Zvracení
Z WikiSkript
![]() | Článek byl označen za rozpracovaný, od jeho poslední editace však již uplynulo více než 30 dní | |||
Chcete-li jej upravit, pokuste se nejprve vyhledat autora v historii a kontaktovat jej. Podívejte se také do diskuse. | ||||
Pokud vše nasvědčuje tomu, že původní autor nebude v editacích v nejbližší době pokračovat, odstraňte šablonu {{Pracuje se}} a stránku upravte. | ||||
Stránka byla naposledy aktualizována ve čtvrtek 7. dubna 2011 v 10:28. | ||||
Zvracení je označení pro náhlé, nervově řízené perorální (případně též pernasální) vyloučení tráveniny ze žaludku či dvanácterníku, způsobené křečovitými stahy svalstva břicha a bránice.
Zvracení se často vyskytuje po nevolnosti (nauzee), ačkoli může přicházet i osamoceně. Na rozdíl od nevolnosti může míti závažné důsledky – zvláště při recidivách způsobuje dehydrataci, hypochloremii, hypochloremickou alkalózu, následkem zvýšeného vylučování iontů dochází k jejich nerovnováze. Brání nemocnému v příjmu potravy a tak způsobuje také nutriční potíže. Při usilovných stazích může dojít k natrhnutí jícnu, jež vyvolá zvracení krve (Malloryho−Weisův syndrom).
Nervové řízení zvracení
Zvracení je koordinováno nervovými centry v prodloužené míše a to několi cestami[1]:
- n. vagus (parasympatikus, serotonin přes 5−HT3−receptory)
- nn. splanchnici (hrudní sympatikus), které inervují vnitřní orgány dutiny břišní
- vlákna z vestibulárního systému (H1 histaminové a M1 cholinergní receptory)
- vyšší nervová centra (reakce na podněty zrakové, čichové, emoční, ale i anticipační zvracení u chemoterapie)
- area postrema − chemorecepční spouštěcí oblast (opioidní, 5−HT3, a D2 dopaminové receptory), stimulací může být urémie, hypoxie, ketoacidóza
Odkazy
Související články
Externí odkazy
Zdroj
- http://pl.wikipedia.org/wiki/Wymioty
- Klener, Pavel. Vnitřní lékařství. 3. přepracované a doplněné vydání. Praha : Karolinum : Galén, c2006. ISBN 80-7262-430-X. Strana 29.
Reference
- ↑ LUKÁŠ, Karel a Aleš ŽÁK, et al. Chorobné znaky a příznaky : 76 vybraných znaků, příznaků a některých důležitých laboratorních ukazatelů v 62 kapitolách s prologem a epilogem. 1. vydání. Praha : Grada, 2010. 520 s. s. 219. ISBN 978-80-247-2764-6.