Lipoproteiny: Porovnání verzí
Feedback

Z WikiSkript

m (pořadí)
 
(Není zobrazeno 100 mezilehlých verzí od 37 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}
Typickou vlastností většiny [[Lipidy|lipidů]] a [[Steroidy|steroidních]] látek je jejich špatná rozpustnost ve vodném prostředí. V krevní plazmě se proto vyskytují ve formě hydrofilních lipoproteinových částic – komplexů triacylglycerolů (TG), [[cholesterol]]u (CH) a jeho esterů (CHE) s amfifilními fosfolipidy (FL) a bílkovinami. Druhou možností je vazba na [[albumin]]y, ke které dochází v případě volných neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK; FFA).
=Lipoproteiny=
Typickou vlastností většiny lipidů a steroidních látek je jejich '''''špatná rozpustnost ve vodném prostředí'''''. V krevní plazmě se proto vyskytují ve formě hydrofilních lipoproteinových částic – komplexů triacylglycerolů (TG), cholesterolu (CH) a jeho esterů (CHE) s amfifilními fosfolipidy (FL) a bílkovinami. Druhou možností je vazba na albuminy, ke které dochází v případě volných neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK; FFA).


==Struktura lipoproteinové částice==
[[Soubor:Lipoprotein.png|thumb|270px|Lipoproteinová částice]]


'''Lipoproteiny'''  jsou částice sférického tvaru tvořené jádrem a obalem V '''''jádře'''''  lipoproteinové částice jsou soustředěny hydrofobní  triacylglyceroly a estery cholesterolu. '''''Obal''''' je tvořen z molekul polárnějších fosfolipidů a neesterifikovaného cholesterolu a jedné nebo více molekul specifických bílkovin označovaných '''''apolipoproteiny''''', zkráceně '''''apoproteiny'''''. Vazba lipidů na proteiny je nekovalentní, takže může snadno docházet k výměně apoproteinů a lipidů  mezi jednotlivými částicemi. Apoproteiny označujeme velkými písmeny a pro další členění jsou vyhraženy římské a arabské číslovky, např. apo A I, apo A II, apo B 100, apo B 48. .
Lipoproteiny jsou částice sférického tvaru tvořené jádrem a obalem.
Lipoproteinové částice v krvi se '''''liší obsahem lipidové složky a druhem apoproteinu'''''.


[[Soubor:Lipoprotein.jpg|right|thumb|270px|Lipoproteinová částice]]
V ''jádře'' lipoproteinové částice jsou soustředěny hydrofobní triacylglyceroly a estery cholesterolu.  


Ke '''klasifikaci lipoproteinů''' lze využít buď rozdílného obsahu lipidové složky nebo rozdílné velikosti náboje bílkoviny.
''Obal'' je tvořen z molekul polárnějších fosfolipidů a neesterifikovaného [[cholesterol]]u a jedné nebo více molekul specifických bílkovin označovaných apolipoproteiny, zkráceně apoproteiny. Vazba lipidů na proteiny je nekovalentní, takže může snadno docházet k výměně apoproteinů a lipidů mezi jednotlivými částicemi. Apoproteiny označujeme velkými písmeny a pro další členění jsou vyhrazeny římské a arabské číslovky, např. apo A I, apo A II, apo B 100, apo B 48.  
V prvním případě se lipoproteiny dělí '''''ultracentrifugací''''' na základě rozdílné hustoty závislé na poměru mezi lipidovou a bílkovinnou složkou. Pomocí ultracentrifugace, která je dostupná spíše na  výzkumných pracovištích, rozlišujeme tyto základní typy lipoproteinů:
:*chylomikrony;
:*lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low density lipoprotein - VLDL);
:*lipoproteiny o střední hustotě (intermediate density lipoprotein - IDL); 
:*lipoproteiny o nízké hustotě (low density lipoprotein - LDL);
:*lipoproteiny o vysoké hustotě (high density lipoprotein - HDL).
V praxi se však více využívá k dělení lipoproteinových částic ''''' [[elektroforéza|elektroforézy]]''''', která je umožněna rozdílnou velikostí náboje bílkovin lipoproteinů. Podle elektroforetické pohyblivosti dělíme lipoproteiny na třídy (tab. 1):
:*chylomikrony;
:* α-lipoproteiny (odpovídají HDL);
:*pre-β-lipoproteiny (odpovídají VLDL);
:*β-lipoproteiny (odpovídají LDL).
 
Jinou možností separace je '''''rozdělovací chromatografie''''' využívající rozdílné rozpustnosti v systému polárních a nepolárních rozpouštědel. Dělení lipidů pomocí tenkovrstevné chromatografie (TLC) je založeno na rozdílné rozpustnosti různých lipidů v polárních a nepolárních rozpouštědlech. Mobilní fáze (v našem případě nepolární) se nechá vzlínat póry stacionární tenké vrstvy (silikagel). Mobilní fáze unáší dělené látky ze vzorku, které se více či méně zpožďují interakcí se stacionární fází, a tím se vzájemně rozdělí.
==Přehled lipoproteinových tříd==
 
:'''Chylomikrony''' jsou největší lipoproteinové částice s nejnižší hustotou. Při elektroforéze zůstávají na startu a při ultracentrifugaci flotují („plavou” na povrchu). TG představují téměř  90 % z celkové lipidové složky chylomikronů; zbytek tvoří fosfosfolipidy, cholesterol a jeho estery s vyššími mastnými kyselinami. Na bílkoviny připadá kolem 1 – 2 %. Chylomikrony jsou produktem enterocytů a slouží '''''k transportu triacylglycerolů potravy ze střeva''''' přes lymfatické cesty do krevního řečiště. Působením [[lipoproteinové lipasy]] v endotelu kapilár se z TG chylomikronů uvolňují mastné kyseliny, které jsou dodávány svalům a tukovým buňkám. Součástí chylomikronů je i exogenní cholesterol, který se touto cestou dostává do organismu. Za normálních okolností nejsou po 12 hodinovém lačnění v séru prokazatelné. Jejich přítomnost v krvi se projeví makroskopicky mléčným zkalením séra, které označujeme jako chylózní. Pokud necháme sérum přes noc v lednici, chylomikrony vystoupí na povrch a vytvoří mléčně zkalenou vrstvu na povrchu séra [[(chylomikronový test)]].
:'''VLDL (very low density lipoproteins)''' vznikají především  v játrech. Mají o něco vyšší hustotu než chylomikrony. Na lipidovou složku připadá okolo 90 % a na proteiny 10 %. Jádro VLDL je bohaté na triacylglyceroly, které  jsou syntetizované v hladkém endoplazmatickém retikulu hepatocytů. V menší míře  je do  nově vzniklých  VLDL  zabudován i  cholesterol, další molekuly esterů cholesterolu  potom získávají od  HDL částic v cirkulaci. Úkolem VLDL je poskytovat mastné kyseliny uvolněné  z triacylglycerolů působením lipoproteinové lipasy svalům a tukovým buňkám. Po hydrolýze triacylglycerolů [[lipoproteinovou lipasou]] se VLDL mění na IDL a poté na LDL. Přítomnost  VLDL v séru se projeví opalescencí.
 
