Kognitivně behaviorální terapie
Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je v současné době jedním z nejrozšířenějších psychoterapeutických směrů. Vznikla v druhé polovině 20. století ze základů kognitivní a behaviorální terapie. Rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě. Bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje a pracuje s nimi. Předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování. Využívá se u úzkostných poruch, depresivních poruch a dalších.
Principy
Behaviorální terapie předpokládá, že poruchy chování jsou naučené reakce a lze je tedy přeučit. Kognitivní terapie staví na teorii, že emoční poruchy jsou výsledkem poruchy myšlení. Spojením obou terapií vzniká KBT, v níž se pracuje s přesně definovaným problémem pacienta.
Metody
Expozice je jedna z nejpoužívanějších metod. Pacient je postupně vystavován svému strachu se zvyšující se intenzitou. Dále se pacienti učí, jak zvládat obtížné situace, nejprve „nanečisto“ s terapeutem, později sami. Posiluje se pozitivní zpětná vazba. Nacvičují se stresové situace a relaxační techniky.
Obecně lze říci, že KBT je jedna z nejúčinnějších metod psychoterapie. Je ovšem důležitý aktivní přístup pacienta, který je motivován ke změně. Počet sezení obvykle nepřesahuje 20 a jejich frekvence je většinou jednou týdně. Terapie je obrácena k přítomnosti a hlavně budoucnosti, na rozdíl od např. hlubinné psychoterapie.
Pro terapii poruch kognitivních funkcí se využívají specializovaná rehabilitační softwarová řešení, která jsou příkladem přístrojového vybavení pro tzv. telerehabilitaci.
Odkazy
Související články
Zdroj
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2011]. <http://jirben.wz.cz>.
- VESELKA, Jonáš. Stránky České společnosti KBT [online]. [cit. 2011-06-24
- HOSÁK, Ladislav a Michal HRDLIČKA, et al. Psychiatrie a pedopsychiatrie. 1. vydání. 2015. ISBN 9788024629988.]. <http://www.cskbt.cz/>.
