Slezina

Slezina (splen, lien) náleží funkčně k cévnímu systému.

Soubor:Image1188.gif

Viscerální strana sleziny.

• orgán, kde se vychytávají a destruují opotřebované erytrocyty; kde se v mízních uzlíčcích tvoří lymfocyty
• největší lymfatický orgán
• hlavní místo obrany proti škodlivinám a infekci vnikajícím do cirkulace
• produkce protilátek a imunokompetentních buněk
• fagocytární schopnost buněk sleziny
• rezervní nádrž krve: ze sleziny vypuzena při zvýšené potřebě kyslíku (při déletrvající svalové činnosti apod.); u člověka tato funkce méně výrazná než u jiných savců
• uložena v levé brániční klenbě, vlevo od žaludku
• oválný tvar
• uložena šikmo zezadu shora dopředu dolů
• zakřivena podle brániční klenby
• extremitas posterior: zadní horní konec
• extremitas anterior: přední dolní konec
• margo superior: přední horní hrana; ostrý okraj s různě hlubokými zářezy (crenae lienis); individuálně různě výrazné; dřívější název margo crenatus
• margo inferior: dolní tupější hrana
• facies diaphragmatica: zevní konvexní plocha přivrácená k bránici
• facies visceralis: protější, hranami oddělená, do břicha přivrácená konkávní plocha
• hilum lienis: podélné místo vstupu a výstupu cév; na podélné hraně středem viscerální plochy; dělí plochu ve 2 podélné plochy:

1. facies renalis: kaudálnější plocha; styk s ledvinou přes nástěnné peritoneum
2. facies gastrica: kraniálnější plocha; styk se žaludkem
3. facies colica: nekonstantní zploštění předního konce; v místě flexura coli sinistra (lig. phrenicocolicum)

• barva: vínově až fialově červená; na mrtvém promodralá
• povrch: hladký, lesklý, krytý viscerálním peritoneem
• velikost individuálně proměnlivá: délka 10−13 cm; šířka 6−8 cm; tloušťka 4 cm
• hmotnost závisí na stupni náplně krví: 140−160 g u muže; 120−150 g u ženy (hmotnost 200 g ještě není patologická)
• slezina větší v klidu
• po 40. roce hmotnost klesá
• patologicky velmi zvětšená u některých krevních chorob (= splenomegalie)
• křehká → při tupých nárazech na břišní stěnu se snadno trhá → těžké krvácení

Stavba sleziny

• tunica serosa: povrchové viscerální peritoneum; srůstá s hlubší tunica fibrosa
• tunica fibrosa (capsula lienis): vazivové pouzdro pod peritonenálním povlakem; elastická vlákna + buňky hladké svaloviny; obklápí celou slezinu
• trabeculae lienis: husté vazivové trámce; odstup z tunica fibrosa; tvoří houbovité stroma; z kolagenního a retikulárního vaziva se vtroušenými buňkami hladké svaloviny; vedou do nitra sleziny cévy
• pulpa lienis: měkká tkáň vyplňující prostory mezi trabekulami; bílá i červená souvisí s větvením cév ve slezině

• bílá pulpa: uzlíky lymfatické tkáně; makroskopicky patrné jako šedobílé tečky
• červená pulpa: retikulum protkané krevními cévami a jejich rozšířenými úseky (slezinovými sinusy); mezi trabekulami jako tzv. Billrothovy provazce

Průtok krve slezinou

• a. lienalis do hilu 4−6 větvemi → dále se větví a probíhají v trámcích sleziny
• z trámců do pulpy vystupují větve o průměru 0,2 mm a ještě se větví
• od výstupu z trámce tepénky provázeny vrstvou lymfatické tkáně = periarteriální lymfatická pochva
• tepénky o průměru 50 μm do lymfatických uzlíků
• folliculi lymphatici lienales: tvoří bílou pulpu
• po výstupu z uzlíků bílé pulpy není kolem tepénky periarteriální pochva → tepénka se větví do červené pulpy jako penicillus (aa. penicillatae, „štěteček“) = drobné tepénky o průměru 25 μm; na každé z tepének tohoto štětečku krátký ztluštělý úsek: Schweiggerovo-Seidelovo pouzdro
• úsek opatřený Schweigger-Seidelovým pouzdrem = opouzdřená tepénka; pouzdro z retikulárních buněk a v tomto místě má jen endotel; buňky pouzdra zastupují ostatní vrstvy cévní stěny; v místě pouzder nervová zakončení
• po výstupu z pouzdra pokračuje tenká prekapilární tepénka → otvírá se do sinus lienis

