Zuby
Zuby (dentes) jsou složeny z tvrdých tkání, tvoří dva oblouky: arcus dentalis superior et inferior.
- Funkce: uchopování, dělení a rozmělňování potravy.
- Chrup člověka heterodontní = různě tvarované, funkčně specializované zuby.
Stavba zubu[upravit | editovat zdroj]
Anatomická stavba zubu (dens)[upravit | editovat zdroj]
- corona dentis (korunka) – část vyčnívající z dásně, pokryta hladkou sklovinou (enamelum), rozlišujeme plochy – facies – podle zubu a polohy na něm:
- facies occlusalis – kousací plocha, u jednotlivých druhů zubů různý počet kousacích hrbolků – cuspides dentales (podle jejich počtu zuby bez hrbolů, zuby s jednoduchým hrotem, zuby s více hrbolky – dvou a vícehrbolkové),
- facies vestibularis – obrácená do vestibulum oris (tj. proti rtům a tvářím), patrná zvenčí,
- facies lingualis – přivrácená k jazyku,
- facies contactus – styčné plochy mezi sousedními zuby, při pořadí zubů zpředu dozadu se rozlišuje: facies mesialis (obrácená dopředu) a facies distalis (dozadu),
- collum dentis (krček) – malý úsek mezi korunkou a kořenem, pokryt měkkými tkáněmi dásně, gingivodentální uzávěr (mezi epitelem dásně a zubem),
- radix dentis (kořen) – část uložená v kostěném alveolu čelisti – připojen ozubicí (periodontium), jednoduchý / větvený (jedno- až tříkořenové zuby), zakončený hrotem – apex radicis dentis,
- cavitas (cavum) dentis (dřeňová dutina) – rozšířená v korunce (cavitas coronalis) a zužuje se krčkem do kořenového kanálku (canalis radicis dentis) – ústí na hrotu jako foramen apicis dentis, v dřeňové dutině je obsažena pojivová zubní dřeň – pulpa dentis – s cévami a nervy (po jejím obvodu odontoblasty).
Cévy a nervy zubů[upravit | editovat zdroj]
Tepny
Tepenné zásobení vytvářejí rr. dentales – vystupují z horní čelisti z arteria alveolaris superior posterior (větev arteria maxillaris) + arteriae alveolares superiores anteriores (z arteria infraorbitalis – větev arteria maxillaris), v dolní čelisti z arteria alveolaris inferior (větev arteria maxillaris).
Žíly
Žíly zubů se sbírají podél tepen do plexus pterygoideus + venae maxillares.
Mízní cévy
Mízní cévy z pulpy zubů dolní čelisti odcházejí kořenovým kanálkem a sbírají se do nodi lymphatici submandibulares, zpředu do nodi lymphatici submentales.
Nervy
Zuby horní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. maxillaris (2. větev trigeminu), v alveolech zubů je vytvořen plexus dentalis superior, z něhož odcházejí nervy dvěma (někdy třemi) cestami – z tuber maxillae nn. alveolares superiores posteriores a vstupují do hlavního kmenu n. maxillaris do fossa pterygopalatina, nn. alveolares superiores anteriores odvádějí senzitivitu z předních zubů a jdou maxillou do n. infraorbitalis, někdy jsou i nekonstatní nn. alveolares superiores medii.
Zuby dolní čelisti: senzitivita je vedena cestou n. mandibularis (3. větev n. trigeminus), konkrétně jeho větve n. alveolaris inf.
Tkáně zubu[upravit | editovat zdroj]
Enamelum (sklovina):
- kryje povrch korunky, nejtvrdší hmota v lid. těle,
- složení: prismata enameli (sklovinná prizmata) – vlnovitě probíhající sloupečky, sousední do sebe zapadají,
- povrch kryje cuticula enameli (Nasmythova membrána) – nezvápenatělý povrch sklovinné hmoty, ale po prořezání zubu rychle abraduje
- hranice skloviny proti dentinu jemně hrbolatá.
Dentinum (zubovina, dentin):
- hlavní hmota zubu, tvrdší než kost,
- vznik činností odontoblastů – naléhají na dentin z nitra dřeňové dutiny a vysílají do něj Tomesova vlákna – v kanálcích dentinu dosahují až k povrchu dentinudentinu,
- vstup nervových vláken z dřeňové dutiny, cévy chybí,
- Czermakovy lakuny (korunka), zrnitá vrstva Tomesova (hranice dentinu a cementu).
Cementum (cement):
- vláknitá kost spojená kolagenním vlákny s povrchem dentinu,
- pokrývá krček a kořen zubu,
- na krčku tenká, na kořenech tlustá vrstva,
- Sharpeyova vlákna – spojují cement s kostí zubního alveolu.
Pulpa dentis (dřeň zubní):
- měkká, růžová tkáň,
- složení: řídké vazivo s nervy, krevními a mízními cévami (vstupují a vystupují hrotovým otvorem),
- po obvodu dřeně vrstva odontoblastů,
- dřeňová dutina se zmenšuje tvorbou sekundárního dentinu.
