Nedoslýchavost
_world_map_-_DALY_-_WHO2004.svg)
Nedoslýchavost (hypakuze, hypacusis) je částečná redukce sluchu. Nedoslýchavostí je postiženo přibližně 5 % populace v ČR, většinou se jedná o starší jedince s presbyakuzí. Těžký i lehký stupeň nedoslýchavosti s sebou mohou přinášet výrazný handicap na poli profesním (např. muzikanti) i sociálním. Výrazně tedy snižuje kvalitu života, v některých případech může nedoslýchavost vyústit až v psychosociální izolaci pacienta. Může být také příznakem komplexnějšího a závažnějšího onemocnění (např. tumor mozku). Náhle vzniklá nedoslýchavost představuje v ORL stavy, které je třeba řešit urgentně. [1][2]
Poruchy sluchu mohou mít původ centrální, nebo periferní. Periferní nedoslýchavost je mnohem častější než centrální.
Centrální nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Centrální nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození na úrovni II.–IV. neuronu sluchové dráhy. Povaha poškození je rozmanitá, vždy závisí na lokalizaci a velikosti léze, nejčastěji se jedná o trauma nebo tumor. Proto často s nedoslýchavostí pozorujeme fokální neurologický deficit. Klinický obraz nás může někdy svádět na „falešnou“ stopu fatické poruchy nebo poruchu intelektu.
Periferní nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Periferní nedoslýchavost může být převodní, nebo percepční.
Převodní nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Příčinou může být překážka v zevním nebo středním uchu; může se jednat o mazovou zátku nebo zánět v zevním zvukovodu, perforaci bubínku, akutní či chronický zánět středního ucha, katar Eustachovy trubice, otosklerózu apod.
Percepční nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Percepční nedoslýchavost vzniká v důsledku poškození vnitřního ucha nebo sluchového nervu. Lze ji dále rozdělit na kochleární a retrokochleární. Ztráty sluchu jsou zpravidla nevyrovnané, nemocní špatně rozumějí i po zesílení intenzity řeči. Často trpí diplakuzí:
- diplacusis dysharmonica – tón slyší v každém uchu o jiné výšce;
- diplacusis echotica – v jednom uchu slyší zvuk opožděně.
Percepční kochleární nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o poškození hlemýždě (vláskové buňky); etiologicky se může jednat o presbyakuzi, socioakuzi, Ménièrovu chorobu, ischemické nebo toxické poškození vnitřního ucha. Převodní systém je v tomto případě v pořádku, diferenciálně diagnosticky je třeba odlišit suprakochleární poškození.
Percepční retrokochleární nedoslýchavost[upravit | editovat zdroj]
Nejčastější příčinou jsou nádory mostomozečkového koutu. V 70 % případů se jedná o vestibulární schwannom.[2] Zbylých 30 % připadá na meningeom, dermoidní cystu, neurofibromatózu, toxické nebo parainfekční postižení.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
- Klasifikace sluchových poruch
- Vyšetřovací metody v ORL/přehled
- Vyšetření sluchu
- Vyšetření rovnovážného ústrojí
- Audiometrie (fyziologie)
Zdroj[upravit | editovat zdroj]
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.
Reference[upravit | editovat zdroj]
- ↑ VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310.
- ↑ a b ROTTENBERG, Jan. Diagnostika a terapie nedoslýchavosti. Interní Med [online]. 2008, vol. 10, no. 10, s. 470-473, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/int/2008/10/08.pdf>. ISSN 1212-7299, eISSN 1803-5256.
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.
- VALVODA, Jaroslav. Nedoslýchavost. Med. Pro Praxi [online]. 2007, vol. 4, no. 12, s. 514-518, dostupné také z <http://www.solen.cz/pdfs/med/2007/12/07.pdf>. ISSN 1214-8687, eISSN 1803-5310.
