Viry: Porovnání verzí

Verze z 25. 7. 2011, 21:12

Viry jsou neživé útvary tvořené NK a proteiny, napadají buňky a využívají jejich buněčné struktury pro svoji replikaci.

Byly objeveny r. 1892 (viz Genetika v datech). Mimo buňku nejsou schopny samostatného metabolismu. Vyznačují se vysokou druhovou a orgánovou specifitou. Rozlišujeme viry rostlinné, živočišné a bakteriofágy, které napadají bakterie. Některé viry se významně podílejí i na vzniku neoplázií, označujeme je onkoviry.

Viry mohou být vektory přenášející genetické informace mezi buňkami. Toho je využíváno v genetickém inženýrství a genové terapii.

Stavba viru

Obecné schéma jednotlivých typů virů.

Virion je jedna částice. Jsou to tělíska různého tvaru. Mohou být kulovitá, tyčinkovitá, vláknitá.

Viriony jsou tvořené proteinovým obalem, tzv. kapsidou, která obaluje molekulu nukleové kyseliny. Kapsida je složená z proteinových podjednotek – kapsomer (1–10, 20, … proteinů kódovaných geny virů). Obalené viry mají kromě kapsidy i další obal z dvouvrstvy proteinů a lipidů a pro virus specifické glykoproteiny; ty jsou vestavěny do buněčných membrán infikovaných hostitelských buněk a umožňují identifikaci viru i virem infikovaných buněk. Membrána je částí cytoplasmatické membrány hostitelské buňky.

Genom tvoří jedna molekula nukleové kyseliny (DNA nebo RNA). Oba typy nukleové kyseliny se mohou vyskytovat jako dvouřetězcová (dsDNA, dsRNA), nebo jednořetězcová (ssDNA, ssRNA) a „chromosom“ je buď lineární, nebo cirkulární.

Rozmnožování virů

Viry jsou neživé částice, proto by se u nich nemělo mluvit o reprodukci ve stejném slova smyslu jako u buněčných systémů. Nemnoží se, jen překládají vzor (nukleovou kyselinu), podle nějž jsou namnoženy. Pro svoji reprodukci využívají transkripční a translační aparát hostitelské buňky. Tento děj může probíhat pod obrazem intracelulární infekce.

Viry jsou v hostitelské buňce pomnoženy a lyzují ji. Uvolněné viriony napadají další buňky. Tomu se říká lytický cyklus.

Někdy se NK po vzniku viru do hostitelské buňky nereplikují a nevytvářejí zralé viriony. Genom viru se začlení do genomu hostitelské buňky a replikuje se s ní. To nazýváme lyzogenní cyklus. Je-li DNA viru je integrována do chromosomu hostitelské buňky, nazýváme ji provirus.

Při směsných infekcích dochází k vzájemné rekombinaci genetické informace. Proces přispívá k variabilitě genotypu a fenotypu virů.

Klasifikace

DNA viry – adenoviry, herpes viry
PARVOVIRY (ssDNA lineární)
RNA viry – retovirus (dsRNA)
polioviry – ssRNA

Odkazy

Související články

Zdroj

ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.


			Článek neobsahuje vše, co by měl.
			Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej.
			O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.

@@ Řádek 15: / Řádek 15: @@
 ==Rozmnožování virů==
-Viry jsou neživé částice, prot by se u nich nemělo mluvit o reprodukci ve stejném slova smyslu jako u buněčných systémů. Nemnoží se, jen překládají vzor (nukleovou kyselinu), podle nějž jsou namnoženy. Pro svoji reprodukci využívají [[transkripce|transkripční]] a [[translace|translační]] aparát '''hostitelské''' buňky. Tento děj může probíhat pod obrazem '''intracelulární infekce'''.
+Viry jsou neživé částice, proto by se u nich nemělo mluvit o reprodukci ve stejném slova smyslu jako u buněčných systémů. Nemnoží se, jen překládají vzor (nukleovou kyselinu), podle nějž jsou namnoženy. Pro svoji reprodukci využívají [[transkripce|transkripční]] a [[translace|translační]] aparát '''hostitelské''' buňky. Tento děj může probíhat pod obrazem '''intracelulární infekce'''.
 Viry jsou v hostitelské buňce pomnoženy a '''lyzují ji'''. Uvolněné viriony napadají další buňky. Tomu se říká '''lytický cyklus'''.