Kardiostimulátor
Kardiostimulátor (pacemaker) je přístroj, který se používá k léčbě poruch srdečního rytmu majících charakter bradykardií (srdeční akce je příliš pomalá). V takovýchto případech totiž dochází k nedokonalému čerpání krve vzhledem k potřebám organismu se všemi jeho důsledky.
Princip
Kardiostimulátor je malá kovová krabička, z níž vycházejí jedna až tři elektrody. Stimulátor vytváří elektrické výboje, které jsou následně prostřednictvím elektrod přenášeny na srdeční svalovinu, kde iniciují srdeční kontrakci. Frekvenci takovýchto signálů lze upravit podle potřeby pacienta.
Implantace
Z krátkého řezu pod klíční kosti cestou v. subclavia zavádíme elektrody do srdce (pod RTG kontrolou). O správném umístěni se dále přesvědčujeme elektrickou stimulací ze zevního zdroje. Po zavedení elektrod implantujeme kardiostimulátor do podkoží do infraklavikulární oblasti (do místa původního řezu). Vzniklou ránu šijeme vstřebatelným materiálem.
Vzhledem k tomu, že krabička stimulátoru není zavedena hluboko, je vidět jako vyklenutí kůže a pacient si ji může lehce nahmatat.
Infekce kardiostimulátoru
Vzácně může dojít k infekci elektrody v důsledku tranzientní bakteriémie nebo vlastního kardiostimulátory během implantace nebo následného traumatu. Mezi nejčastější původce řadíme Staphylococcus aureus a koaguláza-negativní stafylokoky. Léčba této komplikace spočívá v extrakci infikovaného materiálu a v nasazení antibiotické léčby. Antibiotickou léčbu nasazujeme cíleně na základě hemokultury a vyšetření extrahovaného materiálu[1].
Kontroly po implantaci
Pacienti se zavedeným kardiostimulátorem dochází na pravidelné kontroly do arytmologické ambulance, kde dochází ke kontrole funkce kardiostimulátoru a po určité době je doporučena výměna baterie. Pacienti s kardiostimulátorem mají typické EKG („svislé čárky“) deklarující výboje stimulátoru.
Výměna
Jednou za několik let je třeba vyměnit baterii kardiostimulátoru. Jedná se o podobný postup |jakým je implantace kardiostimulátoru. Starou krabičku odstraníme a nahradíme novou. Výkon se opět provádí v lokální anestézii.
Kardiostimulátor a běžný život
Přibližně 5–6 týdnů po implantaci kardiostimulátoru by se měl pacient vyhnout vyšší fyzické aktivitě, po této době může vykonávat v podstatě stejné aktivity na jaké byl zvyklý.
Kardiostimulátory příliš dobře netolerují magnetické či elektromagnetické pole. Z toho důvodu je elektroléčba či magnetická rezonance u pacienta s kardiostimulátorem kontraindikována. Dnes už ale není vyšetření magnetickou rezonancí kontraindikováno pro všechny pacienty s kardiostimulátorem. Pacienti s kardiostimulátory SureScan™ od společnosti Medtronic mohou toto vyšetření pod dohledem kardiologa podstoupit[2].
Dále by pacient s kardiostimulátorem neměl nosit mobilní telefon v náprsní kapse na straně kardiostimulátoru a při telefonování by si měl telefon přikládat k uchu na protější straně. Mikrovlnná trouba funkci kardiostimulátoru neovlivňuje.
Odkazy
Související články
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2008. [cit. 26.1.2011]. <http://www.stefajir.cz/?q=kardiostimulator>.
Reference
- ↑ BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.
- ↑ WILKOFF, Bruce L, David BELLO a Milos TABORSKY, et al. Magnetic resonance imaging in patients with a pacemaker system designed for the magnetic resonance environment. Heart Rhythm [online]. 2011, vol. 8, no. 1, s. 65-73, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20933098>. ISSN 1547-5271 (print), 1556-3871.
Použitá literatura
- Institut Klinické a Experimentální Medicíny. Implantace kardiostimulátoru [online]. [cit. 2011-01-28]. <http://www.ikem.cz/www?docid=1004013>.
