Neuroglie: Porovnání verzí
m (opr) |
mBez shrnutí editace |
||
(Není zobrazeno 13 mezilehlých verzí od 11 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 10: | Řádek 10: | ||
* | * | ||
* Toto upozornění se vkládá šablonou {{subst:Vložený článek}} | * Toto upozornění se vkládá šablonou {{subst:Vložený článek}} | ||
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------->__TOC__ | --------------------------------------------------------------------------------------------------------------> | ||
__TOC__ | |||
Buňky mají argyrofilní vlastnosti, dají se tedy velmi dobře impregnovat stříbrem. Tato technika je vhodná pro zobrazení cytoplazmy neuroglie i neuronů. Při barvení hematoxylin-eosinem (HE) jsou z gliálních buněk vidět pouze jádra, která jsou v porovnání s jádry okolních neuronů malá. | '''Neuroglie''' (glie, gliová tkáň) je podpůrná tkáň, která spolu s [[neuron]]y tvoří nervový systém. Gliové buňky představují asi 90%<ref name="Kittnar">{{Citace | ||
| typ = kniha | |||
| isbn = 978-80-247-3068-4 | |||
| příjmení1 = Kittnar | |||
| jméno1 = Otomar | |||
| příjmení2 = et al. | |||
| titul = Lékařská fyziologie | |||
| vydání = 1 | |||
| místo = Praha | |||
| vydavatel = Grada | |||
| rok = 2011 | |||
| rozsah = 790 | |||
| strany = 88 | |||
}} | |||
</ref> všech buněk v nervovém systému a mají velkou škálu funkcí. Tvoří podporu neuronální sítě, zajišťují výživu neuronů, mají schopnost fagocytózy a tvorbou [[myelin]]u napomáhají izolaci. | |||
Buňky mají argyrofilní vlastnosti, dají se tedy velmi dobře [[Impregnace stříbrem|impregnovat stříbrem]]. Tato technika je vhodná pro zobrazení cytoplazmy neuroglie i neuronů. Při barvení [[Barvení hematoxylin-eosin|hematoxylin-eosinem (HE)]] jsou z gliálních buněk vidět pouze jádra, která jsou v porovnání s jádry okolních neuronů malá. | |||
Neuroglie dělíme na: | Neuroglie dělíme na: | ||
#''Centrální:'' | |||
#*Makroglie – astrocyty, oligodendroglie, ependym, tanycyty, Müllerovy buňky, pituicyty; | |||
#*Mikroglie; | |||
#''Periferní:'' | |||
#*Schwannovy buňky | |||
#*Satelitové buňky. | |||
== Centrální glie == | ==Centrální glie== | ||
=== Astrocyty === | ===Astrocyty=== | ||
[[Soubor:Astrocyte endothel interaction 01.png|thumb|200px|Výběžek astrocytu na endotelu kapiláry | [[Soubor:Astrocyte endothel interaction 01.png|thumb|200px|Výběžek astrocytu na endotelu kapiláry]] | ||
Astrocyty patří mezi makroglie a jsou největšími | Astrocyty patří mezi makroglie a jsou největšími gliálními buňkami. Výběžky astrocytů jsou připojeny ke krevním cévám a k pia mater pomocí rozšířených '''gliálních nožek'''. Okolo cév v CNS tvoří výběžky astrocytů '''''membrana limitans gliae perivascularis''''', která je součástí [[Hematoencefalická bariéra|hematoencefalické bariéry]] (bariéra mezi krví a tkání CNS). Na povrchu CNS tvoří výběžky astrocytů '''''membrana limitans gliae superficialis'''''. Další funkcí astrocytů je výživa neuronů. Astrocyty tedy oddělují [[Nervová tkáň|nervovou tkáň]] od okolí a zprostředkovávají látkovou výměnu s krví či [[Mozkomíšní mok|mozkomíšním mokem]]. Zároveň mají astrocyty ve vztahu k [[Synapse|synapsím]] izolační funkci, neboť zabraňují šíření vzruchu mimo synapse. | ||
