Krční achalázie: Porovnání verzí
(→Diagnostika: obrázek) |
(sjednotit s článkem Achalázie) |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Zpracovat|důvod=doporučuji sjednotit s článkem Achalázie a ponechat název článku Achalázie}} | |||
'''Achalázie''' neboli '''porucha motility''' (pohyblivosti) '''jícnu''' je onemocnění relativně '''vzácné''' a má různou tíži projevu. | '''Achalázie''' neboli '''porucha motility''' (pohyblivosti) '''jícnu''' je onemocnění relativně '''vzácné''' a má různou tíži projevu. | ||
Verze z 20. 5. 2010, 22:23
Achalázie neboli porucha motility (pohyblivosti) jícnu je onemocnění relativně vzácné a má různou tíži projevu.
Jícen je dutý orgán, který navazuje na hltan a ústí do žaludku. Stěna jícnu je tvořena mimojiné i svalovinou. Vzájemně koordinované stahy svalových buněk ve stěně jícnu řízené místními gangliovými buňkami vedou při polykání ke správnému posunu potravy směrem k žaludku, od něhož je jícen oddělen dolním jícnovým svěračem (kruhově zesílená svalovina). Při postupu potravy k žaludku se svěrač opět díky místním gangliovým buňkám otevře a potrava „spadne“ do žaludku.
Achalázie je stav, kdy:
- dojde k postupnému ochrnutí svaloviny jícnu a tím pádem začne při polykání váznout posun soust do žaludku;
- dolní jícnový svěrač mezi jícnem a žaludkem není schopný se otevírat a zůstane stažený.
Příčiny
Příčiny vzniku achalázie nebývají známé. Z nějakého důvodu začnou zanikat nervové gangliové buňky ve stěně jícnu a ve stěně svěrače, svalové buňky tím ztratí inervaci a přestanou fungovat, což vede k oběma výše uvedeným problémům.
Projevy
Projevy nemoci vznikají postupně. Zásadním projevem je porucha polykání neboli dysfagie. Nemocný začne mít zprvu problém polykat velká tuhá sousta, zakuckává se, cítí bolest a tlak na hrudi v době jídla (jídlo se hromadí v jícnu a nepostupuje dále). Nemocný člověk si pomáhá tím, že sousta hojně zapíjí. Tekutiny nemocným jícnem lépe procházejí a mohou vzít tuhé části potravy s sebou.
Dalším příznakem je častý kašel, který se typicky objevuje v noci, a opakující se infekce dolních cest dýchacích (opakované zápaly plic). Je to způsobeno častým zatékáním městnající se potravy do dýchacích cest. Dýchací cesty jsou sice chráněny záklopkou hrtanovou (epiglottis), nicméně když potrava v jícnu stagnuje, je šance jejího průniku i přes existenci záklopky velká.
Diagnostika
Podezření zjistí lékař při stížnostech pacienta na horší polykání tuhé stravy a na další výše uvedené příznaky. Z vyšetření lze provést:
- Gastroskopii – (klasický šlahoun skrz ústa a hltan do jícnu), která vyloučí jiné příčiny (například zúžení jícnu nádorovou hmotou) a velmi zkušený endoskopista prý dokáže achalázii jícnu rozpoznat pouhým pohledem.
- RTG pasáž jícnu – při tomto vyšetření pacient vypije rentgen kontrastní látku a rentgenem se ozřejmí jeho polykací akt. Zjistíme tak tvar jícnu, jeho náplň a jak látka odtéká dolním svěračem. Pokud se látka hromadí v jícnu a neodtéká, naše podezření to potvrzuje.
- Konečným vyšetřením je tzv. jícnová manometrie – při té se do jícnu zasune tenký drát, který měří tlak v jednotlivých částech jícnu. Pokud se při polknutí zjistí nárůst tlaku v dolním jícnovém svěrači, je diagnóza achalázie prakticky jistá. Tlak v dolním jícnovém svěrači by totiž měl při polknutí klesnout, aby potrava mohla vklouznout z jícnu do žaludku.
Prevence
Není možná. Pokud ovšem člověk zjistí jakékoliv problémy s polykáním, měl by navštívit lékaře. Kromě achalázie by mohlo jít i o nádorové onemonění jícnu (typicky muži kolem 50 let věku). Rostoucí nádor může dutinu jícnu utlačovat a způsobit tak podobné příznaky. Nemocný s již zjištěnou achalázií jícnu by se měl kromě léčby pravidelně kontrolovat endoskopem, protože u achalázie jezvýšené riziko vzniku nádorů jícnu.
Léčba
- Vzhledem k tomu, že neznáme příčinu achalázie, je i léčba relativně svízelná. Je vhodné doporučit nemocnému jíst méně tuhou stravu (kaše, rozmačkaná a mletá strava) a jídlo vydatně zapíjet.
- Dále se používají léky napomáhající relaxaci svalů svěrače.
- Možná je i aplikace botulotoxinu do oblasti dolního jícnového svěrače. Botulotoxin způsobí uvolnění svalů a tím pádem i svěrače.
Jícen lze rozdilatovat speciálním balónkem, případně se dá chirurgicky naříznout dolní jícnový svěrač a tím se překážka odstraní. Tento výkon je pak nutné spojit s chirurgickou úpravou vyústění jícnu do žaludku, protože nařízlý svěrač netěsní a mohla by se jím žaludeční šťáva vracet do jícnu – docházelo by ke stavu laicky známému jako pálení žáhy.
Odkazy
Zdroj
- ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 24.03.2010]. <http://www.stefajir.cz>.