:'''LDL (low density lipoproteins)''' vznikají z IDL částic po hydrolýze zbývajících triacylglycerolů [[jaterní lipasou]]', ale některé jsou uvolňovány do cirkulace játry. Jediným apoproteinem na povrchu je [[apoprotein B-100]]. Lipidová složka v nich tvoří téměř 80 % s převažujícím obsahem esterů cholesterolu. Bílkoviny jsou zastoupeny 21 %. Proto stoupá i hustota LDL. Jejich hlavní funkcí je '''''transport cholesterolu  k buňkám'''''. Odstranění LDL z plazmy se uskutečňuje pomocí [[LDL receptorů]], které jsou lokalizovány na všech buňkách, nejvíce  na povrchu hepatocytů. U zdravých osob jsou v LDL částicích obsaženy asi 2/3 celkového cholesterolu. Tato frakce se činí zodpovědnou za usazování cholesterolu v subendoteliálním prostoru cév a tím za rozvoj aterosklerotických změn (LDL; „zlé“; „špatné“ částice).Cholesterol v LDL částicích (LDL-cholesterol) se významně uplatňuje  '''''při vzniku aterosklerózy'''''. V důsledku zvýšené hladiny LDL v  krvi  dochází  k jejich zvýšenému průniku cévním endotelem do intimy arteriální stěny, kde je různým způsobem  modifikována jejich struktura. [[Modifikované LDL]]  jsou pohlcovány makrofágy, které se přeměňují na tzv. [[pěnové buňky]]. Tento děj  je první fází aterosklerotického procesu. Nejvyšší aterogenitou se vyznačují [[malé denzní LDL]], které snadno pronikají endotelem, mají sníženou afinitu k LDL receptorům a snadno podléhají různým  přeměnám. Výskyt  malých denzních LDL je spojen se zvýšenou koncentrací triacylglycerolů. Stanovení LDL-cholesterolu je zvlášť doporučováno pro vyhodnocení rizika  aterosklerózy při zvýšených hladinách celkového cholesterolu a  je základem pro rozhodnutí o způsobu a monitorování léčby.  


:'''HDL (high density lipoproteins)''' zajišťují '''''odsun nadbytečného cholesterolu do jater'''''. Jsou produkovány játry, v menší míře i střevem jako tzv. "nascentní" HDL diskovitého tvaru, tvořené pouze fosfolipidovou dvojvrstvou a apoproteiny. Diskovité HDL častice  odnímají cholesterol periferním buňkám a přeměňují se na HDL sférického typu bohatého na cholesterol, který je transportován do jater. HDL jsou jako jediné schopny z membrán buněk v subendotelu vyvazovat volný cholesterol a transportovat ho zpátky do jater. Tímto způsobem jsou HDL částice zapojeny do '''''zpětného transportu cholesterolu z periférie do jater''''', odkud může  být jako takový nebo po přeměně  na žlučové kyseliny  vylučován do střeva.  Z toho vyplývá antiaterogenní působení HDL částic (HDL; „hodné“; „dobré“ částice). Zvýšená koncentrace HDL-cholesterolu snižuje riziko aterosklerotických změn artérií a naopak snížená  koncentrace  pod 1,0 mmol/l představuje zvýšené riziko pro rozvoj aterosklerózy. Koncentrace HDL bývají snížené např. u obezity nebo při nedostatečné fyzické aktivitě.  
Lipoproteinové částice v krvi se liší obsahem lipidové složky a druhem apoproteinu.


:'''Lipoprotein (a)''' [Lp(a)]je lipoprotein, jehož koncentrace v krvi je dána geneticky. Podobá se částicím LDL, ale na rozdíl od nich je k apoproteinu B100 disulfidovou vazbou připojen ještě zvláštní [[apoprotein (a)]], který je částečně homologní s plazminogenem. Zpomaluje a brání aktivaci plasminogenu na plasmin a tím blokuje odbourávání fibrinu.Proto má zvýšené koncentrace Lp(a) proaterogenní účinek a koncentrace nad 0,3 g/l jsou pokládány za nezávislý faktor zvyšující riziko aterosklerózy.
==Dělení lipoproteinů==
K dělení lipoproteinů lze využít buď rozdílného obsahu lipidové složky nebo rozdílné velikosti náboje bílkoviny.  


*V prvním případě se lipoproteiny dělí [[ultracentrifugace|ultracentrifugací]] na základě rozdílné hustoty závislé na poměru mezi lipidovou a bílkovinnou složkou. Pomocí ultracentrifugace, která je dostupná spíše na výzkumných pracovištích, rozlišujeme tyto základní typy lipoproteinů:


==Hyperlipoproteinemie (HLP)==
::*chylomikrony;
::*lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low density lipoprotein – VLDL);
::*lipoproteiny o nízké hustotě (low density lipoprotein – LDL);
::*lipoproteiny o střední hustotě (intermediate density lipoprotein – IDL);
::*lipoproteiny o vysoké hustotě (high density lipoprotein – HDL).
'''Hyperlipoproteinemie''' představují skupinu metabolických onemocnění, která jsou charakterizována především zvýšenými koncentracemi lipidů nebo lipoproteinů v plazmě v důsledku jejich zvýšené syntézy  nebo sníženého  odbourávání. Často se ale zvýšení některé frakce krevních lipidů kombinuje se snížením koncentrace HDL cholesterolu, používá se proto též termín '''dyslipoproteinemie'''.  
*V praxi se však více využívá k dělení lipoproteinových částic [[elektroforéza|elektroforézy]], která je umožněna rozdílnou velikostí náboje bílkovin lipoproteinů. Podle elektroforetické pohyblivosti dělíme lipoproteiny na tyto třídy:


Hyperlipoproteinemie  představují  jeden z '''''nejvýznamnějších rizikových faktorů aterosklerózy'''''. Komplikace aterosklerózy (akutní infarkt myokardu, cévní mozkové příhody, ischemická choroba dolních končetin) zaujímají přední místo  v  příčinách  mortality a morbidity nejen u nás, ale prakticky ve všech vyspělých státech světa.
::*chylomikrony;
::*α-lipoproteiny (odpovídají HDL);
===Klasifikace  hyperlipoproteinemií (HLP)===
::*pre-β-lipoproteiny (odpovídají VLDL);
::*β-lipoproteiny (odpovídají LDL).
HLP lze rozdělovat podle různých kritérií:


#'''Klasifikace podle Fredricksona''' <br> <small>Klasifikace podle Fredricksona je historicky první klasifikací poruch lipoproteinového metabolismu. V současnosti se od ní upouští, protože  neobjasňuje vlastní příčinu choroby a je nahrazována  modernějším přístupem, využívajícím nové poznatky v  etiopatogenezi HLP. Stručně si ji probereme, protože ve starší literatuře se s ní ještě setkáváme. Na základě koncentrace cholesterolu a  triacylglycerolů v séru a  elektroforetického vyšetření lipoproteinů byly HLP rozděleny do 5  lipoproteinových typů - fenotypů (podle WHO  byl typ II později rozdělen na IIa a IIb). Charakteristika jednotlivých fenotypů je uvedena v tab. 2. Lipoproteinový typ je však pouze aktuálním obrazem stavu lipidového a lipoproteinového metabolismu. Většina lipoproteinových typů  může být způsobena několika genetickými  poruchami a naopak některé geneticky podmíněné HLP  se mohou projevovat jedním nebo více lipoproteinovými typy  v závislosti na dietě nebo  medikamentózní léčbě</small>. <br><br>
*Jinou možností separace je rozdělovací [[chromatografie]]. Dělení lipidů pomocí tenkovrstevné chromatografie (TLC) je založeno na rozdílné rozpustnosti různých lipidů v polárních a nepolárních rozpouštědlech. Mobilní fáze (v našem případě nepolární) se nechá vzlínat póry stacionární tenké vrstvy (silikagel). Mobilní fáze unáší dělené látky ze vzorku, které se více či méně zpožďují interakcí se stacionární fází, a tím se vzájemně rozdělí.
#'''Rozdělení na primární a sekundární''' <br> '''Primární hyperlipoproteinemie''' jsou geneticky podmíněné poruchy metabolismu lipoproteinů. Předpokládá se, že většina HLP je primárních (např. familiární hypercholesterolemie, familiární hypertriacylglycerolemie). <br>'''Sekundární hyperlipoproteinemie''' jsou důsledkem jiného onemocnění, které narušuje lipidový a lipoproteinový metabolismus. Mohou se projevit izolovaným zvýšením cholesterolu nebo triacylglycerolů  nebo obou parametrů.  Často doprovází např. diabetes mellitus, hypotyreózu, choroby jater, obezitu, chronický alkoholismus.<br><br>
#'''Klasifikace hyperlipoproteinemií podle Evropské společnosti pro aterosklerózu (1992)''' <br>Představuje jednoduché a praktické rozdělení HLP na základě stanovení koncentrace cholesterolu a triacylglycerolů v séru na tři skupiny.