Pokud dojde k odumření některých neuronů, je odumřelé ložisko nahrazeno astrocyty, které vytvoří tzv. '''gliovou jizvu'''. | Pokud dojde k odumření některých neuronů, je odumřelé ložisko nahrazeno astrocyty, které vytvoří tzv. '''gliovou jizvu'''. | ||
Řádek 32: | Řádek 50: | ||
'''Plazmatické astrocyty''' | '''Plazmatické astrocyty''' | ||
* Mají objemnou [[Cytoplazma|cytoplazmu]] a četné široké výběžky. | |||
* Cytoplazma obsahuje četné svazky gliofibril. | *Mají objemnou [[Cytoplazma|cytoplazmu]] a četné široké výběžky. | ||
* Vyskytují se hlavně v šedé hmotě [[CNS]], kde vyživují neurony a zároveň jim poskytují mechanickou oporu. | *Cytoplazma obsahuje četné svazky gliofibril. | ||
*Vyskytují se hlavně v šedé hmotě [[CNS]], kde vyživují neurony a zároveň jim poskytují mechanickou oporu. | |||
'''Fibrilární astrocyty''' | '''Fibrilární astrocyty''' | ||
*Mají dlouhé, tenké a málo větvené výběžky. | |||
*Cytoplazma obsahuje četné svazky gliofibril. | |||
*Vyskytují se hlavně v bílé hmotě CNS (zde hodně [[axon]]ů → vyživují axony). | |||
=== Oligodendroglie (oligodendrocyty) === | ===Oligodendroglie (oligodendrocyty)=== | ||
[[Soubor:Neuron with oligodendrocyte and myelin sheath.svg|200px|thumb|Výběžky oligodendrocytu tvoří myelinovou pochvu okolo axonů v CNS | [[Soubor:Neuron with oligodendrocyte and myelin sheath.svg|200px|thumb|Výběžky oligodendrocytu tvoří myelinovou pochvu okolo axonů v CNS]] | ||
Patří mezi makroglie, ale jsou funkčně vydělené. Mají drobné tělo a jádro a malý počet výběžků (odtud název ''oligo-''). Jejich hlavní funkcí je '''tvorba myelinu''' okolo axonů v CNS. Během vývoje oligodendrocyt vysílá výběžky, které obalí axony. Jeden oligodendrocyt myelinizuje svými výběžky velké množství axonů (resp. 10–50 internodálních segmentů). ''Obersteiner-Redlichova zóna'' je linie, která odděluje úsek nervu myelinizovaný oligodendroglií a Schwannovými buňkami, tvoří tedy pomyslné rozhraní mezi CNS a PNS | Patří mezi makroglie, ale jsou funkčně vydělené. Mají drobné tělo a jádro a malý počet výběžků (odtud název ''oligo-''). Jejich hlavní funkcí je '''tvorba myelinu''' okolo axonů v CNS. Během vývoje oligodendrocyt vysílá výběžky, které obalí axony. Jeden oligodendrocyt myelinizuje svými výběžky velké množství axonů (resp. 10–50 internodálních segmentů). Dělí se na interfascikulární a perineurální. Interfascikulární oligodendrocyty tvoří řady mezi myelinizovanými vlákny v bílé hmotě, zatímco perineurální jsou lokalizovány v těsné blízkosti těl neuronů v šedé hmotě. ''Obersteiner-Redlichova zóna'' je linie, která odděluje úsek nervu myelinizovaný oligodendroglií a Schwannovými buňkami, tvoří tedy pomyslné rozhraní mezi CNS a PNS. | ||
*Mají tenké a nečetné, málo rozvětvené výběžky. | |||
*Cytoplazmatické tělo je malé, buňka obsahuje hojně mitochondrií, GK a GER. | |||
*Vyskytují se v bílé i šedé hmotě CNS. | |||
=== Ependym === | ===Ependym=== | ||
