Zkřížené pohybové vzory v pohybovém vývoji

Ontogenetický vývoj motoriky lidského jedince je určen genetickou výbavou a probíhá automaticky. Hlavním důvodem motorické ontogeneze je motivace dítěte něčeho dosáhnout, tzv. ideomotorika. Při posuzování stupně fyziologického motorického vývoje je nezbytná znalost rozdílných posturálních aktivit v daných obdobích, přičemž je nezbytné zabývat se jak sledováním možných odchylek od fyziologického vývoje, tak sledováním kvality určitého pohybu.

Při sledování motorického vývoje dítěte je nezbytné vzít v potaz základní pohybové vzory. Mezi ně patří tzv. homolaterální vzor nebo zkřížený vzor. V motorickém vývoji můžeme sledovat zkřížený pohybový vzor např. při úchopu přes střední linii těla, při otáčení dítěte na bok a na břicho, v šikmém sedu nebo také při lezení po čtyřech. Při lokomoci je činnost jednotlivých svalových skupin prováděná ve zkříženém vzoru a zajišťuje tak pohyb vpřed.

Poloha na břiše

Jeden ze zkřížených vzorů se objevuje u dítěte v polovině druhého trimenonu, kdy je dítě schopné uchopit předmět v poloze na břiše. Při tom je nutné udržet hlavu, horní končetinu a rameno proti síle gravitace. Opora má v tuto chvíli tvar trojúhelníku a tvoří ji mediální epikondyl humeru, homolaterální spina iliaca anterior superior a kontralaterální epikondyl femuru, při čemž dolní končetina, jejíž epikondyl přispívá k vytvoření opory, je nakročená. Volnou horní končetinou tak dítě může sahat po hračce. Odlehčení této horní končetiny je dáno tahem svalů kontralaterální horní končetiny směrem distálním k opěrnému bodu. Horní končetiny pomáhají stabilizovat tuto polohu podporou o kořenové oblasti rukou. V šestém měsíci se mění úhel v kyčelním kloubu a flexe se zvětšuje na 110°–120°, což je nezbytné pro budoucí postavení v poloze na čtyřech. V této době se opory účastní již celá dlaň, distální část homolaterálního stehna a kontralaterální koleno.

Poloha na zádech

V poloze vleže na zádech se poprvé zkřížený pohybový vzor objevuje ve chvíli, kdy dítě sahá po hračce přes střední rovinu těla. Tento pohyb se objevuje u dítěte starého pět měsíců a úchop přes střední osu těla pomáhá k otočení dítěte na bok, přičemž nakročuje ta dolní končetina, která je homolaterální k uchopující horní končetině. Opěrné i nákročné horní a dolní končetiny jsou v průběhu otáčení postaveny ipsilaterálně, přičemž kompletního otočení ze zad na bříško dítě dosahuje v šestém měsíci.

Reciproční vzor

V této fázi má jedna z dolních i z horních končetin funkci opěrnou a druhá funkci nákročnou. Díky tomu se objevuje tzv. reciproční vzor nákroku a opory, který se využívá jak z polohy na břiše, tak z polohy na zádech. Tento reciproční vzor znamená, že tah svalů u opěrných končetin míří distálně, kdy punctum fixum je distálně vůči punctum mobile. Pohyb se u opěrných končetin děje v proximálním segmentu vůči distálnímu. Na horní opěrné končetině probíhá pronace a na dolní končetině dochází k vnitřní rotaci, addukci a extenzi v kyčelním kloubu a k extenzi v kolenním kloubu. Na nákročné horní končetině dochází k supinaci a na dolní končetině probíhá zevní rotace, abdukce a flexe v kyčelním kloubu a flexe v kolenním kloubu a pohyb se děje v distálním segmentu vůči proximálnímu a punctum fixum je proximálně vůči punctum mobile.

Při otáčení ze zad na břicho se aktivují dva šikmé břišní řetězce. První šikmý břišní řetězec zajišťuje rotaci pánve ve směru k opěrné horní končetině a dochází při něm ke kontrakci m. obliquus abdominis internus čelistní strany, m. transversus abdominis a m. obliquus abdominis externus záhlavní strany. Druhý šikmý břišní řetězec je spojen s aktivací m. pectoralis major a m. pectoralis minor a umožňuje rotaci horní části trupu a vzpřímení na rameni.