'''Hypercholesterolemie'''  –  izolované zvýšení celkového cholesterolu, především v LDL frakci.Obvykle se setkáváme s familiární hypercholesterolemií a polygenní hypercholesterolemií.
==Přehled lipoproteinových tříd==
:'''''Familiární hypercholesterolemie (FH)''''' je autozomálně dominantní onemocnění, jehož příčinou je '''''genetická porucha  v tvorbě nebo funkci LDL-receptorů'''''. U homozygotů je katabolismus LDL pomocí LDL  receptorů prakticky nefunkční, u heterozygotů je kapacita LDL receptorů snížena na polovinu. V důsledku toho se v krvi hromadí aterogenní LDL částice. Heterozygotní forma je častější a vyskytuje se asi 1 případ na 500 osob. U postižených  osob se manifestuje předčasným výskytem kardiovaskulárních onemocnění, u homozygotů již v dětství. Koncentrace celkového  cholesterolu se pohybují kolem 7 - 10 mmol/l  u heterozygotů a kolem 15 - 30 mmol/l u homozygotů. Změny v lipoproteinovém spektru odpovídají převážně fenotypu  IIa, méně často IIb (podle Fredricksona).
:'''''U polygenní hypercholesterolemie''''' se  uplatňují vlivy genetické, ale i vlivy prostředí.  V průmyslově vyspělých zemích se s ní setkáváme velmi často. Hodnoty celkového cholesterolu  nepřesahují obvykle 8 mmol/l, ale již představují zvýšené riziko aterosklerózy. Změny v lipoproteinovém spektru odpovídají převážně fenotypu  IIa, méně často  IIb.
:Se '''''sekundární hypercholesterolemií''''' se můžeme setkat např. u hypotyreózy, nefrotického syndromu, při stravě bohaté na nasycené tuky.
'''Kombinovaná hyperlipidemie''' –  současné zvýšení cholesterolu i triacylglycerolů.
:'''''Familiární kombinovaná hyperlipidemie''''' patří k nejčastějším primárním HLP. Vyskytuje se ve frekvenci 1:50 až 1:100. Má podklad v geneticky podmíněné  zvýšené tvorbě apolipoproteinu B100 . Je  spojena  se zvýšeným rizikem vaskulárních onemocnění.  Bývají zvýšeny LDL a VLDL, odpovídající fenotypu IIb, ale setkáme se i s fenotypem  IIa,  IV a V.
:'''''Sekundární formy''''' nalézáme např. u hypotyreózy, při léčbě kortikoidy.


'''Hypertriacylglycerolemie'''  –  izolované zvýšení triacylglycerolů.
====Chylomikrony====
:Geneticky podmíněnou hypertriacylglycerolemií je '''''familiární hypertriacylglycerolemie''''', která postihuje asi  0,2 - 0,3 % populace. Projevuje se zmnožením VLDL (typ IV), pravděpodobně na podkladě jejich zvýšené tvorby. Současně  nacházíme sníženou hladinu HDL-cholesterolu. V laboratorním nálezu se setkáváme s mírně zvýšenými triacylglyceroly, obvykle do 6 mmol/l při normální koncentraci cholesterolu. U nemocných je nebezpečí infarktu myokardu.  
'''Chylomikrony''' jsou největší lipoproteinové částice s nejnižší hustotou. Při elektroforéze zůstávají na startu a při ultracentrifugaci flotují („plavou” na povrchu). TG představují téměř 90 % z celkové lipidové složky chylomikronů; zbytek tvoří fosfosfolipidy, cholesterol a jeho estery s vyššími mastnými kyselinami. Na bílkoviny připadá kolem 1–2 %. Chylomikrony jsou produktem enterocytů a slouží k transportu triacylglycerolů potravy ze střeva přes lymfatické cesty do krevního řečiště. Působením [[lipoproteinová lipasa|lipoproteinové lipasy]] v endotelu kapilár se z TG chylomikronů uvolňují mastné kyseliny, které jsou dodávány svalům a tukovým buňkám. Součástí chylomikronů je i exogenní cholesterol, který se touto cestou dostává do organismu. Za normálních okolností nejsou po 12 hodinovém lačnění v séru prokazatelné. Jejich přítomnost v krvi se projeví makroskopicky mléčným zkalením séra, které označujeme jako chylózní. Pokud necháme sérum přes noc v lednici, chylomikrony vystoupí na povrch a vytvoří mléčně zkalenou vrstvu na povrchu séra [[Biochemické vyšetření u hyperlipoproteinémie#Chylomikronový test|chylomikronový test]].
:Vzácně se můžeme setkat s '''''familiární hyperlipoproteinemií typu I''''', charakterizovanou hyperchylomikronemií. Nemocní jsou ohroženi pankreatitidou vyvolanou vysokou hladinou triacylglycerolů  (často přes 20 mmol/), která zvyšuje její riziko.
:'''''Sekundární forma''''' hypertriacylglycerolemie je často spojena s  diabetem mellitem, obezitou, nadměrným příjmem  alkoholu  nebo stravy s vysokým obsahem sacharidů.


====VLDL====
'''VLDL (very low density lipoproteins)''' vznikají především v [[játra|játrech]]. Mají o něco vyšší hustotu než chylomikrony. Na lipidovou složku připadá okolo 90 % a na proteiny 10 %. Jádro VLDL je bohaté na triacylglyceroly, které jsou syntetizované v hladkém endoplazmatickém retikulu hepatocytů. V menší míře je do nově vzniklých VLDL zabudován i cholesterol, další molekuly esterů cholesterolu potom získávají od HDL částic v cirkulaci. Úkolem VLDL je poskytovat mastné kyseliny uvolněné z triacylglycerolů působením lipoproteinové lipasy svalům a tukovým buňkám. Po hydrolýze triacylglycerolů [[lipoproteinová lipasa|lipoproteinovou lipasou]] se VLDL mění na IDL a poté na LDL. Přítomnost VLDL v séru se projeví opalescencí.


