Latinská gramatika
V gramatice rozlišujeme v lékařské terminologii u podstatných jmen 5 deklinací (skloňování) latinských a několik řeckých.
Adjektiva rozdělujeme do dvou skupin: podle první a druhé deklinace a podle třetí deklinace, a používáme jejich tři tvary (pozitiv, komparativ, superlativ + elativ).
Zájmena v lékařské terminologii nepoužíváme.
Číslovky máme základní (sklonné a nesklonné), řadové (chovají se jako přídavná jména podle první a druhé deklinace) a násobné.
Slovesa se v lékařské terminologii používají zřídka (například při předepisování receptů), rozdělujeme do čtyř konjugací (časování); užíváme od nich však jen imperativ (rozkazovací způsob).
Další slovní druhy nejsou potřebné, omezíme-li se na užití latiny v českých zemích nejobvyklejší. V opačném případě je tomu však jinak:
- „Puer dentem aegrum habet.“
- „Ōs aperī, puer! Linguam ostende!
- Lingua eius rubra est.“
- „Dēns nōn dolet, ergō dēns aeger nōn est. Nōn dentem, sed pedem modo sānā, medice!“[1]
Obecné zásady
- substantiva:
- neutra končí v nominativu a akuzativu plurálu na -a
Odkazy
Související články
Odkazy
Související články
- Latinská gramatika
- Latinská syntax
- Latinské číslovky
- Latinská první deklinace | Druhá deklinace | Třetí deklinace | Čtvrtá deklinace | Pátá deklinace
Reference
- ↑ ØRBERG, Hans H. Lingua latina per se illustrata : Pars I, Familia romana. 1. vydání. Grenna : Domus Latina, 2003. 328 s. Kapitola XI
- Corpus humanum. ISBN 87-997016-5-0.