Zánětlivá onemocnění anu
Proktitida[upravit | editovat zdroj]
Je akutní, nebo chronické onemocnění anu charakteristické krvavou a řídkou stolicí. V akutním stádiu je proktitida doprovázena teplotami a může být přítomna přechodná insuficience sfinkterů s inkontinencí.
- Příčiny
M. Crohn, proctitis ulcerosa, postradiační proktitida, lymphogranuloma venereum, gonorea, AIDS, karcinom.
- Diagnóza
Červená krvácivá sliznice s povrchovými defekty až ulceracemi. K diagnóze je potřebná rektoskopie s biopsií sliznice a bakteriologickým vyšetřením.
- Terapie
Úprava diety, heřmánkové nálevy, kortikoidy.
Anální a periproktální absces[upravit | editovat zdroj]
- Patogeneze
- Klasifikace
- subkutánní (5–10 %) – po stranách anu, většinou je lokalizován dále od řitního otvoru;
- submukózní (5 %) – nachází se mezi sliznicí a vnitřním svěračem, často se perforací vyprázdní do rekta;
- intersfinkterické (horní a dolní) (40–50 %) – horní se propaguje nad m. levator ani (supralevátorová), častěji se vyskytuje dolní;
- transsfinkterické (30–40 %) – postihuje fossu ischiorektalis, vytváří tzv. podkovovitý absces;
- pelvirektální – vyskytují se vzácně kolem rekta, nad levátory a pod pánevním peritoneem, obvykle infekce pochází z gynekologických orgánů, prostaty, semenných váčků, nebo z močového měchýře.
- Příznaky
Anální abscesy se obvykle projevují tlakem v anorektalní oblasti a výraznou bolestí, která se zvyšuje po defekaci. U pacientů s análním abscesem lze očekávat zvýšená teplota, třesavka a zimnice. Absces může způsobit i septický stav s následnou alterací organismu.
- Diagnóza
- Povrchové abscesy – inspekce a palpace dvěma prsty (jeden prst v konečníku, druhý zevně), někdy je pro velkou bolestivost nutné provést vyšetření v anestezii.
- Hluboké abscesy – vyšetření pomocí CT a endosonografie.
- Terapie
Základem terapie je včasná incize s následnou drenáží abscesu. Používají se incize radiální, ve tvaru písmene T a křížové. Absces lze otevřít i transanálně, ale musíme dbát na zachovaní m. puborectalis z důvodu možné inkontinence.
Píštěle anorektální[upravit | editovat zdroj]
- Patogeneze
- Klasifikace
- podslizniční a podkožní – probíhají navnitř od svěračů;
- extrasfinkterické – obcházejí svěrače;
- intersfinkterické – mezi oběma svěrači;
- transsfinkterické – procházejí různě velkou částí svěračů.
- Diagnóza
Při pohledu vidíme secernující ústí píštěle v perianální oblasti nebo v oblasti hráze. Pohmatem zjistíme tuhý pruh, který odpovídá píštěli pod kůží. Lze provést i fistulografie – nástřik píštěle methylénovou modří.
- Terapie
Terapie je chirurgická a provádí se:
- discize pístěle a následné hojení per secundam;
- fistulektomie – excize stěny píštěle a následné hojení per secundam;
- postupné prořezávání svěračů – píštělí se protáhne vlákno a utáhne se u řitě, následně se postupně utahuje 2 až 3 týdny. Ligatura se začne prořezávat sfinkterem se současných fibrózním hojením bezprostředně za vláknem. Tento postup se nazývá Hippokratova elastická ligatura. Pokud by se přistoupilo na radikální excizi mohlo by dojít k inkontinenci.
Atypické píštěle[upravit | editovat zdroj]
Atypické píštěle v anorektální oblasti jsou typické například pro m.Crohn, venerické choroby a leukózy. Jedná se o píštěle: extrasfinkterické píštěle; pelvirektální píštěle; rektoorgánové píštěle.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
Terapie spočívá v širokém otevření a drenáži. Někdy je potřeba kvůli pokročilému onemocnění potřeba vyvést dočasnou kolostomii.
Fistulující pyodermie[upravit | editovat zdroj]
Jde o kožní anomálie projevující se tvorbou retenčních cyst. Vyskytuje se v oblasti perianální, ingvinální, ale i na břiše, podkolenní a podpaží. Choroba se často vyskytuje u obézních lidí s poruchou látkové přeměny a sklonem v tvorbě akné.
Klinický obraz[upravit | editovat zdroj]
Jedná se o subkutánní abscesy s tvorbou píštělí a sekrecí hnisu, které svou chronicitou vedou k tvorbě indurací a lividnímu zbarvení kůže.
Terapie[upravit | editovat zdroj]
V počátečních stádiích lze přistoupit na konzervativní terapii antibiotiky. Léčba antibiotiky však bývá často neúspěšná. Je proto důležité provést excize postižených úseků kůže s otevřením komunikujících abscesů. Po excizi se kůže nechává hojit per secundam, nebo lze použít zákroky plastické chirurgie.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Převzato z[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Speciální chirurgie. 3. vydání. Praha : Galén, 2014. 511 s. ISBN 978-80-7492-128-5.
- ZEMAN, Miroslav a Zdeněk KRŠKA, et al. Chirurgická propedeutika. 34. vydání. Praha : Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3770-6.
- POVÝŠIL, Ctibor, Ivo ŠTEINER a Jan BARTONÍČEK, et al. Speciální patologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. 430 s. ISBN 978-807262-494-2.
