Placenta

Placenta (plodové lůžko) je důležitá součást reprodukčního systému. Vzniká diferenciací z fetálního základu plodových obalů, především z choria. Spolu s plodovou vodou zajišťuje správný vývoj a růst plodu.

Krevní oběh plodu.

Anatomie placenty

• Zralá placenta – cévnatý orgán diskoidního tvaru o průměru 15–20 cm a tloušťce 2–3 cm.
  • Hmotnost cca 500 g (17 % hmotnosti plodu); z toho 50 % je tvořeno mateřskou krví a 15 % fetální krví.
• S plodem je spojená pupečníkem (umbilicus) o průměru 1–2,5 cm a průměrné délce 50 cm (30–100 cm).
  • Cévy obsažené uvnitř (jedna vena umbilicalis, dvě arteriae umbilicales) mají spirálovitý průběh a jsou obklopené Warthonovým rosolem.

Vývoj placenty

• Nejprve dojde ke zbytňování choria na straně přivrácené ke stěně dělohy a vznik tzv. choriová plotna, na plodové straně atrofuje a vytváří se amniový kryt přecházející v pupečník.

Cirkulace krve v placentě

• Mateřská krev je v přímém kontraktu s klkovitým povrchem placenty („hemochoriální typ placenty“) – mateřská krev omývá choriové klky, ve kterých koluje fetální krev.
• V choriových klcích dochází k výměně plynů, živin a produktů metabolismu.
• Okysličená krev je z placenty do plodu přiváděna jednou umbilikální vénou. Ta vede matčinu krev plnou živin a kyslíku do jater. Játra by ale všechny živiny strávila a tak je příroda částečně obejde pomocí bypassu ductus venosus (venosus, protože spojuje 2 vény - vena umbilicalis a vena cava caudalis) a tím se část krve dostane do vena cava caudalis. Až do jater jde čistá okysličená krev, od jater pak už jde vždy krev smíšená. Proto se u plodu nedá bavit o okysličené a odkysličené krvi, okysličená je jen chvíli než vleze do jater a pak už je všude krev smíšená, včetně krve ve arteriae umbilicales. Po narození ductus venosus zaniká a stává se z něj ligamentum teres hepatis, které je důležitým mezníkem mezi levým lalokem jater.

 Podrobnější informace naleznete na stránce Krevní oběh plodu.

Plodová plocha placenty s marginálním úponem pupečníku (nahoře), mateřská plocha placenty (dole)

Funkce placenty

• Placentární trofoblast a cévní endotel mají vlastnosti semipermeabilní membrány s aktivní transportní funkcí.
• Propustnost pro některé látky se v průběhu těhotenství mění (např. k přestupu železa, vápníku a IgG dochází až ve 3. trimestru gravidity).

Mezi základní funkce placenty patří

• Výměna krevních plynů (nízká arteriovenózní diference – transport kyslíku u plodu je usnadněn fetálním hemoglobinem a vyšší tepovou frekvencí).
• Dodávka živin od matky k plodu.
• Exkrece degradačních produktů metabolismu.
• Hormonální produkce: proteohormony a steroidy (choriový gonadotropin, placentární laktogen, choriový tyreotropin, estrogeny, progesteron).
• Imunologická bariéra.

Insuficience placenty

• Plod je ohrožen nedostatkem kyslíku a energetických zdrojů.
• Chronická insuficience placenty – trvá podstatnou část gravidity, je důsledkem onemocnění matky nebo samotné placenty.
  • Příčiny: gestóza, hypertenze matky, degenerativní změny na placentě.
• Akutní insuficience placenty – je výsledkem komplikací před porodem nebo během porodu.
  • Může způsobit asfyxii plodu.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

Odkazy

Související články

• Placenta (histologie)
• Plodove obaly a placenta
• Patologické uložení placenty

Externí odkazy

• JĚŽOVÁ, Marta, Sylva HOTÁRKOVÁ a Katarína MŮČKOVÁ, et al. Hypertextový atlas fetální patologie : Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů [online]. Portál Lékařské fakulty Masarykovy univerzity [online], ©2008. Poslední revize 2.2.2010, [cit. 26.11.2011]. ISSN 1801-6103. <http://portal.med.muni.cz/clanek-463-hypertextovy-atlas-fetalni-patologie.html>.