Ependymální buňky tvoří výstelku dutin CNS. Tvarem a uspořádáním připomínají jednovrstevný epitel ("pseudoepitel"), který má kubický až cylindrický charakter, ale pod ependymem není bazální membrána. Apikální povrch buněk je opatřen mikrociliemi a mikroklky. Zvláštním typem ependymálních buněk jsou '''tanycyty'''. Z baze tanycytů vystupuje dlouhý výběžek a zanořuje se do nervové tkáně. Tanycyty nacházíme hlavně na bazi III. mozkové komory. Ependymové buňky jsou také součástí | Ependymální buňky tvoří výstelku dutin CNS. Tvarem a uspořádáním připomínají jednovrstevný epitel ("pseudoepitel"), který má kubický až cylindrický charakter, ale pod ependymem není bazální membrána. Apikální povrch buněk je opatřen mikrociliemi a mikroklky. Pohyb mikrocilií a mikroklků přispívá k cirkulaci likvoru. Zvláštním typem ependymálních buněk jsou '''tanycyty'''. Z baze tanycytů vystupuje dlouhý výběžek a zanořuje se do nervové tkáně. Tanycyty nacházíme hlavně na bazi III. mozkové komory. Ependymové buňky jsou také součástí plexus choroideus, který vytváří [[mozkomíšní mok]]. | ||
*Na volném povrchu mají kinocilie a mikroklky; z tanycytů vystupuje výběžek zanořující se do nervové tkáně. | |||
*Jádro je kulaté až oválné s výrazným jadérkem. | |||
*Vystýlá dutiny CNS. | |||
=== Další makroglie === | ===Další makroglie=== | ||
Mezi další makroglie patří '''Müllerovy buňky''' (v [[Sítnice|sítnici]]), '''Bergmannovy buňky''' (v kůře [[Mozeček|mozečku]]), '''pituicyty''' (v [[Hypofýza|neurohypofýze]]) a '''pinealocyty''' (v [[Epifýza|epifýze]]). | Mezi další makroglie patří '''Müllerovy buňky''' (v [[Sítnice|sítnici]]), '''Bergmannovy buňky''' (v kůře [[Mozeček|mozečku]]), '''pituicyty''' (v [[Hypofýza|neurohypofýze]]) a '''pinealocyty''' (v [[Epifýza|epifýze]]). | ||
===Mikroglie (Hortegova glie)=== | |||
=== Mikroglie (Hortegova glie) === | |||
Mikroglie jsou malé buňky s oválným tělem a velkým počtem výběžků. Mají [[Fagocytóza|fagocytární schopnost]], jsou součástí '''monocyto-makrofágového systému'''. Při poškození CNS se zvětšují, migrují k místu poškození, [[Fagocytóza|fagocytují]] a přetváří se na tzv. '''zrnéčkové buňky'''. Jsou to jediné buňky nervového systému, které se nediferencují z [[Třetí týden vývoje zárodku|ektodermu]], nýbrž z [[Třetí týden vývoje zárodku|mezodermu]]. | Mikroglie jsou malé buňky s oválným tělem a velkým počtem výběžků. Mají [[Fagocytóza|fagocytární schopnost]], jsou součástí '''monocyto-makrofágového systému'''. Při poškození CNS se zvětšují, migrují k místu poškození, [[Fagocytóza|fagocytují]] a přetváří se na tzv. '''zrnéčkové buňky'''. Jsou to jediné buňky nervového systému, které se nediferencují z [[Třetí týden vývoje zárodku|ektodermu]], nýbrž z [[Třetí týden vývoje zárodku|mezodermu]]. | ||
*Mají malé protáhlé tělo s bohatě větvenými krátkými ostnitými výběžky. | |||
*Jádro mají oválné a bohaté na heterochromatin, cytoplazma je bohatá na [[Lysosomy|lysozomy]], fagozomy, reziduální tělíska a volné [[Ribosom|ribozomy]]. | |||
*Vyskytují se v CNS především podél cév. | |||
== Periferní glie == | ==Periferní glie== | ||
