Psychoterapie – základní školy
Z WikiSkript
Hlubinná psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
Psychoanalýza[upravit | editovat zdroj]
- zakladatel: Sigmund Freud
- upozornil na nevědomou složku lidské psychiky
- zdůraznil význam pudových sil (pud sexuální a pud destrukční)
- vytvořil teorii pregenitální infantilní sexuality (orální, sadisticko-anální a falickou)
- definoval Oidipovský komplex
- kastrační komplex – strach chlapce ze ztráty penisu
- 3 teoretické modely osobnosti
- traumatický model – předpokládá, že psychotraumatizující zážitky vedou k obtížím
- topografický model – rozlišuje nevědomí, předvědomí a vědomí; během léčby se nevědomé stane vědomým
- strukturální model – „id“ ono – pudová složka; „superego“ – nadjá, ideály, etika; „ego“ – já, regulace duševního života; konflikt způsobí neurózy
- během psychoanalýzy dojde k náhledu na věci v nevědomí, k uvědomění intrapsychických konfliktů
- rozpracoval metody volných asociací, rozbor snů
- nové proudy psychoanalýzy
- egopsychologie (studium vývoje psychiky v prvních letech života dítěte, zejména první 3 – základ hlavních rysů osobnosti)
- psychologie objektních vztahů (odklon od pudů ke vztahům)
- selfpsychologie (sebepojetí)
Individuální psychologie Alfréda Adlera[upravit | editovat zdroj]
- pro člověka je důležité dosáhnout během života uplatnění a prosazení ve společnosti
- když to nejde – pocit méněcennosti
- neuróza je snahou o kompenzaci této méněcennosti
- velký význam sourozeneckých vztahů
Analytická psychologie C. G. Junga[upravit | editovat zdroj]
- vyšel z Freudovy psychoanalýzy
- tvrdil, že existuje ještě tzv. kolektivní nevědomí, zahrnuje v sobě zkušenosti kultury – tzv. archetypy – persona (role jedince), stín (spontaneita, kreativita), animus (mužské prvky v ženské psychice), anima (přítomnost ženských prvků v mužské psychice), self (celost osobnosti)
- život má dvě složky – socializace, individuace
- průběh psychoterapie:
- oba sedí v křeslech, probírají pacientovi vynořující se pocity a myšlenky
- pozornost se věnuje snům, mají symbolický jazyk
- aktivní imaginace – rozvíjení představ majících vztah k pacientovu problému
Rogerovská psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- nesoustředí se na pacientovu minulost, ale na jeho přítomnost
- předpokládá, že člověk má v sobě potenciál dalšího pozitivního vývoje
- empatie
Behaviorální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- výzkum procesu učení, staví na teoriích učení (Skinner)
- zabývá se projevem psychických poruch v chování, metodou učení se je snaží odstranit, změní se chování a to změní intrapsychický problém
- metoda desenzibilizace – pacient se uklidní, relaxuje a představuje si věci navozující strach (léčba fobií)
- technika selektivního zpevňování – odměna, trest
- nácvik asertivního jednání
- není tak časově náročná
Kognitivně behaviorální terapie[upravit | editovat zdroj]
- novější směr
- rozšiřuje původní zaměření behaviorální terapie, soustřeďuje se na proces učení a jeho využití v léčbě
- bere v úvahu myšlenkové postupy, názory a postoje
- předpokládá, že změnu myšlení lze navodit změnou chování
- konstruktivistické paradigma – pohled člověka na svět je jeho vlastním produktem, který odpovídá zkušenosti jedince
- úkolem terapie je změna konstrukce, tj. pohledu na svět
- pacient dostává úkoly, které vedou ke změně jeho myšlenkových stereotypů
- cíle jsou předem stanoveny – musíme přesně definovat myšlenkové postupy, k tomu slouží kognitivně-behaviorální vyšetření
- změna atributů – reatribuce (např. někdo vám neodpoví na pozdrav, pomyslíme si, že je nevychovaný, pak dojde k reatribuci a začneme brát v úvahu i jiné možnosti – únavu druhé osoby, je hluchý, němý apod.)
Existenciální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- zdůrazňuje jedinečnost osobnosti člověka
Daseinanalýza[upravit | editovat zdroj]
- klade si za cíl pochopení lidské existence, jedinečnost problematiky každého pacienta, pacient má být sám sebou
- má blízko k filosofii
Logoterapie[upravit | editovat zdroj]
- vychází z názoru, že hlavní hodnota člověka je nalezení smyslu života
- pomáhá nalézt smysl života, útěk z existenciální frustrace
- i pro lidi s tělesným postižením, snaží se najít životní cíl
Transpersonální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- zdůrazňuje spirituální dimenzi člověka, zajímá se o zážitky vzniklé za změněného stavu vědomí (halucinogeny, holotropní dýchání, …), pocity z prenatálního života
Eklektické a integrativní pojetí psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- kombinace různých škol
Dynamická a interpersonální psychoterapie[upravit | editovat zdroj]
- vychází z psychoanalýzy, akceptuje některá její východiska (nevědomí, intrapsychologický konflikt z dětství)
- zdůrazňuje důležitost aktuálních sociálních faktorů, problémů ve vztazích
- nesouhlasí s tím, jaký význam dává Freud pudům a sexualitě
- problém ve vztazích je dán maladaptavním chováním, které mívá souvislost se zážitky z dětství
- pomáhá porozumět jeho podílu na problému
- pomáhá pochopit souvislost minulých událostí a současných problémů
- má tomu porozumět, získat novou zkušenost ve vztazích
- korektivní emoční zkušenost – pacient se setká s jinou reakcí než na jaké byl zvyklý (rodiče ho podceňovali, psychoterapeut ho oceňuje, …)
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://www.jirben.cz>.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ, et al. Psychiatrie. 1. vydání. Praha : Galén a Karolinum, 2001. 622 s. s. 468-474. ISBN 80-7262-140-8.