Histochemie: Porovnání verzí

Verze z 26. 8. 2015, 12:29

Jedná se o histologickou metodu, při které prokazujeme ve vzorku pomocí chemické reakce přítomnost látek (např. enzymatická aktivita).
Zabývá se morfologií buněk, ale navíc popisuje chemické látky v buňkách a prokazuje buněčné inkluze.
Prokazujeme přítomnost např. polysacharidů, lipidů, enzymů.

Rozdělení a příklady

Konvenční histochemie
- Průkazy anorganických iontů a sloučenin
- Perlsova reakce
- PAS reakce
- Feulgenova reakce
- Průkaz lipidů
Katalytická histochemie
Afinitní histochemie
- Imunohistochemie
- Lektinová histochemie
- In situ hybridizace

Konvenční histochemie

Průkazy anorganických iontů a sloučenin

Diagnosticky významné je prokazování určitých látek v těle ať už v případě soudního lékařství (zde např. kvůli otravám – As, Pb, Hg, Ag) nebo v patologii kvůli odchylkám od norem výskytu látek (Ca, Fe, Zn, Al).

Ca se v těle vyskytuje v rozpustné, nerozpustné, ionizované i neionizované formě. Prokazuje se např. ionizovaný díky barvení HE modře v alkalické reakci (pH > 9).
Fe³⁺ se prokazuje pomocí Perlsovy reakce (viz níže).
Zn jako součást inzulinu, či jako kofaktor mnohých enzymů se prokazuje pomocí zinconu s modrým výsledkem, dithizonem s červeným výsledkem

Perlsova reakce

sideroblasty obarvené Perlsovou reakcí

Perlsova reakce slouží k odlišení lipofuscinu, hematoidinu a hematinu, které jsou Perls negativní. Tato reakce se používá k průkazu hemosiderinu. Hemosiderin je zásobní forma železa, která je uložena ve formě depositů v buňkách zvaných siderofágy. Siderofágy (= makrofágy) jsou fagocytující buňky, které pohlcují počkozené nebo staré erytrocyty. A právě reakcí mezi železnatými ionty obsaženými v hemosiderinu a žlutou krevní solí v erytrocytech vzniká modrá sraženina tzv. Berlínská (pruská) modř.

Metodika barvení

Složení barvícího roztoku

ferrokyanid draselný
destilovaná voda
kyselina chlorovodíková (2%)

Řezy se umístí na 30 minut do barvícího roztoku při teplotě 60 °C. Poté jsou řezy vyjmuty z barvícího roztoku a dobarveny jádrovou červení nebo hematoxylinem.

PAS reakce

kandidóza zvýrazněná PAS reakcí

PAS (Periodic Acid Schiff) reakce je založena na oxidaci volných hydroxylových vazeb, např. 1,2-glykolová vazba mezi dvěma sousedními uhlíky v hexosách, pomocí kyseliny jodisté (HIO₄). Vznikají aldehydové skupiny, které reagují s Schiffovým reagens ( bazický fuchsin + pyrosiřičitan sodný Na₂S₂O₅) za vzniku nové komplexní sloučeniny, která má purpurovou barvu.

Struktury které lze touto metodou detekovat, označujeme jako PAS pozitivní (př. glykogen v játrech).

Metodika barvení

Složení Schiffova reagens:

bazický fuchsin (=pararosanilin)
destilovaná voda
pyrosiřičitan sodný
koncentrovaná kyselina chlorovodíková
pyrosiřičitan sodný

Tkáňový řez se oxiduje v 1% kyselině jodisté po dobu 10 minut. Poté je vyjmut, opláchnut ve vodě a následuje barvení Schiffovým reagens po dobu 10 minut. Nakonec se řez opláchne v destilované vodě a dobarví hematoxylinem (10 minut).

Bestův karmín se používá jako metoda průkazu glykogenu v místě s příliš vysokou koncentrací, kde PAS metoda není přehledná.

Feulgenova reakce

Jedná se o reakci, která prokazuje přítomnost DNA. Spočívá v hydrolýze DNA pomocí kyseliny chlorovodíkové, přičemž se odštěpí purinové báze od sacharidů a odhalí se tak aldehydové skupiny na deoxyribóze. Poté, podobně jako u průkazu polysacharidů, reagují aldehydové skupiny s Schiffovým činidlem za vzniku nerozpustné purpurové sraženiny.

