Zevní léčiva v dermatologii

Externa jsou základním pilířem léčby v dermatovenerologii. Dostupná jsou hromadně vyráběná léčiva - HVLP i léčiva připravovaná v lékárně - IVLP. S výhodou využíváme jejich lokálního působení s žádným nebo minimálním účinkem celkovým.

Složení extern

 externum = vehikulum + aktivní látka + pomocné látky 

• aplikujeme-li pouze lékový základ (vehikulum) - indiferentní léčba
• aplikujeme-li externa s účinnou látkou - diferentní léčba

Lékové formy

Mohou být kapalné, suché, mastné, tuhé, polotuhé.

Masti

• chronické projevy - papuly, hrboly, šupiny, hyperkeratózy
• ne na mokvající ložiska
• pomalý ale hluboký průnik
• hydrofobní
• základ:
  • minerální - vazelína
  • rostlinný - včelí vosk
  • živočišný - sádlo

Krémy

Vznikají mísením vodných a tukových součástí.

• akutní a subakutní projevy
• mastné, oleokrémy mají převahu tukové složky, jedná se o emulze typu v/o (voda v oleji)
• suché, hydrokrémy mají převahu vodné složky, jedná se o emulze typu o/v (olej ve vodě), snadno se roztírají a dobře se smývají vodou

Roztoky

Vodné

• akutní mokvavé projevy
• odpařování:
• chladí
• protizánětlivé
• adstringentní
• protisvědivé
• nátěry
• koupele
• obklady

Alkoholové

• antimikrobiologická léčiva

Vysýchavé obklady

Zapařovací obklady

Zásypy a pudry

• erytémy, papuly, pomfy
• ne na mokvající ložiska
• vysušují
• chladí
• antipruriginózní
• snižují tření

Pasty

Jedná se o směs masťového základu s práškovou hmotou (15-50 %). Pasty jsou tužší a sušší než masti.

• subakutní erytémy, papuly
• ne na mokvající ložiska
• vysušují
• chladí
• antipruriginózní

Aktivní látky

Keratolytika

Užívají se k odstranění šupin a hyperkeratóz.

• Kyselina salicylová v koncentraci 10 %.

• Urea

• Chlorid sodný

• α-hydroxylové kyseliny

• Propylenglykol

Keratoplastika

Podporují tvorbu rohové vrstvy.

• Kyselina salicylová v koncentraci 1-2 %.

Antibiotika

Recept

Antiparazitika

antiseptika kortikoidy lokální imunomodulátory

Retinoidy

Jedná se o deriváty vitamínu A. Uplatňují se při léčbě akné, psoriázy, chronického erytematoidu a kožních T-lymfomů.

dehty

cignolin

Hlavní zásady zevní léčby

• Není-li jednoznačně stanovena diagnóza, volíme externa indiferentní,
• vždy respektujeme vývojové stadium choroby,
• musíme pamatovat na resorpci a riziko systémových účinků,
• je nutné dostatečně instruovat pacienta, jak externum používat,
• na akutní potíže volíme spíše povrchněji působící formy (zásypy, tekuté pudry, obklady), na subakutní pak lotia, krémy, gely,
• u chronických potíží volíme formy působící do hloubky (masti, lipogely, pasty).

Odkazy

Související články

• Systémová léčba v dermatologii
• Fyzikální léčba v dermatologii

Zdroj

• PLZÁKOVÁ, Zuzana. Úvod do dermatologie - zásady klinického vyšetření a terapie [přednáška k předmětu Dermatovenerologie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 4. 1. 2016. Dostupné také z <http://kozni.lf1.cuni.cz/prednasky-a-seminare-2892013-190315>. 

• BENÁKOVÁ, Nina. Zásady léčby v dermatologii [přednáška k předmětu Dermatovenerologie, obor Zubní lékařství, 1. LF UK]. Praha. 16. 1. 2016. Dostupné také z <http://kozni.lf1.cuni.cz/prednasky-a-seminare-2892013-190315>. 

Použitá literatura

• ŠTORK, Jiří, et al. Dermatovenerologie. 1. vydání. Praha : Galén, Karolinum, 2008. ISBN 978-80-7262-371-6.

• JIRÁSKOVÁ, Milena. Dermatovenerologie pro stomatology. 1. vydání. Praha : Professional Publishing, 2001. ISBN 80-86419-07-X.

			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.