Genetická výbava mitochondrií
Mitochondrie jsou semiautonomní organely eukaryotních buněk. Během evoluce se staly jejich stabilní součástí. Původ mitochondrií se odvozuje od symbiózy Archebakterií (Prokaryota) s eukaryotními buňkami. Během evoluce Archebakterie ztratily schopnost samostatně existovat a naopak pro existenci eukaryotní buňky se jejich přítomnost stala nezbytnou. Mitochondriální genom (mtDNA) je nositelem mimojaderné dědičnosti.
mtDNA je cirkulární (kruhový chromosom bez centromery, 16568 bazí), netvoří komplex s bílkovinami, nemá telomery. Mitochondrie obsahuje několik kopií mitochondriálních chromosomů (cca 10). Genetický kód není vždy identický s genetickým kódem jaderné DNA. mtDNA kóduje rRNA (2 geny) a tRNA (22 genů) potřebnou při transkripci a translaci odehrávající se v mitochondriích. mtDNA obsahuje pouze omezené množství genů kódujících mitochondriální proteiny (13 genů). Většina mitochondriálních proteinů je kódována jadernými geny a do mitochondrií jsou transportovány z cytoplasmy. Mezi mitochondriálním genomem (mtDNA) a jaderným genomem (gDNA) tedy existuje určitá míra interakcí. Např. množství molekul mtDNA je kontrolováno alespoň jedním jaderným genem. mtDNA má zásadní úlohu při zajišťování buněčného dýchání; většina polypeptidů potřebných pro oxidativní fosforylaci je kódována geny jaderné DNA. Znaky kódované mtDNA jsou děděny výhradně od matky (oocyt obsahuje asi 100000 molekul mtDNA) - Matroklinní dědičnost.
