Vývoj arterií
Z WikiSkript
Vznik krevních cév[upravit | editovat zdroj]
Vaskulogeneze[upravit | editovat zdroj]
- Vznik cév z krevních ostrůvků;
- buňky mezodermu indukovány k přeměně v hemangioblasty pod vlivem FGF2 (Fibroblast growth factor 2);
- hemangioblasty v centru ostrůvků se diferencují v hemopoetické kmenové buňky, periferní v angioblasty (prekurzory endothelových buněk) pod vlivem VEGF (Vascular endothelial growth factor);
- první krevní ostrůvky se objevují ve 3. týdnu v oblastech:
- extraembryonální splanchnopleura (stěna žloutkového váčku) první výskyt;
- extraembryonální somatopleura (choriová plotna);
- kardiogenní oblast;
- zárodečný stvol.
Angiogeneze[upravit | editovat zdroj]
- Tvorba nových cév pučením pod vlivem VEGF.
Vývoj arterií[upravit | editovat zdroj]
- Výsledkem vaskulogeneze je vznik primárního řečiště – zahrnuje dorsální aorty a kardinální vény;
- zprvu nacházíme dvě dorsální aorty, které se později ve střední části zárodku spojují, rozdělené zůstávají jen v přední a zadní části;
- přední dorsální aorty souvisí se vznikem aortálních oblouků;
- zadní dorsální aorty dávají vznik aa. iliacae communes.
Aortální oblouky[upravit | editovat zdroj]
- Spojují saccus aorticus a dorsální aorty;
- souvisí se vznikem žaberních oblouků – vznikají ve 4.–5. týdnu;
- celkem 6 párů, pátý je rudimentární;
- vznikají postupně – v embryu nikdy nenacházíme všechny najednou (v době, kdy vzniká třetí aortální oblouk, již první zaniká).
Deriváty aortálních oblouků[upravit | editovat zdroj]
- Aortální oblouk;
- z větší části zaniká, pozůstatkem je úsek a. maxillaris;
- aortální oblouk;
- z větší části zaniká, pozůstatkem je a. stapedia a a. hyoidea;
- aortální oblouk;
- z proximálního úseku vzniká a. carotis communis, ze které vyrůstá a. carotis externa;
- z distálního úseku vzniká proximální část a. carotis interna (distální část a. carotis interna pochází z dorsální aorty);
- aortální oblouk;
- pravý dává vznik proximální části a. subclavia dextra (distální část pochází z dorsální aorty a ze 7. intersegmentální arterie);
- z levého vzniká arcus aortae;
- aortální oblouk;
- rudimentární, v 50 % případů nevzniká, v 50 % ihned zaniká;
- aortální oblouk;
- vpravo z proximální části vzniká a. pulmonalis dextra, distální část zaniká;
- vlevo z proximální části vzniká a. pulmonalis sinistra, z distální části ductus arteriosus.
S utvářením 6. aortálního oblouku úzce souvisí poloha n. laryngeus recurrens, který inervuje deriváty 6. žaberního oblouku:
- po sestupu srdce se n. laryngeus recurrens obtáčí okolo 6. aortálního oblouku a stoupá k laryngu;
- vpravo se v důsledku zániku 5. oblouku a distální části 6. oblouku obtáčí okolo a. subclavia dextra;
- vlevo se otáčí okolo ductus arteriosus.
Větve dorsální aorty[upravit | editovat zdroj]
Ventrální větve[upravit | editovat zdroj]
- Aa. vitellinae – splývají, vytvářejí tepny dorsálního mesenteria střeva:
- 'truncus coeliacus' (zásobení distálního úseku předního střeva);
- a. mesenterica superior (zásobení středního střeva);
- a. mesenterica inferior (zásobení zadního střeva);
- aa. umbilicales (později odstup z aa. iliacae communes, postnatálně jako aa. vesicales superiores a ligamenta umbilicalia medialia).
Dorsální větve[upravit | editovat zdroj]
- Aa. intersegmentales (a. vertebralis, aa. intercostales, aa. lumbales, aa. sacrales laterales…);
- ze 7. intersegmentální arterie vzniká a. subclavia (vlevo celá, vpravo pouze distální úsek).
Aa. coronariae[upravit | editovat zdroj]
- Vznik z buněk epikardu;
- svalovina pochází z epikardu a z buněk neurální lišty.
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Související články[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
- MOORE, Keith L. Zrození člověka : embryologie s klinickým zaměřením. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.
- SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.