená hodnota není žádnou objektivní hranicí, ale byla pouze stanovena dohodou.
- Nejvhodnější je stanovovat stupeň polymorfismu pomocí heterozygosity, která je definována:
- kde m = počet alel sledovaného genu a xi = genová frekvence i-té alely (platí C-H-W: x1+x2...+xm=1)
- nebo slovně jako zastoupení jedinců v populaci, kteří jsou heterozygotní pro určitý lokus.
- Příklad: V populaci je zastoupení alely p=0,5 a q=0,5.

- Toto je také maximum, kterého lze dosáhnout. Platí, že čím větší je m a nerovnoměrněji rozložená frekvence x, tím menší je H.
- Minimum by bylo pro p → 1 a q → 0 (H ≈ 0), kde by tedy byla naprostá většina homozygotů.
- Heterozygosita nám tedy může sloužit jako dobré měřítko mezi subpopulacemi jedné populace.
- V populaci, kdy díky selekci je jedna alela postupně nahrazována jinou, jako je tomu např. při selekci proti homozygotům.