[[soubor:Cultured_schwann_cell.jpg|thumb|100px|Schwannovy buňky]] | |||
===Schwannovy buňky=== | |||
Podobají se oligodendrocytům. Tvoří myelinové pochvy axonů v periferní nervové soustavě. Na rozdíl od oligodendrocytu však jedna Schwannova buňka myelinizuje pouze jeden axon a na tvorbě myelinu se podílí nejen výběžky, ale celá buňka. Poskytují mechanickou a metabolickou podporu axonům, zajišťují jejich izolaci od endoneuria. | Podobají se oligodendrocytům. Tvoří myelinové pochvy axonů v periferní nervové soustavě. Na rozdíl od oligodendrocytu však jedna Schwannova buňka myelinizuje pouze jeden axon a na tvorbě myelinu se podílí nejen výběžky, ale celá buňka. Poskytují mechanickou a metabolickou podporu axonům, zajišťují jejich izolaci od endoneuria. | ||
*Mají protáhlý tvar a spočívají na bazální membráně. | |||
*Jádro obsahuje hojný [[Chromatin|heterochromatin]] a nevýrazné jadérko, v cytoplazmě jsou hojně zastoupeny mikropinocytotické vezikuly. | |||
*Obalují axony neuronů PNS. | |||
===Satelitové buňky (amficyty)=== | |||
Satelitové buňky jsou malé buňky s krátkými výběžky. Obklopují těla neuronů v sensitivních a vegetativních gangliích, kde mají důležitou metabolickou úlohu. | Satelitové buňky jsou malé buňky s krátkými výběžky. Obklopují těla neuronů v sensitivních a vegetativních gangliích, kde mají důležitou metabolickou úlohu. | ||
*Mají oploštělý tvar a spočívají na bazální membráně. | |||
*Jádro je kulaté a bohaté na heterochromatin, cytoplazma obsahuje hojně volných ribozomů, zřetelný [[Golgiho aparát]] a malé lysozomy. | |||
*Obklopují gangliové buňky v cerebrospinálních a autonomních gangliích. | |||
<noinclude> | <noinclude> | ||
== Odkazy == | |||
=== Související články === | ==Odkazy== | ||
* [[Obecná stavba nervové tkáně]] | ===Související články=== | ||
* [[Neuron]] | |||
* [[Nervová tkáň]] (fyziologie) | *[[Obecná stavba nervové tkáně]] | ||
=== Externí odkazy === | *[[Neuron]] | ||
*[[Nervová tkáň]] (fyziologie) | |||
===Externí odkazy=== | |||
* {{Citace | * {{Citace | ||
| typ = web | | typ = web | ||
Řádek 102: | Řádek 127: | ||
| citováno = 26.11.2011 | | citováno = 26.11.2011 | ||
}} | }} | ||
* [[wikipedia:cs:Neuroglie|Neuroglie (česká wikipedie)]] | *[[wikipedia:cs:Neuroglie|Neuroglie (česká wikipedie)]] | ||
* [[wikipedia:en:Glial cell|Glial cell (anglická wikipedie)]] | *[[wikipedia:en:Glial cell|Glial cell (anglická wikipedie)]] | ||
=== Použitá literatura === | ===Použitá literatura=== | ||
* {{Citace | * {{Citace | ||
|typ = kniha | |typ = kniha | ||
Řádek 159: | Řádek 184: | ||
| isbn = 80-86022-80-3 | | isbn = 80-86022-80-3 | ||
}} | }} | ||
===Reference=== | |||
<references /> | |||
</noinclude> | </noinclude> | ||
Aktuální verze z 17. 3. 2024, 22:23
Neuroglie (glie, gliová tkáň) je podpůrná tkáň, která spolu s neurony tvoří nervový systém. Gliové buňky představují asi 90%[1] všech buněk v nervovém systému a mají velkou škálu funkcí. Tvoří podporu neuronální sítě, zajišťují výživu neuronů, mají schopnost fagocytózy a tvorbou myelinu napomáhají izolaci.