==Základní biochemické vyšetření u pacientů s hyperlipoproteinemií==
====LDL====
'''LDL (low density lipoproteins)''' vznikají z IDL částic po hydrolýze zbývajících triacylglycerolů [[jaterní lipáza|jaterní lipasou]], ale některé jsou uvolňovány do cirkulace játry. Jediným apoproteinem na povrchu je apoprotein B-100. Lipidová složka v nich tvoří téměř 80 % s převažujícím obsahem esterů cholesterolu. Bílkoviny jsou zastoupeny 20%. Proto stoupá i hustota LDL. Jejich hlavní funkcí je transport cholesterolu k buňkám. Odstranění LDL z plazmy se uskutečňuje pomocí LDL receptorů, které jsou lokalizovány na všech buňkách, nejvíce na povrchu hepatocytů. U zdravých osob jsou v LDL částicích obsaženy asi 2/3 celkového cholesterolu. Tato frakce se činí zodpovědnou za usazování cholesterolu v subendoteliálním prostoru cév a tím za rozvoj [[ateroskleróza|aterosklerotických změn]] (LDL; "zlé"; "špatné" částice). Cholesterol v LDL částicích (LDL-cholesterol) se významně uplatňuje při vzniku aterosklerózy. V důsledku zvýšené hladiny LDL v krvi dochází k jejich zvýšenému průniku cévním endotelem do intimy arteriální stěny, kde je různým způsobem modifikována jejich struktura. Modifikované LDL jsou pohlcovány makrofágy, které se přeměňují na tzv. [[pěnové buňky]]. Tento děj je první fází aterosklerotického procesu. Nejvyšší aterogenitou se vyznačují malé denzní LDL, které jsou menší a hustší s průměrem pod 25,5 nm a snadno pronikají endotelem, mají sníženou afinitu k LDL receptorům a snadno podléhají různým přeměnám. Výskyt malých denzních LDL je spojen se zvýšenou koncentrací triacylglycerolů. Stanovení LDL-cholesterolu je zvlášť doporučováno pro vyhodnocení rizika aterosklerózy při zvýšených hladinách celkového cholesterolu a je základem pro rozhodnutí o způsobu a monitorování léčby.  
Problematika poruch lipidového metabolismu se v posledních letech dostává do popředí zájmu především v souvislosti s prevencí a léčbou kardiovaskulárních onemocnění.
Podstatnou úlohu v diagnostice hyperlipoproteinemií a sledování terapie mají biochemická vyšetření. '''Základním laboratorním vyšetřením''' je stanovení celkového cholesterolu a triacylglycerolů v séru (plazmě), dále stanovení stanovení LDL- a HDL-cholesterolu. K dalším již '''specializovanějším vyšetřením''' patří stanovení typických apoproteinů apoA-I (HDL) a apoB-100 (LDL), popř. i lipoproteinu(a) a elektroforéza lipoproteinů, jejíž význam se snižuje. Postupně se rozvíjí i DNA diagnostika, postihující příčiny některých HLP.


Laboratorní diagnostika poruch lipidového metabolismu se musí opírat o vyšetření krevních lipidů alespoň ze dvou odběrů krve v rozmezí 2 – 8 týdnů, za běžného životního stylu. U jednotlivých parametrů se zjistí rozdíly a pokud  jsou nižší než přípustné hodnoty (tab. 2), vypočte se aritmetický průměr pro každý analyt. V případě překročení rozdílu mezi 2 po sobě jdoucími analýzami se provede třetí vyšetření.
====HDL====
Je třeba rovněž vzít v úvahu, že vyšetření lipidového metabolismu je významně ovlivněno životním stylem (dietní návyky, pohybová aktivita, tělesná hmotnost), farmakoterapií (hormonální antikoncepce, hormonální substituční léčba ad.) a probíhajícím akutním nebo nekompenzovaným onemocněním. Proto vyšetření krevních lipidů nemá být prováděno tehdy, kdy lze předpokládat, že výsledek nebude vypovídat o situaci za běžného životního stylu (krátce po dovolené, při hospitalizaci z jiných důvodů, akutním diabetes mellitus, v těhotenství a půl roku po něm atd.).
'''[[HDL]] (high density lipoproteins)''' zajišťují odsun nadbytečného cholesterolu do jater. Jsou produkovány játry, v menší míře i střevem jako tzv. "nascentní" HDL diskovitého tvaru, tvořené pouze fosfolipidovou dvojvrstvou a apoproteiny. Diskovité HDL částice odnímají cholesterol periferním buňkám a přeměňují se na HDL sférického typu bohatého na cholesterol, který je transportován do jater. HDL jsou jako jediné schopny z membrán buněk v subendotelu vyvazovat volný cholesterol a transportovat ho zpátky do jater. Tímto způsobem jsou HDL částice zapojeny do zpětného (reverzního) transportu cholesterolu z periférie do jater, odkud je jako takový vylučován do střeva (HDL cholesterol není využíván pro syntetické či stavební účely). Z toho vyplývá antiaterogenní působení HDL částic (HDL; "hodné"; "dobré" částice). Zvýšená koncentrace HDL-cholesterolu snižuje riziko aterosklerotických změn artérií a naopak snížená koncentrace pod 1,0 mmol/l představuje zvýšené riziko pro rozvoj aterosklerózy. Zvýšení populačního průměru o 10 % sníží výskyt [[ICHS]] o 30–40 %.
===Stanovení celkového cholesterolu===


'''Metody stanovení'''
====Lipoprotein (a)====
'''[[Lipoprotein (a)]]''' je lipoprotein, jehož koncentrace v krvi je dána geneticky. Podobá se částicím LDL, ale na rozdíl od nich je k apoproteinu B100 disulfidovou vazbou připojen ještě zvláštní apoprotein (a), který je částečně homologní s plazminogenem. Zpomaluje a brání aktivaci [[plasminogen]]u na [[plasmin]] a tím blokuje odbourávání fibrinu. Proto má zvýšené koncentrace Lp(a) proaterogenní účinek a koncentrace nad 0,3 g/l jsou pokládány za nezávislý faktor zvyšující riziko aterosklerózy.


[[Soubor:Stanovení cholesterolu.jpg|thumb|350px|Stanovení celkového cholesterolu]]
Cholesterol je v krevní plazmě transportován jako součást lipoproteinů, z největší části ve frakci LDL, méně v HDL a VLDL. Z tohoto cholesterolu jsou přibližně dvě třetiny esterifikovány vyššími mastnými kyselinami, zbytek je neesterifikován.
Běžně je v séru (plazmě) stanovován celkový cholesterol. Proto vlastnímu stanovení celkového cholesterolu předchází hydrolýza esterů cholesterolu na volný cholesterol a mastné kyseliny pomocí enzymu [[cholesterolesterasy (CE)]]. Následuje oxidace neesterifikovaného cholesterolu na 4-cholesten-3-on za současného vzniku peroxidu vodíku v reakci katalyzované [[cholesteroloxidasou (CHOD)]]. Poslední reakce využívá peroxidu vodíku k oxidační kopulaci 4-aminoantipyrinu a  fenolu v přítomnosti dalšího enzymu [[peroxidasy (POD)]]. Vzniká barevný produkt, jehož absorbance je úměrná množství cholesterolu (obr. 2).


{| class="wikitable"
'''Hodnocení'''