• sinusy = rozšířené úseky řečiště (průměr 80−150 μm); hustě protkávají červenou pulpu; buňky stěn sinusů dlouhé, úzké, podélně uspořádané, endotelové, napříč obtáčené proužky nesouvislé lamina basalis a retikulárními vlákny => stavba sinusu vypadá jako sud s více obručemi
• endotelové buňky sinusů se podle stupně roztažení sinusu rozestupují → vytváří štěrbiny (2−3 μm) → umožňují průchod krevní tekutiny i krvinek do červené pulpy a zpět do sinusu
• ze sinusů vystupují začátky tenkostěnných postkapilárních žil → přechází v žíly dřeňové

• dřeňové žíly: vedou červenou pulpu k trámčině sleziny; sbírají se do žil v trámečcích sleziny →
• trabekulární žíly: jen endotelová výstelka; další vrstvy nahrazuje vazivo trámců; sbírají se v hilové žíly, které se spojují uvnitř lig. pancreaticolienale ve v. lienalis: za horním okrajem těla pankreatu; pod a. lienalis a paralelně s ní; vstup do v. portae
• hilové větve a v.lienalis = konečné větve; ve svém větvení neanastomosují
• okrsky zásobené hilovými větvemi a v. lienalis = segmenty sleziny

Bílá pulpa

• tvoří pruhy podél artérií od jejich odstupu z trámců až po výstup z lymfatického folikulu
• folliculi lymphatici lienales (Malpighiho tělíska): uzlíky lymfatické tkáně patrné na řezu makroskopicky jako světlé body; lymfatická tkáň tvořena prostorovou sítí retikulárních buněk a vláken, v jejíchž okách jsou hl. lymfocyty, makrofágy, plazmatické buňky, granulocyty
• arterie procházející uzlíkem uložena excentricky
• marginální zóna uzlíku: tvoří obvod na hranici s červenou dření; lymfatická tkáň zde řidší; méně lymfocytů, avšak hodně makrofágů a dendritických buněk; do bílé pulpy samostatné arterioly z centrální tepny uzlíku; mnohé z nich vystupují až do červené pulpy a vracejí se na obvod marginální zóny, kde se otevíraí do sinusů marginální zóny, které zóny obklápějí; marginální zóna hraje důležitou roli při vzniku imunitní odpovědi na antigeny v krvi; dendritické buňky vychytávají antigeny z krve a předávají je imunokompetentním buňkám uzlíku → aktivují se a vytváří zárodečné centrum uzlíku; aktivované B-lymfocyty a plazmatické buňky přecházejí do červené pulpy; plazmatické buňky v červené pulpě zůstávají → odevzdávají své protilátky do krve sinusů; aktivované B-lymfocyty červenou pulpu opouštějí → přecházejí do cirkulace; lymfocyty bílé pulpy jsou do značné míry rozdělené; v periarteriálních pochvách převážně T-lymfocyty; v marginálních zónách hl. B-lymfocyty

Červená pulpa

• retikulární vazivo upravené v dřeňových provazcích protkaných sinusy
• v okách retikula fixní a volné makrofágy, monocyty, lymfocyty, plazmatické buňky, krevní elementy (erytrocyty, granulocyty, trombocyty)
• ze sinusů průnik erytrocytů
• životaschopné erytrocyty zpět do sinusu a žilami do cirkulace
• dožívající erytrocyty zadrženy v pulpě, destruovány, fagocytovány
• princip zadržování založen na tom, že zestárlé erytrocyty mají ztenčenou buněčnou membránu → tlakem z nitra buňky se vyklenují do kulovitého tvaru (sférocyty) → neprojdou zpět do sinusů → makrofágy naprogramovány na vychytávání kuliček velikosti sférocytů

Funkce sleziny

Tvorba lymfocytů

• v bílé pulpě
• pak prochází do červené pulpy → cestou sinusů do cirkulace
• v marginálních zónách lymfocyty z cirkulace vychytávány a inkorporovány do bílé pulpy
• ve fetální době produkce erytrocytů a granulocytů – mizí s koncem fetálního období, ale v dospělosti se znovu objevuje např. při leukemiích