Buňky mají argyrofilní vlastnosti, dají se tedy velmi dobře impregnovat stříbrem. Tato technika je vhodná pro zobrazení cytoplazmy neuroglie i neuronů. Při barvení hematoxylin-eosinem (HE) jsou z gliálních buněk vidět pouze jádra, která jsou v porovnání s jádry okolních neuronů malá.
Neuroglie dělíme na:
- Centrální:
- Makroglie – astrocyty, oligodendroglie, ependym, tanycyty, Müllerovy buňky, pituicyty;
- Mikroglie;
- Periferní:
- Schwannovy buňky
- Satelitové buňky.
Centrální glie[upravit | editovat zdroj]
Astrocyty[upravit | editovat zdroj]
Astrocyty patří mezi makroglie a jsou největšími gliálními buňkami. Výběžky astrocytů jsou připojeny ke krevním cévám a k pia mater pomocí rozšířených gliálních nožek. Okolo cév v CNS tvoří výběžky astrocytů membrana limitans gliae perivascularis, která je součástí hematoencefalické bariéry (bariéra mezi krví a tkání CNS). Na povrchu CNS tvoří výběžky astrocytů membrana limitans gliae superficialis. Další funkcí astrocytů je výživa neuronů. Astrocyty tedy oddělují nervovou tkáň od okolí a zprostředkovávají látkovou výměnu s krví či mozkomíšním mokem. Zároveň mají astrocyty ve vztahu k synapsím izolační funkci, neboť zabraňují šíření vzruchu mimo synapse.
Pokud dojde k odumření některých neuronů, je odumřelé ložisko nahrazeno astrocyty, které vytvoří tzv. gliovou jizvu.
Rozlišujeme dva druhy astrocytů, plazmatické a fibrilární.
Plazmatické astrocyty
- Mají objemnou cytoplazmu a četné široké výběžky.
- Cytoplazma obsahuje četné svazky gliofibril.
- Vyskytují se hlavně v šedé hmotě CNS, kde vyživují neurony a zároveň jim poskytují mechanickou oporu.
Fibrilární astrocyty
- Mají dlouhé, tenké a málo větvené výběžky.
- Cytoplazma obsahuje četné svazky gliofibril.
- Vyskytují se hlavně v bílé hmotě CNS (zde hodně axonů → vyživují axony).
Oligodendroglie (oligodendrocyty)[upravit | editovat zdroj]
Patří mezi makroglie, ale jsou funkčně vydělené. Mají drobné tělo a jádro a malý počet výběžků (odtud název oligo-). Jejich hlavní funkcí je tvorba myelinu okolo axonů v CNS. Během vývoje oligodendrocyt vysílá výběžky, které obalí axony. Jeden oligodendrocyt myelinizuje svými výběžky velké množství axonů (resp. 10–50 internodálních segmentů). Dělí se na interfascikulární a perineurální. Interfascikulární oligodendrocyty tvoří řady mezi myelinizovanými vlákny v bílé hmotě, zatímco perineurální jsou lokalizovány v těsné blízkosti těl neuronů v šedé hmotě. Obersteiner-Redlichova zóna je linie, která odděluje úsek nervu myelinizovaný oligodendroglií a Schwannovými buňkami, tvoří tedy pomyslné rozhraní mezi CNS a PNS.
- Mají tenké a nečetné, málo rozvětvené výběžky.
- Cytoplazmatické tělo je malé, buňka obsahuje hojně mitochondrií, GK a GER.
- Vyskytují se v bílé i šedé hmotě CNS.
Ependym[upravit | editovat zdroj]
Ependymální buňky tvoří výstelku dutin CNS. Tvarem a uspořádáním připomínají jednovrstevný epitel ("pseudoepitel"), který má kubický až cylindrický charakter, ale pod ependymem není bazální membrána. Apikální povrch buněk je opatřen mikrociliemi a mikroklky. Pohyb mikrocilií a mikroklků přispívá k cirkulaci likvoru. Zvláštním typem ependymálních buněk jsou tanycyty. Z baze tanycytů vystupuje dlouhý výběžek a zanořuje se do nervové tkáně. Tanycyty nacházíme hlavně na bazi III. mozkové komory. Ependymové buňky jsou také součástí plexus choroideus, který vytváří mozkomíšní mok.