Metoda se používá například v patologii v nádorové diagnostice k určení polyploidie buněk.

Průkaz lipidů

Lipidy se prokazují na zmražených řezech díky tomu, že barvivo má větší afinitu k tukům ve tkáni, než k látce ve které je rozpuštěno. Barviva se tedy rozpouštějí v organických rozpouštědlech (isopropanolol, propylen glykol atd), která ale musí být dostatečně naředěna. K barvivům, která jsou užívána ke znázornění tuků, patří Sudan III a IV (červené) a Sudanová čerň (černé), dále olejová červeň nebo nilská modř (rozlišení kyselých a neutrálních lipidů). Tuky se z tkání nesmí během zpracování vyplavit. Jako fixační prostředek používáme Bakerovu tekutinu (voda, formol,chlorid vápenatý) – redukuje solubilitu nepolárních lipidů.

Průkaz fosfolipidů – barvíme luxolovou modří. Metoda vhodná pro znázornění myelinové pochvy nervových vláken

Katalytická histochemie

Tato metoda je poměrně náročná, přičemž využívá základního principu, že enzym reaguje se substrátem, který je přeměn na konečný produkt histochemická reakce. Teprve tento produkt je poté přeměněn na barevnou sloučeninu (vizualizační reakce). Tento princip se využívá v mnoha aplikacích, tj. od markerů protilátek nebo hybridizačních sond (viz níže), přes detekce metabolických procesů v buňce, po patologie a soudního lékařství. Při všech těchto postupech se musí zachovat 4 základní pravidla pro uskutečnění katalytické histochemie:

Přesnost – při zachování morfologie sledovaných buněk či tkání nesmí produkt difundovat a musí zůstat v místech s předpokládaným výskytem enzymu.
Specifita – konečný produkt je výsledkem reakce pouze jednoho očekávaného enzymu. Toto se ověřuje na kontrolních řezech.
Reprodukovatelnost – pokus se může zopakovat bez významných odchylek.
Validita – při manipulaci s tkání nesmí být enzym ztracen, jeho distribuce a aktivita je zachovaná.

Pro zachování funkce enzymu nelze tkáň obvykle fixova

Afinitní histochemie

Jeden z mladších oborů, který je stále více využíván jak ve výzkumu, tak v diagnostice. Umožňuje prokázat v cílové tkáni velmi nepatrná množství látek.

Imunohistochemie

Využívá se základního principu interakce antigen–protilátka, kdy se protilátky specificky vážou na cílový antigen, proti kterému byly „vypěstovány“. Monoklonální protilátky jsou produkovány hybridomy. Polyklonální protilátky vznikají po imunizaci v organismu člověka nebo zvířete. V Imunohistochemii se využívají oba druhy protilátek. Přitom bývají nějakým způsoben značené, a tím dochází k vizualizaci místa interakce a průkazu antigenů.

přímá imunohistochemie

Využívá se buď přímého značení protilátky nebo se neznačená protilátka vizualizuje pomocí jiné značené protilátky:

Přímá reakce – v tomto případě nasedají primární protilátky, které jsou značené, na antigen. Označí tak místo interakce, avšak nevýhodou je nízká citlivost a nutnost použít zvýšené množství protilátek.
Nepřímá reakce, ABC reakce, PAP reakce atd. – zamezuje nevýhodám přímé reakce a zvyšuje senzitivitu reakce. Primární protilátka přisedá na svůj antigen a sekundární protilátky se vážou na primární protilátky. Antigen je tak označen mnohem vyšším počtem molekul markerů, čímž se zvyšuje citlivost reakce.

Mezi markery (značky), které se používají k vizualizaci reakce, patří:

fluorochromy – pro zviditelnění reakce ve fluorescenčním mikroskopu
avidin–biotinový komplex – komplex často užívaný k amplifikaci signálu (ABC metoda)
autoradiografie – protilátky nesou radioaktivní látky, které vysílají záření na fotografickou emulzi
enzymy – využívá se katalytické histochemie; protilátka nesoucí enzym přisedá na antigen a po dodání substrátu jej enzym přemění na barevný produkt např. PAP(peroxidása- antiperoxidása) reakce

Použití imunohistochemie umožňuje například zviditelnění filament cytoskeletu, hormonů, receptorů apod.