Se  stoupající koncentrací celkového cholesterolu se zvyšuje riziko aterosklerózy. Podle českých a evropských doporučení má být koncentrace celkového cholesterolu  '''< 5,0 mmol/l'''. Celkový cholesterol by  měl být stanoven u všech osob nad 18 let v rámci prevence. Vyšetření by mělo být i v případě normálního výsledku t.j. do 5,0 mmol/l opakováno za 5 let. Pokud je koncentrace vyšší a dále u nemocných s ischemickou chorobou srdeční a dalších rizikových osob, přistupujeme k podrobnějšímu vyšetření lipidového spektra stanovením  LDL- a HDL cholesterolu a triacylglycerolů.   
|+'''Charakteristika jednotlivých lipoproteinových tříd'''
U pacientů se zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění (např. diabetici) by celkový cholesterol měl být nižší < 4,5 mmol/l a u osob s již manifestním kardiovaskulárním onemocněním dokonce < 4,0 mmol/l.
|-
!Třída!!Chylomikrony!!VLDL!!IDL!!LDL!!HDL
|-
| align="center" |'''Hustota (g/ml)'''|| align="center" |< 0,94|| align="center" |0,93–1,006|| align="center" |1,006–1,019|| align="center" |1,019–1,063|| align="center" |1,063–1,210
|-
| align="center" |'''Velikost částic (nm)'''|| align="center" |> 75|| align="center" |25–70|| align="center" |22–24|| align="center" |19–23|| align="center" |4–10
|-
| align="center" |'''Elektroforetická pohyblivost'''|| align="center" |žádná (zůstávají na startu)|| align="center" |pre-&beta;|| align="center" |pomalé pre-&beta;|| align="center" |&beta;|| align="center" |&alpha;
|-
| align="center" |'''Složení'''
|-
| align="center" |'''Lipidy celkem (%)'''|| align="center" |98–99|| align="center" |90–93|| align="center" |89|| align="center" |79|| align="center" |50–55
|-
| align="center" |'''Triacylglyceroly (%)'''|| align="center" |90|| align="center" |54|| align="center" |20|| align="center" |4|| align="center" |3–5
|-
| align="center" |'''Neesterifikovaný cholesterol (%)'''|| align="center" |1|| align="center" |7|| align="center" |9|| align="center" |11|| align="center"  |6
|-
| align="center" |'''Estery cholesterolu (%)'''|| align="center" |2|| align="center" |13|| align="center" |34|| align="center" |41|| align="center" |30
|-
| align="center" |'''Proteiny celkem (%)'''|| align="center" |1–2|| align="center" |7–10|| align="center" |11|| align="center" |21|| align="center" |45–50
|-
| align="center" |'''Charakteristické apoproteiny'''|| align="center" |A-I, II, IV,B-48, C II, III, E|| align="center" |B-100, C II, III, E|| align="center" |B-100,C-II, III, E|| align="center" |B-100|| align="center" |A-I, II,C-I, II, III, E
|-
| align="center" |'''Místo syntézy'''|| align="center" |střevo|| align="center" |játra|| align="center" |intravaskulárně jako katabolický produkt VLDL|| align="center" |převážně intravaskulárně jako konečný produkt VLDL|| align="center" |játra, střevo, intravaskulárně
|-
| align="center" |'''Funkce'''|| align="center" |transport exogenních triacylglycerolů|| align="center" |transport endogenních triacylglycerolů|| align="center" |transport endogenních triacylglycerolů a esterů cholesterolu|| align="center" |transport cholesterolu do periferních buněk|| align="center" |transport cholesterolu z periferních buněk zpět do jater (reverzní transport cholesterolu)
|}
<noinclude>
<noinclude>


Zvýšená koncentrace cholesterolu se dále často nachází u diabetiků nebo u hypotyreózy,
==Odkazy==
===Související články===


Ke snížení koncentrace celkového cholesterolu dochází např. u pokročilých jaterních cirhóz nebo hypertyreózy nebo malnutrici.
*[[Lipoproteiny (klinika)]]
 
*[[Biochemické vyšetření u hyperlipoproteinémie]]
*[[Hypolipidemika]]
'''Referenční hodnoty''':
*[[Hypolipidemická léčba]]
 
*[[Β-oxidace]]
Koncentrace celkového cholesterolu v séru (S-cholesterol celkový): '''3,8 – 5,0 mmol/l'''.
*[[Lipidy]]
 
*[[Lipoproteiny]]
 
===Stanovení LDL-cholesterolu (LDL-C)===
'''Metody stanovení'''
                                                                          LDL-cholesterol lze stanovit různými způsoby. Zatím je stále využíván '''nepřímý způsob stanovení ''' a sice výpočtem pomocí tzv. '''''Friedewaldova vzorce'''''. Vychází z předpokladu, že cholesterol v séru je obsažen ve frakci HDL, LDL a VLDL.
 
                                                             
'''Friedewaldův vzorec'''
 
LDL-cholesterol = celkový cholesterol – HDL cholesterol – TG/2,2
 
 
Výpočet vyžaduje měření tří  různých analytů - celkového cholesterolu, HDL-cholesterolu a triacylglycerolů. Tím se zvyšuje možnost chyb.
Celkový cholesterol a HDL-cholesterol můžeme stanovit přímo, hodnotu cholesterolu ve VLDL určujeme na základě předpokladu, že molární poměr cholesterolu ve VLDL činí průměrně 45 % obsahu celkových triacylglycerolů. Zlomek TG/2,2 představuje cholesterol ve VLDL částicích.
Vzorec lze použít pouze za předpokladu, že '''''hodnota triacylglycerolů není vyšší než 4,5 mmol/l,''''' nesmějí být přítomna chylomikra.
Nepřímý způsob je postupně nahrazován '''přímými metodami''' stanovení LDL-cholesterolu.  Jedna z přímých metod je založena na precipitaci chylomikronů, HDL, IDL, VLDL a Lp(a) pomocí monoklonálních protilátek vázaných na latexových kuličkách. Precipitované částice se zachycují na filtru a po jeho odstranění zůstane ve zkumavce filtrát s LDL, v němž se stanoví cholesterol.
Obr. 3  Princip přímého stanovení LDL-cholesterolu
 
1. fáze
 
    CM, VLDL, HDL                                                                uvolněný volný a esterifikovaný
          ve vzorku                                                                                    cholesterol
 
 
volný a esterifikovaný                                                      4-cholesten-3-on  + H2O2
cholesterol
 
 
                        2 H2O2                                                          2H2O  +  O2
 
 
2. fáze
                     
  LDL                                                          uvolněný volný a esterifikovaný
                                                                                              cholesterol z LDL
 
 
volný a esterifikovaný                                                        4-cholesten-3-on  + H2O2
cholesterol z LDL
 
 
2 H2O2  + chromogen                                                        H2O  +  barevný produkt
 
Jiné novější přímé metody jsou plně automatizovatelné. V první fázi je pomocí detergentu  uvolněn cholesterol z chylomikronů, VLDL a HDL. Uvolněný cholesterol je  přeměněn pomocí cholesterolesterasy (CE) a cholesteroloxidasy (CHOD) na 4-cholesten-3-on a peroxid vodíku. Peroxid vodíku, který by interferoval v další fázi stanovení, je rozložen katalasou. Ve druhé fázi jiný detergent  uvolní cholesterol z LDL a ten je poté stanoven  enzymovou metodou popsanou u celkového cholesterolu (obr. 3).
 
'''Hodnocení'''':
 
Zvýšená koncentrace LDL-cholesterolu se významně podílí na rozvoji aterosklerózy. Požadovaná koncentrace LDL-cholesterolu je podle současných českých a evropských doporučení  3,0 mmol/l. Pro  pacienty se zvýšeným rizikem kardiovaskulárního onemocnění jsou doporučovány koncentrace LDL  2,5 mmol/l a pro pacienty s již rozvinutým kardiovaskulárním onemocněním  2,0 mmol/l. 
 