Obranné funkce

• vychytává antigeny z krve pomocí makrofágů, povrchem retikulárních buněk lymfatického uzlíků a jejich marginálních zón
• některé tyto buňky rozvětvené (dendritické) → zvětšení povrchu
• vlivem antigenů aktivovány B-lymfocyty → proliferují → imunoblasty → plazmatické buňky produkující protilátky
• po odeznění reakce zůstávají některé B-lymfocyty, které nedospěly do stadia plazmatické buňky = paměťové buňky → při následujícím setkání se stejným antigenem umožňují rychlou imunitní odpověď s pohotovou tvorbou protilátek
• makrofágy aktivně fagocytují bakterie a viry, kapénky lipidů
• slezina filtruje a čistí obíhající krev
• T-lymfocyty z periarteriálních mízních pochev proliferují → přechází do cirkulace → hl. role v tzv. buněčné imunitě

Destrukce erytrocytů

• životnost erytrocytů 120 dní
• probíhá v červené pulpě
• erytrocyty zadrženy v pulpě → obklopeny výběžky makrofágů → fragmentovány, rozloženy v lysozomech
• hemoglobin destruovaných krvinek se mění na bilirubin, ferritin
• bilirubin zužitkován v játrech jako žlučové barvivo, železo z ferritinu použito v kostní dřeni pro tvorbu nových erytrocytů

Zásoba krve

• může být předána do cirkulace pro zvýšení objemu cirkulující krve
• při déletrvající namáhavé svalové práci
• hladká svalovina v pouzdru a trabekulách nestačí k vypuzení krve → proto účast i svaloviny cév sleziny
• objem přidaný do cirkulace není podstatný

Poloha sleziny

• v levé klenbě brániční
• podélná osa sleduje 10. žebro / 10. mezižebří; šikmo shora zezadu dolů dopředu
• šíře sleziny od 9.–11. žebra
• extremitas posterior vzdálená 4 cm od trnu obratle Th10, 2 cm od příčného výběžku
• dolní okraj není hmatný
• přední okraj nemá přesahovat kostoklavikulární čáru (spojnice hrotu 11. žebra vlevo s levým sternokostálním kloubem)
• poloha měněna kraniokaudálně dechovými exkurzemi
• uložena v pars supramesocolica = přesněji saccus lienalis
• fixována závěsy

• lig. phrenicolienale a lig. pancreaticolienale: dozadu k peritoneu bránice a zadní stěny břišní
• lig. gastrolienale: k žaludku; oboje závěsy tvoří součásti levé stěny bursa omentalis
• lig. phrenicocolicum: není závěsem sleziny !!!, ukončuje kaudálně prostor saccus lienalis

Vyšetření sleziny

• normálně není hmatná
• vyšetření poklepem nepřesné
• RTG vyšetření možné jen měkčím rentgenovým zářením
• splenoportografie: rtg na základě kontrastní náplně cév
• pomocí transverzálních řezů výpočetní tomografií
• sonografické vyšetření

Vývoj a variace sleziny

• vznik jako hrbolovité ztluštění na levé straně zadního mesogastria
• u embryí délky 8−10 mm
• povrchový coelomový epitel kubický
• pod epitelem mezenchym
• zvětšování a vyklenutí doleva – zvětšování nepravidelné
• rychlejší zvětšování v okrscích kolem cév
• rostoucí základ má charakter nízkých výběžků – rychle splývají
• ve 3. měsíci vývoje definitivní podoba
• mesenchym nitra základu se diferencuje v pouzdro a trabekuly a příští červenou pulpu
• typické sinusy v 6. měsíci fetálním
• hematopoeza trvá do 8. fetálního měsíce
• variace tvaru:

• lien lobatus: nápadně laločnatá; zbytek nepravidelného embryonálního růstu
• lienes accessorii: 1 a více v okolních závěsech; velikost třešně

Mízní cévy sleziny

• z větších trámců podél cév a z capsula lienis
• slepé mízní kapiláry v bílé pulpě, odkud vedou do trabekul → do capsula lienis → do hilu → nodi lymphatici pancreaticolienales (skupinka uzlin při cauda pancreatis)

Nervy sleziny

• autonomní vlákna z plexus coeliacus

Odkazy

Externí odkazy

• Slezina (česká wikipedie)
• Spleen (anglická wikipedie)

Použitá literatura

• ČIHÁK, Radomír a Miloš GRIM. Anatomie. 2. upr. a dopl vydání. Praha : Grada Publishing, 2004. 673 s. sv. 3. ISBN 80-247-1132-X.