Legionelóza

Legionářská nemoc
Legionnaires' disease
Legionella pneumophila v elektronovém mikroskopu
Původce	Legionella pneumophilla
Přenos	inhalace, klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi
Klinický obraz	pneumonie, chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů
Diagnostika	průkaz antigenu z moči, rtg, bronchoalveolární laváže
Léčba	legionářská nemoc – ATB, pontiacká horečka – symptomatická léčba,
Komplikace	renální insuficience – proteinurie a hematurie
Klasifikace a odkazy
MKN	A30-A49
MeSH ID	D007877
OMIM	608556
MedlinePlus	000616
Medscape	220163

Legionella sp.

Legionelóza neboli legionářská nemoc je akutní horečnaté onemocnění vyvolané G− bakteriemi čeledi Legionellaceae, nejčastěji bakterií Legionella pneumophilla, které postihuje především dýchací cesty. Nejzávažnějším a zároveň nejčastějším projevem je pneumonie („legionářská nemoc“). Dalšími projevy infekce může být lehké chřipkové onemocnění s bolestmi hlavy a svalů bez postižení plic („pontiacká horečka“).

Legionely se běžně vyskytují ve vodě a v půdě. Přenáší se klimatizací, vzduchotechnikou, nebulizátory, vodovodními sítěmi, ale i vodotrysky apod. K nákaze dochází především inhalací kontaminovaného aerosolu. Přenos z člověka na člověka nebyl prokázán.

Toto onemocnění bylo poprvé popsáno u členů Americké legie (odtud název) ve Filadelfii v roce 1976. Retrospektivní výzkumy později zjistily případy legionářské nemoci již v roce 1943.

Etiologie

G− tyčinka, nejčastěji Legionella pneumophila, má více sérotypů, přirozené prostředí je pro ni voda a vlhká prosředí (močály a zatuchliny), vyžaduje vlhko.

Epidemiologie

Nalezeny v jezerech, řekách, v klimatizaci, ve sprchách. Nákaza – inhalací aerosolu s legionelami. Přenos z člověka na člověka neprokázán. Častěji jsou postiženi senioři, pacienti s imunodeficitem nebo chronickým plicním onemocněním. Mortalita – 25 %.

Klinický obraz

• Může připomínat pneumokokovou pneumonii s myalgiemi, bolestmi hlavy, horečkou a suchým kašlem.
• Progreduje, často příznaky z jiných systémů – průjem, bolesti břicha, zmatenost, ataxie, často renální insuficience – proteinurie a hematurie. Vzácně může probíhat i bez zánětu plic, častěji u kuřáků, alkoholiků.

Diagnóza

Průkaz antigenu není z plic, ale z moči.

V anamnéze – pobyt v klimatizovaných zařízeních (hotely, restaurace) v zahraničí.

RTG nález je zpočátku jednostranný skvrnitý segmentový nebo lobární infiltrát. Následně progreduje oboustranně, často pleurální výpotek či absces, mírná leukocytóza, zvýšené jaterní enzymy.

Průkaz antigenu Legionella pneumophila v moči. Kultivace materiálu z bronchoalveolární laváže či tracheálního aspirátu na BCYE agaru nebo PCR.

Terapie

• Pontiacká horečka – pouze symptomatická léčba.
• Legionářská nemoc – ATB terapie; nejčastěji parenterálně makrolidy (clarithromycin, azithromycin) nebo fluorochinolony (ofloxacin, ciprofloxacin).

Bakterie často produkuje β-laktamázu, není vhodné používat penicilinové deriváty

Prevence

• Technické revize rozvodů, membránové filtry, přechlorování vody, přehřát na 70 °C

Odkazy

Související články

• Pneumonie

Externí odkazy

• Legionella.cz – český informační projekt
• Legionela – dezinfekce teplé vody a vzduchotechniky (komerční stránky)

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Použitá literatura

• HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

• LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.

• BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. ISBN 978-80-7262-644-1.