===Stanovení HDL-cholesterolu (HDL-C)===
'''Metody stanovení'''
 
Starší metody využívají postupy založené na stanovení cholesterolu v HDL částicích po odstranění non-HDL částic precipitací.
Stanovení probíhá ve dvou stupních:
• Vysrážení non-HDL částic  (VLDL, LDL, IDL a chylomikronů) pomocí různých  precipitačních činidel (např. kyselina fosfowolframová s MgCl2, dextransulfát s MgCl2), které způsobí jejich agregaci. Vysrážené lipoproteinové  částice jsou odděleny centrifugací.
• V supernatantu je poté stanovena koncentrace cholesterolu v HDL částicích pomocí běžně používaných fotometrických metod.
Modernější metody, které lze snadno automatizovat, využívají stanovení  HDL-cholesterolu přímo bez precipitace a centrifugace. Některé z metod využívají v první fázi blokování všech lipoproteinových částic s výjimkou HDL. Blokaci mohou zajišťovat např. protilátky namířené proti non-HDL lipoproteinům. V dalším kroku je měřen pouze cholesterol v HDL stejným způsobem jako při stanovení celkového cholesterolu, tj. pomocí enzymů cholesterolesterasy, cholesteroloxidasy a peroxidasy (obr. 4).
Obr. 4  Princip přímého stanovení HDL-cholesterolu
1. fáze
 
 
CM,VLDL,LDL,HDL                                                                HDL + blokované non-HDL lipoproteiny
    ve vzorku                                                                                         
 
2. fáze
 
 
                    HDL                                                      4-cholesten-3-on  +  mastné kyseliny + H2O2
 
 
 
H2O2  + chromogen                                                        H2O  +  barevný produkt
 
'''Hodnocení''':
 
Koncentrace HDL- cholesterolu by měly být '''> 1,0 mmol/l (muži) a > 1,2 mmol/l (ženy)'''. Zvýšený HDL-C je považován za „negativní rizikový“ faktor rozvoje aterosklerózy a naopak hladiny nižší než 1,0 mmol/l jsou spojovány se zvýšeným rizikem aterosklerózy.
 
 
===Stanovení  triacylglycerolů===
'''Metody stanovení'''
 
Doporučené rutinní metody stanovení triacylglycerolů využívají rovněž několika enzymových reakcí.
[[Soubor:Stanovení triacylglycerolů.jpg|thumb|300px|Stanovení triacylglycerolů]]
'''''Lipoproteinová lipasa''''' katalyzuje hydrolýzu triacylglycerolů na glycerol a mastné kyseliny. Uvolněný glycerol se převádí působením '''''glycerolkinasy''''' v přítomnosti ATP na glycerol-3-fosfát, který je pomocí '''''glycerol-3-fosfátoxidasy''''' oxidován na dihydroxyacetonfosfát. Současně vzniklý peroxid  vodíku v další reakci katalyzované  '''''peroxidasou'''''  oxiduje bezbarvý chromogen na barvivo, vhodné k fotometrickému stanovení. Komerční souprava Pliva-Lachemy je založena na oxidační kopulaci 4-aminoantipyrinu s N-ethyl-N-(3-sulfopropyl)-m-anisidinem.
'''Hodnocení''':
 
Zvýšená koncentrace triacylglycerolů je nezávislým rizikovým faktorem aterosklerózy.
Česká a evropská  doporučení považují  za normální koncentraci triacylglycerolů  v séru hodnotu < 1,7 mmol/l. Koncentrace TG > 1,7 mmol/l (nalačno) je považována za ukazatel zvýšeného kardiovaskulárního rizika. Vyšší triacylglyceroly bývají spojené se sníženými hladinami HDL.
Koncentrace triacylglycerolů se zvyšuje během 2 hodin po jídle a maxima dosahuje za 4-6 hodin, proto musí být krev na stanovení triacylglycerolů odebírána po 12 - 14 hodinovém  lačnění.
'''Referenční rozmezí''':
Koncentrace triacylglycerolů v séru (fS-triacylglyceroly): '''0,9 – 1,7 mmol/l'''
 
===Aterogenní indexy a non-HDL-cholesterol===
 
====Aterogenní indexy====
Z naměřených hodnot týkajících se cholesterolu lze počítat  různé aterogenní indexy. Dopručován je index, který bere v úvahu vliv koncentrace celkového cholesterolu i HDL-C na riziko kardiovaskulárních onemocnění.
 
'''Celkový cholesterol/HDL-cholesterol'''
Normální hodnoty: < 5,0
====Non-HDL-cholesterol====
Je využíván k odhadu rizika aterosklerózy v případech, kdy není možno vypočítat koncentraci LDL-C. Představuje cholesterol obsažený v potenciálně aterogenních lipoproteinových částicích (LDL, IDL, VLDL, zbytkové chylomikrony).
Non-HDL-cholesterol  (mmol/l) = celkový cholesterol (mmol/l) –  HDL-cholesterol (mmol/l)
 
Normální hodnota: < 3,8 mmol/l
===Posouzení vzhledu séra – chylomikronový test===
[[Soubor: Chylomikronový test.jpg|thumb|Vzhled séra při chylomikronovém testu]]
Sérum pacienta, odebrané po 10 - 12 hodinovém lačnění, ponecháme přes noc v lednici při  + 4 o C. Vzhled séra hodnotíme visuálně. Každé zdravé sérum má být po 12 hodinovém lačnění úplně čiré.
Vzhled Změny v lipoproteinech Odpovídající fenotyp
čirý normální sérum  nebo zvýšeny LDL častice IIa
mléčně zkalená horní vrstva, sérum pod touto vrstvou je čiré mléčně zkalená horní vrstva odpovídá chylomikronům, které během inkubace vyplavou na povrch I
mléčně zkalená horní vrstva a difúzní zkalení  infranatantu zvýšeny chylomikrony a VLDL V
difúzní zkalení celého vzorku (chylózní sérum) zvýšeny VLDL  částice, intenzita zákalu závisí na množství triacylglycerolů ve VLDL IV nebo IIb
úzká krémovitá horní vrstva a difúzní zkalení infranatantu zvýšení chylomikronových zbytků a IDL III
====Elektroforéza sérových lipoproteinů====
[[Soubor:Elektroforéza lipoproteinů.jpg|thumb|Elektroforéza lipoproteinů]]
Rozdělení sérových lipoproteinů umožňuje elektroforéza. Využívá se především pro '''''průkaz některých abnormálních lipoproteinů''''' a při diagnostice '''''méně častých typů  hyperlipoproteinemií'''''  a  pro detekci '''''aterogenního lipoproteinu Lp (a)'''''.
 
Lipoproteinové částice se dělí v elektrickém poli podle povrchového náboje, popř. podle velikosti. Nejrychleji v oblasti &alpha; se pohybují nejmenší částice s nejvyšším obsahem proteinů '''''&alpha;-lipoproteiny (HDL)'''''. Na úrovni  mezi &alpha;-2  a &beta; jako '''''pre-&beta;-lipoproteiny'''''  migrují VLDL částice. LDL částice  představují obvykle nejvýraznější frakci jako
'''''&beta;-lipoproteiny'''''.  '''''Chylomikrony''''', pokud jsou přítomny v séru,  zůstávají na startu, někdy mohou vytvářet pruh, který je viditelný od místa startu až k &alpha; oblasti. V případě zvýšených hladin '''''Lp(a)''''' (0,2 – 0,3 g/l) můžeme pozorovat další pruh zhruba v polovině vzdálenosti mezi frakcemi &alpha; a &beta;. U typu III podle Fredricksona  hodnotíme výskyt '''''tzv. širokého &beta;-lipoproteinu'''''.
 
K barvení lze použít lipofilního barviva Sudanové černi B.
Elektroforéza lipoproteinů se obvykle provádí na agarosovém gelu, dalšími dělícími medii může být agar, acetátcelulosa či polyakrylamidový gel. Agarosa umožňuje dobré oddělení pre-&beta; frakce jako pre-&beta;-lipoproteinů.