Lektinová histochemie

Lektiny jsou proteiny (nebo glykoproteiny), kterých se využívá například k určování krevních skupin, mitogenních stimulací lymfocytů či normálních buněk. Váží se vysoce specificky na sacharidové části makromolekul.

FISH metoda

In situ hybridizace

Pokud je známa určitá sekvence nukleotidů v DNA či mRNA, je možné připravit označený kus sekvence (tzv. sondu/probu) komplementární k originální sekvenci nukleotidů. Na základě párování bazí pak přisedá označená proba na komplementární úsek DNA/mRNA a zviditelňuje jí. Užívá se pro i pro identifikaci chromosomů v interfázi, velmi často jako FISH (fluorescenční in situ hybridizace).

Podrobnější informace naleznete na stránkách Hybridizace in situ, Vyšetření chromozomů.

Odkazy

Související články

Použitá literatura

MAŇÁKOVÁ, Eva a Alexandra SEICHERTOVÁ. Metody v histologii. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. 54 s. ISBN 80-246-0230-X.

JUNQUIERA, L. Carlos, José CARNEIRO a Robert O KELLEY, et al. Základy histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 1997. 502 s. s. 14-25. ISBN 80-85787-37-7.

@@ Řádek 20: / Řádek 20: @@
 Diagnosticky významné je prokazování určitých látek v těle ať už v případě soudního lékařství (zde např. kvůli otravám – As, Pb, Hg, Ag) nebo v patologii kvůli odchylkám od norem výskytu látek (Ca, Fe, Zn, Al).
-* '''[[Vápník|Ca]]''' přebývá v těle v rozpustné, nerozpustné, ionizované i neionizované formě. Prokazuje se např. ionizovaný díky barvení [[Barvení hematoxylin-eosin|HE]] modře v alkalické reakci (pH > 9).
+* '''[[Vápník|Ca]]''' se v těle vyskytuje v rozpustné, nerozpustné, ionizované i neionizované formě. Prokazuje se např. ionizovaný díky barvení [[Barvení hematoxylin-eosin|HE]] modře v alkalické reakci (pH > 9).
-* '''[[Železo|Fe]]<sup>3+</sup>''' se prokazuje pomocí Perlsovy reakce (viz níže), '''Fe<sup>2+</sup>''' s modrým zbarvením pomocí Turnbullblue
+* '''[[Železo|Fe]]<sup>3+</sup>''' se prokazuje pomocí Perlsovy reakce (viz níže).
 * '''Zn''' jako součást inzulinu, či jako kofaktor mnohých enzymů se prokazuje pomocí zinconu s modrým výsledkem, dithizonem s červeným výsledkem
 === Perlsova reakce ===
 [[Soubor:Ring Sideroblast smear 2010-01-13.JPG|náhled|sideroblasty obarvené Perlsovou reakcí]]
-Perlsova reakce slouží k odlišení [[lipofuscin]]u, [[hematoidin]]u a [[hematin]]u, které jsou Perls negativní. Tato reakce se používá k průkazu [[hemosiderin]]u. Hemosiderin je zásobní forma železa, která je uložena ve formě depositů v buňkách zvaných siderofágy. Siderofágy (= makrofágy) jsou fagocytující buňky, které pohlcují počkozené nebo staré erytrocyty. A právě reakcí mezi železnatými a železitými ionty obsaženými v hemosiderinu a žlutou krevní solí v erytrocytech vzniká modrá sraženina tzv. Berlínská modř.
+Perlsova reakce slouží k odlišení [[lipofuscin]]u, [[hematoidin]]u a [[hematin]]u, které jsou Perls negativní. Tato reakce se používá k průkazu [[hemosiderin]]u. Hemosiderin je zásobní forma železa, která je uložena ve formě depositů v buňkách zvaných siderofágy. Siderofágy (= makrofágy) jsou fagocytující buňky, které pohlcují počkozené nebo staré erytrocyty. A právě reakcí mezi železnatými ionty obsaženými v hemosiderinu a žlutou krevní solí v erytrocytech vzniká modrá sraženina tzv. Berlínská (pruská) modř.
-;Metodika barvení:
+;Metodika barvení
 Složení barvícího roztoku
-# ferokyanid draselný
+# ferrokyanid draselný
 # destilovaná voda
 # kyselina chlorovodíková (2%)
@@ Řádek 38: / Řádek 38: @@
 === PAS reakce ===
 [[Soubor:Esophageal candidiasis (2) PAS stain.jpg|náhled|kandidóza zvýrazněná PAS reakcí]]