Závěsný aparát zubu[upravit | editovat zdroj]
Kořen zubu je upevněn v alveolu pomocí dentoalveolárního spojení – tvořeno systémem vaziva = periodontium (ozubice) – gomphosis, základem Sharpeyova vlákna (z kosti alveolu pronikají do cementu kořene a krčku), podle směru a funkce několik systémů vláken:
- vlákna gingivální – ligamentum circulare – paprsčitě od krčku do vaziva dásně,
- vlákna transseptální – ligamentum horizontale – propojují zubní řadu,
- vlákna alveolární – od stěny alveolu k cementu zubu probíhají jako tři systémy:
- vlákna alveolárního hřebene – pokračování ligamentum circulare, paprsčitě napříč a šikmo sestupně od krčku na kost okraje alveolu,
- horizontální vlákna – v návaznosti na ligamentum horizontale vodorovně od okraje alveolu k začátku kořene,
- vlákna šikmá – ligamentum obliquum – nejvíc, ze stěny alveolu ke hrotu kořene, znemožňují vtlačování hrotu kořene do alveolu a převádějí kousací tlak na zub v tah za stěnu alveolu,
- vlákna apikální – od hrotu kořene ke dnu alveolu, brání kývání zubu,
- mezi vlákny ještě propletena intersticiální spirálovitá vlákna – ligamentum tangentiale,
- fce systémů vláken: stabilizace zubu, převedení tlaku na zub v rovnoměrný tah na celou stěnu alveolu,
- periodontum – cévy a nervy oddělené z cév a nervů zubu, rovněž z alveolu,
- parodont = všechny tkáně a útvary kolem krčku a kořene,
- gingivodentální uzávěr.
Popis zubů[upravit | editovat zdroj]
Lidský chrup vzniká ve 2 generacích zubů:
- dentes decidui (zuby mléčné, dočasné) – 20 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 stoličky,
- dentes permanentes (zuby stálé) – 32 ks, v každé ½ horní a dolní čelisti 2 řezáky, 1 špičák, 2 zuby třenové, 3 stoličky.
Názvy zubů:
- řezáky – dentes incisivi ("I" u dospělého, "i" u dětského chrupu), špičáky – dentes canini (C,c), třenové zuby – dentes premolares (P), stoličky – dentes molares (M,m).
Vzorec chrupu
- viz dále.
Popis a rozlišení jednotlivých zubů definitivního chrupu:
- dentes incisivi (řezáky) – dlátovitá korunka (vpředu mírně konvexní), 1 kořen, horní řezáky širší korunky a kořeny ze stran stlačené, tuberculum dentale – hrbolek při krčku 1. horního řezáku,
- dentes canini (špičáky) – 1 kořen, korunka s 1 hrotem, horní mohutnější než dolní,
- dentes premolares (zuby třenové) – zuby dvojhrbolkové (dentes bicuspidati) – hrbolek vestibulární a linguální, 1 kořen (u horního P1/P2 někdy rozdvojen), oba kousací hrbolky horních premolárů stejné, u dolních premolárů linguální hrbolek menší, korunka dolních nakloněna linguálně,
- dentes molares (stoličky) – vícekořenové, horní stoličky 3 kořeny (2 vestibulárně, 1 linguálně), dolní 2 kořeny (mesiálně a distálně), hroty všech kořenů stoliček odkloněny distálně, kousací plochy horních stoliček kosočtverečné – 4 kousací plochy v úhlech kosočtverce, odděleny rýhou ve tvaru „H“, korunky dolních stoliček kousací plochu tvaru zaobleného obdélníku,
- dentes decidui (zuby dočasné, mléčné) – menší, bílé s průsvitnou sklovinou, tvarově podobné definitivním zubům, avšak mají nižší korunky, kořeny stoliček více divergují.
Vzorec chrupu[upravit | editovat zdroj]
- Vyjadřuje pořadí zubů při pohledu do úst
- označení zubů: písmeno dle latinského názvu a číslo dle pořadí ve skupině,
- vzorec rozdělen vodorovnou čarou – hranice horních a dolních zubů + svislou čarou – označuje střední čáru,
- mléčný chrup se značí malými, definitivní velkými písmeny,
- označení jednotlivých zubů: označení zubu a vodorovná linka (hranice horních a dolních zubů, nahoře / dole) a svislá linka (směr ke středu čelisti, vpravo / vlevo) – označení pravé a levé strany se řídí pravou a levou stranou pacienta,
- další možnost značení: pořadové číslo zubu od střední čáry a linky (dočasné zuby římskými číslicemi),
- dnes nejčastěji klinicky používaný typ zubního vzorce:
- zuby označujeme dvěma číslicemi, kdy první znamená číslo kvadrantu a typ chrupu a druhé číslo je pořadové číslo daného zubu v kvadrantu,
- pro stálý chrup mám první písmena 1–4 (1 je vpravo nahoře a poté číslujeme kvadranty dokola dle směru hodinových ručiček),
- pro mléčný chrup máme písmena 5–8, systém je stejný,
- příklad: číslo 82 znamená druhý mléčný řezák vpravo dole, číslo 24 znamená první premolár vlevo nahoře atd.
