Vývoj bránice

Embryologický vývoj bránice

Bránice vzniká ze čtyř embryonálních komponent:

Tvoří centrum tendineum bránice,
roste dorzálně od ventrolaterální stěny tělní a vytváří polokruhovitou plotnu, která odděluje srdce od jater,
septum první nacházíme jako ztluštělou ploténku kraniálně od dutiny perikardové (ještě ve stádiu terčíku), při otočení hlavy ventrálně se dostává septum ventrálně a pod základ srdce,
septum neodděluje hrudní a peritoneální dutinu kompletně → zůstává tu po stranách jícnu otvor → perikardoperitoneální kanál,
septum se zvětší a splyne s mezenchymem ventrálně od faryngu (primitivní mediastinum) a s pleuroperitoneální membránou.

Splývají s dorzálním mezenteriem ezofagu a se septum transversum,
tímto procesem se dotvoří přepážka mezi dutinou hrudní a břišní a vzniká primitivní bránice,
i když tvoří velkou část bránice fetální, u novorozence je pak jejich podíl jen malý.

Splývá s předchozími strukturami, tvoří střední část bránice,
z myoblastů vrůstajících do mezenteria vznikají křížící se crura diaphragmatis.

Během 9. až 12. týdne dochází k expanzi plic a pleurální dutiny, které vrůstají do okolního mezenchymu a rozštěpují kaudální mezenchym na dvě vrstvy (podobně jako to dělaly u perikardu směrem dopředu),
- vrstva zevní – tvořící hrudní stěnu,
- vrstva vnitřní – svými svalovými elementy přispívá k vytváření periferních částí bránice,
další růst pak dává vznik pravému a levému recessus costophrenicus,

během 4. týdne vývoje je septum transverzum někde v úrovni C3–C6 krčního somitu, během pátého týdne do něj vputují myoblasty táhnoucí s sebou nervy (nervus phrenicus), později když septum stále postupuje kaudálně a nervy bere s sebou,
- nervy jdou k bránici průchodem pleuroperikardovými membránami, což vysvětluje anatomické uložení nervů na perikardu.

Odkazy[upravit | editovat zdroj]

MOORE, Keith L. a T. V. N. PERSAUD. Zrození člověka. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.