-PAS ('''P'''eriodic '''A'''cid '''S'''chiff) reakce je založena na oxidační reakci kyseliny jodisté (HIO<sub>4</sub>) na 1,2-glykolové skupiny, které jsou přítomné na glukózových zbytcích. Vznikají aldehydové skupiny, které reagují s činidlem (Schiffovým reagens) za vzniku nové komplexní sloučeniny, která má purpurovou až kaštanovou barvu.
+PAS ('''P'''eriodic '''A'''cid '''S'''chiff) reakce je založena na oxidaci volných hydroxylových vazeb, např. 1,2-glykolová vazba mezi dvěma sousedními uhlíky v hexosách, pomocí kyseliny jodisté (HIO<sub>4</sub>). Vznikají aldehydové skupiny, které reagují s Schiffovým reagens ( bazický fuchsin + pyrosiřičitan sodný Na<sub>2</sub>S<sub>2</sub>O<sub>5</sub>) za vzniku nové komplexní sloučeniny, která má purpurovou barvu.
 Struktury které lze touto metodou detekovat, označujeme jako PAS pozitivní (př. [[glykogen]] v [[játra|játrech]]).
-;Metodika barvení:
+;Metodika barvení
-Složení Schiffova reagens
+Složení Schiffova reagens:
-# pararosanilin
+# bazický fuchsin (=pararosanilin)
-# absolutní alkohol
 # destilovaná voda
 # pyrosiřičitan sodný
 # koncentrovaná kyselina chlorovodíková
-# dithioničitan sodný
+# pyrosiřičitan sodný
-Tkáňový řez se oxiduje v 1% kyselině jodisté po dobu 10 minut. Poté je vyjmut opláchnut ve vodě a následuje barvení Schiffovým reagens po dobu 10 minut. Nakonec se řez opláchne v destilované vodě a dobarví hematoxylinem (10 minut).
+Tkáňový řez se oxiduje v 1% kyselině jodisté po dobu 10 minut. Poté je vyjmut, opláchnut ve vodě a následuje barvení Schiffovým reagens po dobu 10 minut. Nakonec se řez opláchne v destilované vodě a dobarví hematoxylinem (10 minut).
 '''Bestův karmín''' se používá jako metoda průkazu glykogenu v místě s příliš vysokou koncentrací, kde PAS metoda není přehledná.
 === Feulgenova reakce ===
-Jedná se o reakci, která prokazuje přítomnost [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]. Spočívá v hydrolýze DNA pomocí kyseliny chlorovodíkové, přičemž se odštěpí purinové báze od sacharidů a odhalí se tak aldehydové skupiny na deoxyribóze. Poté, podobně jako u průkazu polysacharidů, reagují aldehydové skupiny s Schiffovým činidlem za vzniku nerozpustné červené sraženiny.
+Jedná se o reakci, která prokazuje přítomnost [[DNA (nukleová kyselina)|DNA]]. Spočívá v hydrolýze DNA pomocí kyseliny chlorovodíkové, přičemž se odštěpí purinové báze od sacharidů a odhalí se tak aldehydové skupiny na deoxyribóze. Poté, podobně jako u průkazu polysacharidů, reagují aldehydové skupiny s Schiffovým činidlem za vzniku nerozpustné purpurové sraženiny.
-Metoda se používá například v patologii v nádorové diagnostice, kde se určuje polyploidie buněk.
+Metoda se používá například v patologii v nádorové diagnostice k určení polyploidie buněk.
 === Průkaz lipidů ===
-[[Lipidy]] se prokazují na zmražených řezech ponořených do alkoholů s roztokem barviva. Tím bývá často Sudan III a IV (červené) a Sudanová čerň (černé), dále olejová červeň nebo nilská modř (rozlišení kyselých a neutrálních lipidů). Vždy se musí tuky zachovat ve tkáni. Jako fixační prostředek používáme Bakerovu tekutinu (voda,formol,chlorid vápenatý) – redukuje solubilitu nepolárních lipidů. Tkáň nesmí přijít do styku s organickými rozpouštědly (benzen, xylen)