'''Hodnocení''' je buď vizuální či denzitometrické.  
===Použitá literatura===
[[Kategorie:Lékařská chemie a biochemie]]
* {{Citace
|typ = kniha
|příjmení1 = Burtis
|jméno1 = C.A.|příjmení2 =  Ashwood
|jméno2 = E.R
|titul = Tietz Textbook of Clinical Biochemistry
|vydání = 2
|místo = Philadelphia
|vydavatel = W.B.Saunders Company
|rok = 1994
|isbn = 0-7216-4472-4
}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Češka
|jméno1 = R.
|kolektiv = ano
|titul = Cholesterol a ateroskleróza, léčba dyslipidémií
|vydání = 1
|místo = Praha
|vydavatel = Triton
|rok = 2005
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 80-7254-738-0
}}
* {{Citace|typ = kniha|příjmení1 = Masopust|jméno1 = J|příjmení2 =  |jméno2 = |titul = Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I. a II. část|vydání = 1| místo = Praha|vydavatel = Karolinum|rok = 1998|isbn = 80-7184-650-3
}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Racek
|jméno1 = J.
|příjmení2 =
|jméno2 =
|příjmení3 =
|jméno3 =
|kolektiv = ano
|titul = Klinická biochemie
|vydání = První
|místo = Praha
|vydavatel = Galén – Karolinum
|rok = 1999
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 80-7262-023-1
}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Schneiderka
|jméno1 = P.
|příjmení2 =
|jméno2 =
|příjmení3 =
|jméno3 =
|kolektiv = ano
|titul = Kapitoly z klinické biochemie
|vydání = 2
|místo = Praha
|vydavatel = Karolinum
|rok = 2004
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 80-246-0678-X}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Soška
|jméno1 = V
|příjmení2 =
|jméno2 =
|příjmení3 =
|jméno3 =
|kolektiv =
|titul = Poruchy metabolismu lipidů. Diagnostika a léčba
|vydání = 1
|místo = Praha
|vydavatel = Grada Publishing
|rok = 2001
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 80-247-0234-7
}}
* {{Citace|typ = kniha|příjmení1 = Štern|jméno1 = P.|příjmení2 =  |jméno2 = |kolektiv = ano
|titul = Obecná a klinická biochemie pro bakalářské obory studia.|vydání = 1|místo = Praha|vydavatel = Karolinum|rok = 2005|isbn = 978-80-246-1025-2
}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Táborská
|jméno1 = E.
|příjmení2 =
|jméno2 =
|příjmení3 =
|jméno3 =
|kolektiv = ano
|titul = Biochemie II – Praktická cvičení
|vydání = 3
|místo = Brno
|vydavatel = Masarykova universita
|rok = 1999
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 978-80-210-4516-3
}}
* {{Citace
|typ = kniha
|korporace =
|příjmení1 = Zima
|jméno1 = T.
|příjmení2 =
|jméno2 =
|příjmení3 =
|jméno3 =
|kolektiv = ano
|titul = Laboratorní diagnostika
|vydání = 1
|místo = Praha
|vydavatel = Galén – Karolinum
|rok = 2002
|strany =
|edice =
|svazek =
|isbn = 80-7262-201-3
}}
===Externí odkazy===
*[[wikipedia:cs:Lipoproteiny|Lipoproteiny (česká wikipedie)]]
*[[wikipedia:en:Lipoprotein|Lipoprotein (anglická wikipedie)]]
</noinclude>
[[Kategorie:Biochemie]]
[[Kategorie:Biochemie]]
[[Kategorie:Endokrinologie]]
[[Kategorie:Fyziologie]]

Aktuální verze z 14. 1. 2025, 22:45

Typickou vlastností většiny lipidů a steroidních látek je jejich špatná rozpustnost ve vodném prostředí. V krevní plazmě se proto vyskytují ve formě hydrofilních lipoproteinových částic – komplexů triacylglycerolů (TG), cholesterolu (CH) a jeho esterů (CHE) s amfifilními fosfolipidy (FL) a bílkovinami. Druhou možností je vazba na albuminy, ke které dochází v případě volných neesterifikovaných mastných kyselin (NEMK; FFA).

Struktura lipoproteinové částice[upravit | editovat zdroj]

Lipoproteinová částice

Lipoproteiny jsou částice sférického tvaru tvořené jádrem a obalem.

V jádře lipoproteinové částice jsou soustředěny hydrofobní triacylglyceroly a estery cholesterolu.

Obal je tvořen z molekul polárnějších fosfolipidů a neesterifikovaného cholesterolu a jedné nebo více molekul specifických bílkovin označovaných apolipoproteiny, zkráceně apoproteiny. Vazba lipidů na proteiny je nekovalentní, takže může snadno docházet k výměně apoproteinů a lipidů mezi jednotlivými částicemi. Apoproteiny označujeme velkými písmeny a pro další členění jsou vyhrazeny římské a arabské číslovky, např. apo A I, apo A II, apo B 100, apo B 48.

Lipoproteinové částice v krvi se liší obsahem lipidové složky a druhem apoproteinu.

Dělení lipoproteinů[upravit | editovat zdroj]

K dělení lipoproteinů lze využít buď rozdílného obsahu lipidové složky nebo rozdílné velikosti náboje bílkoviny.

  • V prvním případě se lipoproteiny dělí ultracentrifugací na základě rozdílné hustoty závislé na poměru mezi lipidovou a bílkovinnou složkou. Pomocí ultracentrifugace, která je dostupná spíše na výzkumných pracovištích, rozlišujeme tyto základní typy lipoproteinů:
  • chylomikrony;
  • lipoproteiny o velmi nízké hustotě (very low density lipoprotein – VLDL);
  • lipoproteiny o nízké hustotě (low density lipoprotein – LDL);
  • lipoproteiny o střední hustotě (intermediate density lipoprotein – IDL);
  • lipoproteiny o vysoké hustotě (high density lipoprotein – HDL).
  • V praxi se však více využívá k dělení lipoproteinových částic elektroforézy, která je umožněna rozdílnou velikostí náboje bílkovin lipoproteinů. Podle elektroforetické pohyblivosti dělíme lipoproteiny na tyto třídy:
  • chylomikrony;
  • α-lipoproteiny (odpovídají HDL);
  • pre-β-lipoproteiny (odpovídají VLDL);
  • β-lipoproteiny (odpovídají LDL).
  • Jinou možností separace je rozdělovací chromatografie. Dělení lipidů pomocí tenkovrstevné chromatografie (TLC) je založeno na rozdílné rozpustnosti různých lipidů v polárních a nepolárních rozpouštědlech. Mobilní fáze (v našem případě nepolární) se nechá vzlínat póry stacionární tenké vrstvy (silikagel). Mobilní fáze unáší dělené látky ze vzorku, které se více či méně zpožďují interakcí se stacionární fází, a tím se vzájemně rozdělí.

Přehled lipoproteinových tříd[upravit | editovat zdroj]

Chylomikrony[upravit | editovat zdroj]

Chylomikrony jsou největší lipoproteinové částice s nejnižší hustotou. Při elektroforéze zůstávají na startu a při ultracentrifugaci flotují („plavou” na povrchu). TG představují téměř 90 % z celkové lipidové složky chylomikronů; zbytek tvoří fosfosfolipidy, cholesterol a jeho estery s vyššími mastnými kyselinami. Na bílkoviny připadá kolem 1–2 %. Chylomikrony jsou produktem enterocytů a slouží k transportu triacylglycerolů potravy ze střeva přes lymfatické cesty do krevního řečiště. Působením lipoproteinové lipasy v endotelu kapilár se z TG chylomikronů uvolňují mastné kyseliny, které jsou dodávány svalům a tukovým buňkám. Součástí chylomikronů je i exogenní cholesterol, který se touto cestou dostává do organismu. Za normálních okolností nejsou po 12 hodinovém lačnění v séru prokazatelné. Jejich přítomnost v krvi se projeví makroskopicky mléčným zkalením séra, které označujeme jako chylózní. Pokud necháme sérum přes noc v lednici, chylomikrony vystoupí na povrch a vytvoří mléčně zkalenou vrstvu na povrchu séra chylomikronový test.