Chrup jako celek[upravit | editovat zdroj]
- Zuby horní čelisti sestaveny v oblouku – arcus dentalis superior – má tvar ½ elipsy,
- oblouk dolních zubů – arcus dentalis inferior – tvar paraboly,
- příčný předozadní rozměr dolního oblouku menší než u horního → při skusu vestibulární hrbolky horních stoliček a premolárů přesahují zevně a přední zuby horní čelisti zpředu mírně překrývají zuby dolní,
- ortodentní postavení – normální, vertikální postavení horních a dolních předních zubů,
- prodentní postavení – zuby vykloněny dopředu (málo časté),
- ortodentní / prodentní postavení zubů odpovídá ortognátnímu / prognátnímu typu čelistí.
Skus – okluze[upravit | editovat zdroj]
Skus označuje vzájemný styk a postavení zubů při normálním sevření čelistí:
- nůžkovitý skus (psalidodontie) = normální skus, horní řezáky se staví těsně před dolní,
- klešťovitý skus (labidodontie) = méně častý styk kousacích hran řezáků,
- artikulace = způsob styku zubů (v celé zubní řadě, horní s dolními),
- antagonisté = zuby, s nimiž se každý zub při artikulaci stýká (horní řada posunuta poněkud distálně proti dolní – proto s výjimkou dolního I1 a horního M3 artikuluje každý zub se 2 zuby protější řady, stejnojmenný zub v tomto styku je antagonista hlavní, další zub v artikulaci je pak antagonista vedlejší),
- čára okluse a artikulace zubů – vytváří křivku (Speeova okluzní křivka), která klesá od řezáků k M1 a pak stoupá až k M3, v pokračování by prošla čelistním kloubem, vzniká jako výslednice sil žvýkacích svalů vůči M1, což je nejzatíženější zub.
Prořezávání zubů – erupce[upravit | editovat zdroj]
- Prořezávání zubů = průnik zubů z čelisti a dásní na povrch a růstový postup zubu až do zaujetí pracovní polohy,
- souvisí s růstem vyvíjejících se zubů do délky,
- těsně před prořezáváním korunka hotova, avšak kořen zůstává otevřen a roste do délky,
- místo na dásni, kde bude zub prořezávat zduřelé → bílý hrot zubu pod epitelem → perforace epitelu → tkáně nad korunkou zanikají,
- vytvoření kostěné stěny alveolu, periodontia a cementu se dokončuje až po prořezání zubu,
- prořezávání dočasných zubů v časovém sledu:
- i1 – 8. měsíc, nejdříve dolní,
- i2 – 12. měsíc, nejdříve horní (po horním i1),
- m1 – 16. měsíc, nejdříve dolní,
- c – 20. měsíc, nejdříve dolní,
- m2 – 24. měsíc, horní a dolní současně.
Výměna zubů[upravit | editovat zdroj]
- Řezáky, špičáky a premoláry stálého chrupu se zakládají linguálně a hlouběji pod zuby dočasnými,
- všechny tři stoličky stálého chrupu se zakládají v pokračování zubní lišty vzadu,
- korunky stálých zubů se vytvářejí již v době prořezávání dočasných zubů, od konce 1. roku života postupuje jejich kalcifikace,
- do konce 5. roku života kalcifikovány hroty korunek všech zubů mimo M3,
- korunky premolárů v rozestupu kořenů dočasných stoliček,
- rostoucí stálé zuby tlačí na zuby dočasné → zmizí kostěná přepážka mezi korunkou stálého zubu a kořenem zubu dočasného,
- na místě přepážky zůstane vazivo s cévami – ve vazivu osteoklasty – odbourávání kořene dočasného zubu,
- v dásni zůstane jen otevřený zbytek kořene a uvolněný dočasný zub vypadává – jeho odstranění sledováno prořezáním zubu stálého,
- prořezávání stálých zubů v časovém sledu:
- M1 – 6. až 8. rok, dříve dolní,
- I1 – 6. až 7. rok, dříve dolní,
- I2 – 7. až 9. rok, dříve dolní,
- P1 – 9. až 11. rok,
- C – 9. až 14. rok,
- P2 – 11. až 14. rok (P2 někdy předbíhá špičák),
- M2 – 10. až 15. rok,
- M3 – 17. až 30. rok (protože M3 prořezávají zpravidla až v době dospělosti, označují se jako „zuby moudrosti – dentes sapientiae“).
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Externí odkazy[upravit | editovat zdroj]
- HORKÝ, Drahomír a Květoslava NOVÁKOVÁ. Morfologie orofaciálního systému pro studenty zubního lékařství [online] . 2. vydání. Publikováno online. 2011. Dostupné také z <https://mefanet.upol.cz/clanky.php?aid=58>. ISBN 978-80-244-2702-7.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, spol. s r. o., 2002. sv. 2. s. 488. ISBN 80-247-0143-X.