+[[Lipidy]] se prokazují na zmražených řezech díky tomu, že barvivo má větší afinitu k tukům ve tkáni, než k látce ve které je rozpuštěno. Barviva se tedy rozpouštějí v organických rozpouštědlech (isopropanolol, propylen glykol atd), která ale musí být dostatečně naředěna. K barvivům, která jsou užívána ke znázornění tuků, patří Sudan III a IV (červené) a Sudanová čerň (černé), dále olejová červeň nebo nilská modř (rozlišení kyselých a neutrálních lipidů). Tuky se z tkání nesmí během zpracování vyplavit. Jako fixační prostředek používáme Bakerovu tekutinu (voda, formol,chlorid vápenatý) – redukuje solubilitu nepolárních lipidů.
 '''Průkaz fosfolipidů''' – barvíme luxolovou modří. Metoda vhodná pro znázornění '''myelinové pochvy''' nervových vláken
 == Katalytická histochemie ==
-Tato metoda je poměrně náročná, přičemž využívá základního principu, že [[enzym]] reaguje se substrátem, který přemění na konečný produkt (histochemická reakce). Teprve tento produkt je posléze přeměněn na barevnou sloučeninu (vizualizační reakce). Využívá se toho v mnoha odvětvích, tj. od markerů protilátek nebo hybridizačních sond (viz níže), přes detekce metabolických procesů v buňce, do [[Portál:Patologie|patologie]] a [[Portál:Soudní lékařství|soudního lékařství]]. Při všech těchto postupech se musí zachovat 4 základní pravidla pro uskutečnění katalytické histochemie:
+Tato metoda je poměrně náročná, přičemž využívá základního principu, že [[enzym]] reaguje se substrátem, který je přeměn na konečný produkt histochemická reakce. Teprve tento produkt je poté přeměněn na barevnou sloučeninu (vizualizační reakce). Tento princip se využívá v mnoha aplikacích, tj. od markerů protilátek nebo hybridizačních sond (viz níže), přes detekce metabolických procesů v buňce, po [[Portál:Patologie|patologie]] a [[Portál:Soudní lékařství|soudního lékařství]]. Při všech těchto postupech se musí zachovat 4 základní pravidla pro uskutečnění katalytické histochemie:
-* '''Přesnost''' – při zachování morfologie sledovaných buněk či tkání nesmí produkt difundovat a je vázán na strukturách s předpokládaným výskytem enzymu.
+* '''Přesnost''' – při zachování morfologie sledovaných buněk či tkání nesmí produkt difundovat a musí zůstat v místech s předpokládaným výskytem enzymu.
-* '''Specifita''' – konečný produkt je výsledkem reakce pouze jednoho očekávaného enzymu. Toto se ověřuje na kontrolních řezech bez substrátu, kdy se nesmí objevit barevný produkt.
+* '''Specifita''' – konečný produkt je výsledkem reakce pouze jednoho očekávaného enzymu. Toto se ověřuje na kontrolních řezech.
 * '''Reprodukovatelnost''' – pokus se může zopakovat bez významných odchylek.
 * '''Validita''' – při manipulaci s tkání nesmí být enzym ztracen, jeho distribuce a aktivita je zachovaná.
-Pro zachování funkcí enzymu nesmí být preparát fixován formaldehydem!
+Pro zachování funkce enzymu nelze tkáň obvykle fixova
 == Afinitní histochemie ==
 Jeden z mladších oborů, který je stále více využíván jak ve výzkumu, tak v diagnostice. Umožňuje prokázat v cílové tkáni velmi nepatrná množství látek.
 === Imunohistochemie ===
-Toto odvětví využívá základního principu interakce [[antigen]]–[[protilátka]], kdy monoklonální protilátky přisedají afinitně na cílový antigen, proti kterému byly „vypěstovány“. Monoklonální protilátky jsou produkovány [[hybridom]]y. Přitom bývají nějakým způsoben značené a tím dochází k vizualizaci místa interakce a průkazu antigenů.
+Využívá se základního principu interakce [[antigen]]–[[protilátka]], kdy se protilátky specificky vážou na cílový antigen, proti kterému byly „vypěstovány“. Monoklonální protilátky jsou produkovány [[hybridom]]y. Polyklonální protilátky vznikají po imunizaci v organismu člověka nebo zvířete. V Imunohistochemii se využívají oba druhy protilátek. Přitom bývají nějakým způsoben značené, a tím dochází k vizualizaci místa interakce a průkazu antigenů.