VLDL[upravit | editovat zdroj]

VLDL (very low density lipoproteins) vznikají především v játrech. Mají o něco vyšší hustotu než chylomikrony. Na lipidovou složku připadá okolo 90 % a na proteiny 10 %. Jádro VLDL je bohaté na triacylglyceroly, které jsou syntetizované v hladkém endoplazmatickém retikulu hepatocytů. V menší míře je do nově vzniklých VLDL zabudován i cholesterol, další molekuly esterů cholesterolu potom získávají od HDL částic v cirkulaci. Úkolem VLDL je poskytovat mastné kyseliny uvolněné z triacylglycerolů působením lipoproteinové lipasy svalům a tukovým buňkám. Po hydrolýze triacylglycerolů lipoproteinovou lipasou se VLDL mění na IDL a poté na LDL. Přítomnost VLDL v séru se projeví opalescencí.

LDL[upravit | editovat zdroj]

LDL (low density lipoproteins) vznikají z IDL částic po hydrolýze zbývajících triacylglycerolů jaterní lipasou, ale některé jsou uvolňovány do cirkulace játry. Jediným apoproteinem na povrchu je apoprotein B-100. Lipidová složka v nich tvoří téměř 80 % s převažujícím obsahem esterů cholesterolu. Bílkoviny jsou zastoupeny 20%. Proto stoupá i hustota LDL. Jejich hlavní funkcí je transport cholesterolu k buňkám. Odstranění LDL z plazmy se uskutečňuje pomocí LDL receptorů, které jsou lokalizovány na všech buňkách, nejvíce na povrchu hepatocytů. U zdravých osob jsou v LDL částicích obsaženy asi 2/3 celkového cholesterolu. Tato frakce se činí zodpovědnou za usazování cholesterolu v subendoteliálním prostoru cév a tím za rozvoj aterosklerotických změn (LDL; "zlé"; "špatné" částice). Cholesterol v LDL částicích (LDL-cholesterol) se významně uplatňuje při vzniku aterosklerózy. V důsledku zvýšené hladiny LDL v krvi dochází k jejich zvýšenému průniku cévním endotelem do intimy arteriální stěny, kde je různým způsobem modifikována jejich struktura. Modifikované LDL jsou pohlcovány makrofágy, které se přeměňují na tzv. pěnové buňky. Tento děj je první fází aterosklerotického procesu. Nejvyšší aterogenitou se vyznačují malé denzní LDL, které jsou menší a hustší s průměrem pod 25,5 nm a snadno pronikají endotelem, mají sníženou afinitu k LDL receptorům a snadno podléhají různým přeměnám. Výskyt malých denzních LDL je spojen se zvýšenou koncentrací triacylglycerolů. Stanovení LDL-cholesterolu je zvlášť doporučováno pro vyhodnocení rizika aterosklerózy při zvýšených hladinách celkového cholesterolu a je základem pro rozhodnutí o způsobu a monitorování léčby.

HDL[upravit | editovat zdroj]

HDL (high density lipoproteins) zajišťují odsun nadbytečného cholesterolu do jater. Jsou produkovány játry, v menší míře i střevem jako tzv. "nascentní" HDL diskovitého tvaru, tvořené pouze fosfolipidovou dvojvrstvou a apoproteiny. Diskovité HDL částice odnímají cholesterol periferním buňkám a přeměňují se na HDL sférického typu bohatého na cholesterol, který je transportován do jater. HDL jsou jako jediné schopny z membrán buněk v subendotelu vyvazovat volný cholesterol a transportovat ho zpátky do jater. Tímto způsobem jsou HDL částice zapojeny do zpětného (reverzního) transportu cholesterolu z periférie do jater, odkud je jako takový vylučován do střeva (HDL cholesterol není využíván pro syntetické či stavební účely). Z toho vyplývá antiaterogenní působení HDL částic (HDL; "hodné"; "dobré" částice). Zvýšená koncentrace HDL-cholesterolu snižuje riziko aterosklerotických změn artérií a naopak snížená koncentrace pod 1,0 mmol/l představuje zvýšené riziko pro rozvoj aterosklerózy. Zvýšení populačního průměru o 10 % sníží výskyt ICHS o 30–40 %.

Lipoprotein (a)[upravit | editovat zdroj]

Lipoprotein (a) je lipoprotein, jehož koncentrace v krvi je dána geneticky. Podobá se částicím LDL, ale na rozdíl od nich je k apoproteinu B100 disulfidovou vazbou připojen ještě zvláštní apoprotein (a), který je částečně homologní s plazminogenem. Zpomaluje a brání aktivaci plasminogenu na plasmin a tím blokuje odbourávání fibrinu. Proto má zvýšené koncentrace Lp(a) proaterogenní účinek a koncentrace nad 0,3 g/l jsou pokládány za nezávislý faktor zvyšující riziko aterosklerózy.


Charakteristika jednotlivých lipoproteinových tříd
Třída Chylomikrony VLDL IDL LDL HDL
Hustota (g/ml) < 0,94 0,93–1,006 1,006–1,019 1,019–1,063 1,063–1,210
Velikost částic (nm) > 75 25–70 22–24 19–23 4–10
Elektroforetická pohyblivost žádná (zůstávají na startu) pre-β pomalé pre-β β α
Složení
Lipidy celkem (%) 98–99 90–93 89 79 50–55
Triacylglyceroly (%) 90 54 20 4 3–5
Neesterifikovaný cholesterol (%) 1 7 9 11 6
Estery cholesterolu (%) 2 13 34 41 30
Proteiny celkem (%) 1–2 7–10 11 21 45–50
Charakteristické apoproteiny A-I, II, IV,B-48, C II, III, E B-100, C II, III, E B-100,C-II, III, E B-100 A-I, II,C-I, II, III, E
Místo syntézy střevo játra intravaskulárně jako katabolický produkt VLDL převážně intravaskulárně jako konečný produkt VLDL játra, střevo, intravaskulárně
Funkce transport exogenních triacylglycerolů transport endogenních triacylglycerolů transport endogenních triacylglycerolů a esterů cholesterolu transport cholesterolu do periferních buněk transport cholesterolu z periferních buněk zpět do jater (reverzní transport cholesterolu)


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • BURTIS, C.A. a E.R ASHWOOD. Tietz Textbook of Clinical Biochemistry. 2. vydání. Philadelphia : W.B.Saunders Company, 1994. ISBN 0-7216-4472-4.
  • ČEŠKA, R., et al. Cholesterol a ateroskleróza, léčba dyslipidémií. 1. vydání. Praha : Triton, 2005. ISBN 80-7254-738-0.
  • MASOPUST, J. Klinická biochemie. Požadování a hodnocení biochemických vyšetření I. a II. část. 1. vydání. Praha : Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-650-3.
  • RACEK, J., et al. Klinická biochemie. První vydání. Praha : Galén – Karolinum, 1999. ISBN 80-7262-023-1.
  • SCHNEIDERKA, P., et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.
  • SOŠKA, V. Poruchy metabolismu lipidů. Diagnostika a léčba. 1. vydání. Praha : Grada Publishing, 2001. ISBN 80-247-0234-7.
  • ŠTERN, P., et al. Obecná a klinická biochemie pro bakalářské obory studia.. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2005. ISBN 978-80-246-1025-2.
  • TÁBORSKÁ, E., et al. Biochemie II – Praktická cvičení. 3. vydání. Brno : Masarykova universita, 1999. ISBN 978-80-210-4516-3.
  • ZIMA, T., et al. Laboratorní diagnostika. 1. vydání. Praha : Galén – Karolinum, 2002. ISBN 80-7262-201-3.

Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]