- Na volném povrchu mají kinocilie a mikroklky; z tanycytů vystupuje výběžek zanořující se do nervové tkáně.
- Jádro je kulaté až oválné s výrazným jadérkem.
- Vystýlá dutiny CNS.
Další makroglie[upravit | editovat zdroj]
Mezi další makroglie patří Müllerovy buňky (v sítnici), Bergmannovy buňky (v kůře mozečku), pituicyty (v neurohypofýze) a pinealocyty (v epifýze).
Mikroglie (Hortegova glie)[upravit | editovat zdroj]
Mikroglie jsou malé buňky s oválným tělem a velkým počtem výběžků. Mají fagocytární schopnost, jsou součástí monocyto-makrofágového systému. Při poškození CNS se zvětšují, migrují k místu poškození, fagocytují a přetváří se na tzv. zrnéčkové buňky. Jsou to jediné buňky nervového systému, které se nediferencují z ektodermu, nýbrž z mezodermu.
- Mají malé protáhlé tělo s bohatě větvenými krátkými ostnitými výběžky.
- Jádro mají oválné a bohaté na heterochromatin, cytoplazma je bohatá na lysozomy, fagozomy, reziduální tělíska a volné ribozomy.
- Vyskytují se v CNS především podél cév.
Periferní glie[upravit | editovat zdroj]
Schwannovy buňky[upravit | editovat zdroj]
Podobají se oligodendrocytům. Tvoří myelinové pochvy axonů v periferní nervové soustavě. Na rozdíl od oligodendrocytu však jedna Schwannova buňka myelinizuje pouze jeden axon a na tvorbě myelinu se podílí nejen výběžky, ale celá buňka. Poskytují mechanickou a metabolickou podporu axonům, zajišťují jejich izolaci od endoneuria.
- Mají protáhlý tvar a spočívají na bazální membráně.
- Jádro obsahuje hojný heterochromatin a nevýrazné jadérko, v cytoplazmě jsou hojně zastoupeny mikropinocytotické vezikuly.
- Obalují axony neuronů PNS.
Satelitové buňky (amficyty)[upravit | editovat zdroj]
Satelitové buňky jsou malé buňky s krátkými výběžky. Obklopují těla neuronů v sensitivních a vegetativních gangliích, kde mají důležitou metabolickou úlohu.
- Mají oploštělý tvar a spočívají na bazální membráně.
- Jádro je kulaté a bohaté na heterochromatin, cytoplazma obsahuje hojně volných ribozomů, zřetelný Golgiho aparát a malé lysozomy.
- Obklopují gangliové buňky v cerebrospinálních a autonomních gangliích.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Obecná stavba nervové tkáně
- Neuron
- Nervová tkáň (fyziologie)
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- JANČÁLEK, Radim a Petr DUBOVÝ. Základy neurověd v zubním lékařství [online]. MEFANET, ©2011. Poslední revize 27.10.2011, [cit. 26.11.2011]. <http://portal.med.muni.cz/clanek-560-zaklady-neuroved-v-zubnim-lekarstvi.html>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- JUNQUEIRA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY. Základy histologie. 7. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. ISBN 80-85787-37-7.
- KLIKA, Eduard, et al. Histologie : celost. učebnice pro lék. fakulty. 1. vydání. Praha : Avicenum, 1986.
- TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada, 2003. 771 s. ISBN 80-247-0512-5.
- KONRÁDOVÁ, Václava, Jiří UHLÍK a Luděk VAJNER. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ KITTNAR, Otomar a ET AL.. Lékařská fyziologie. 1. vydání. Praha : Grada, 2011. 790 s. s. 88. ISBN 978-80-247-3068-4.