 [[Soubor:Immunohistochemicalstaining1.PNG|náhled|přímá imunohistochemie]]
-Využívá se dvou základních metod:
+Využívá se buď přímého značení protilátky nebo se neznačená protilátka vizualizuje pomocí jiné značené protilátky:
 * '''Přímá reakce''' – v tomto případě nasedají primární protilátky, které jsou značené, na antigen. Označí tak místo interakce, avšak nevýhodou je nízká citlivost a nutnost použít zvýšené množství protilátek.
-* '''Nepřímá reakce''' – zamezuje nevýhodám přímé reakce, když primární protilátka přisedá na svůj antigen a s použitím sekundární protilátky tyto nasedají na protilátky primární. Sekundární protilátky jsou značené a může jich na primární přisednout mnohem více – tím se zvyšuje citlivost detekovatelné reakce.
+* '''Nepřímá reakce, ABC reakce, PAP reakce atd.''' – zamezuje nevýhodám přímé reakce a zvyšuje senzitivitu reakce. Primární protilátka přisedá na svůj antigen a sekundární protilátky se vážou na primární protilátky. Antigen je tak označen mnohem vyšším počtem molekul markerů, čímž se zvyšuje citlivost reakce.
 Mezi markery (značky), které se používají k vizualizaci reakce, patří:
 * fluorochromy – pro zviditelnění reakce ve fluorescenčním mikroskopu
-* avidin–biotinový komplex – často užívaný komplex k amplifikaci signálu nepřímé metody
+* avidin–biotinový komplex – komplex často užívaný k amplifikaci signálu  (ABC metoda)
 * autoradiografie – protilátky nesou radioaktivní látky, které vysílají záření na fotografickou emulzi
-* enzymy – využívá se katalytické histochemie; protilátka nesoucí enzym přisedá na antigen a po dodání substrátu jej enzym přemění na barevný produkt
+* enzymy – využívá se katalytické histochemie; protilátka nesoucí enzym přisedá na antigen a po dodání substrátu jej enzym přemění na barevný produkt např. PAP(peroxidása- antiperoxidása) reakce
-Použití imunohistochemie umožňuje například zviditelnění filament, [[Hormony|hormonů]], [[Receptory|receptorů]] apod.
+Použití imunohistochemie umožňuje například zviditelnění filament cytoskeletu, [[Hormony|hormonů]], [[Receptory|receptorů]] apod.
 === Lektinová histochemie ===
-Lektiny jsou především rostliné proteiny (glykoproteiny), kterých se využívá například k určování [[Krevní skupiny|krevních skupin]], mitogenních stimulací lymfocytů či normálních buněk. Váží se vysoce specificky na sacharidové části makromolekul.
+Lektiny jsou  proteiny (nebo glykoproteiny), kterých se využívá například k určování [[Krevní skupiny|krevních skupin]], mitogenních stimulací lymfocytů či normálních buněk. Váží se vysoce specificky na sacharidové části makromolekul.
 [[Soubor:Fish ph pos 061222.jpg|thumb|FISH metoda]]
 === In situ hybridizace ===
-Pokud je známa určitá sekvence nukleotidů v [[DNA]] či [[mRNA]], je možné připravit označený kus sekvence (tzv. sondu/probu) komplementární k originální sekvenci nukleotidů. Na základě párování bazí pak přisedá označená proba na komplementární část DNA/mRNA a zviditelňuje jí. Užívá se zejména pro identifikaci [[chromosom]]ů v interfázi, velmi často jako FISH (fluorescenční in situ hybridizace).
+Pokud je známa určitá sekvence nukleotidů v [[DNA]] či [[mRNA]], je možné připravit označený kus sekvence (tzv. sondu/probu) komplementární k originální sekvenci nukleotidů. Na základě párování bazí pak přisedá označená proba na komplementární úsek DNA/mRNA a zviditelňuje jí. Užívá se pro i pro identifikaci [[chromosom]]ů v interfázi, velmi často jako FISH (fluorescenční in situ hybridizace).
 {{Podrobnosti|Hybridizace in situ|Vyšetření chromozomů}}