Šikmý sed

Mezi další polohy, které využívají tzv. zkříženého pohybového vzoru, patří šikmý sed, který se vyvíjí z polohy na zádech. Při šikmém sedu se dítě opírá o oblast mediálního gluteu. V sedmém měsíci tuto polohu stabilizuje pomocí opory o loket, zatímco v osmém a devátém měsíci se dítě opírá už jen o dlaň. Tato poloha je nezbytná jednak pro uchopování předmětů a jednak jako poloha potřebná pro přechod do polohy na čtyřech nebo do polohy vzpřímeného sedu.

Poloha na čtyřech

Zkřížený pohybový vzor se ve vývoji motoriky jedince objevuje také v poloze na čtyřech. Do ní se dítě dostává z polohy na břiše. Využívá dvou základních mechanizmů na končetinách a to vzpřímení a nákroku, kdy vzpřimovací končetiny jsou kontralaterální k nákročným končetinám. Svaly pletence dolní končetiny, zádové svaly a nitrobřišní tlak zajišťují správnou polohu pánve a trupu. V osmém měsíci je dítě schopné v této poloze uchopit hračku.

9. měsíc–2. rok

V devátém měsíci se dítě učí lezení po čtyřech, při kterém jsou končetiny pokládány na podložku ve zkříženém pohybovém vzoru. Dítě se opírá o koleno a ruku, přičemž pohyb paží a stehen probíhá v sagitální rovině. Ze začátku dítě při kroku vpřed provádí dorsální flexi v hlezenním kloubu, tento souhyb ovšem v desátém měsíci mizí. Na kvalitě lezení je závislá také kvalita budoucí samostatné chůze.

Zkřížených pohybových vzorů si můžeme všimnout i při lokomoci jedince, přičemž samostatné bipedální lokomoce je dítě schopné mezi dvanáctým až čtrnáctým měsícem a předchází jí chůze ve frontální rovině, kterou nazýváme ipsilaterální lokomoční model a který se objevuje ve čtvrtém trimenonu.

Chůze se stává postupně jistější a stabilnější od druhého roku života, kdy dítě začíná došlapovat na paty a dochází k flexi kolena. Souhyb horním končetin je kývavý a dítě při chůzi stále vynakládá poměrně velké množství energie, což přetrvává až do věku dvanácti let, kdy se kvalita chůze dítěte dostává na úroveň chůze dospělého jedince.

Závěr

Jednotlivé fáze motorického vývoje dítěte, které se vyvíjejí od novorozeneckého věku až do doby dosažení úrovně motorických schopností dospělého jedince, mají přímou paralelu k motorickým schopnostem dospělého člověka. Fáze motorického vývoje dítěte jsou dány postupným vyzráváním centrálního nervového systému a každý vývojový stupeň je obsažen ve vyšším vývojovém stupni. Zkřížené pohybové vzory jsou zahrnuty v různých fázích vývoje a jsou nezbytným předpokladem pro správný motorický vývoj jedince. Hrají důležitou roli při různých motorických aktivitách, ať už mluvíme o přetočení za zad na bříško nebo o samostatné bipedální chůzi.

Odkazy

Použitá literatura

• KOLÁŘ, P. Rehabilitace v klinické praxi. 1. vydání. Galén, 2010. ISBN 978-80-7262-657-1.

• VOJTA, V a A PETERS. Vojtův princip, Svalové souhry v reflexní lokomoci a motorické ontogenezi. 1. vydání. Grada, 1995. s. 15-96. ISBN 80-7169-004-X.

• VOJTA, V. Vyjadřovací schopnost vývojové kineziologie. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 1997, roč. 1997, no. 1, s. 7-10, 

• VÉLE, F. Kineziologie, přehled klinické kineziologie a patokineziologie pro diagnostiku a terapii poruch pohybové soustavy. 2. vydání. Praha. 2006. ISBN 80-7254-837-9.

• VAŘEKA, I. Vojtova reflexní lokomoce a vývojová kineziologie. Rehabilitácia. 2004, roč. 2004, no. 4, s. 196-200, 

• VAŘEKA, I. Revize výkladu průběhu motorického vývoje- monokinetické stadium až batolecí období. Rehabilitace a fyzikální lékařství. 2006, roč. 2006, no. 2, s. 82-91,