Vývoj arterií

Z WikiSkript

Vznik krevních cév[upravit | editovat zdroj]

Vaskulogeneze[upravit | editovat zdroj]

  • Vznik cév z krevních ostrůvků;
  • buňky mezodermu indukovány k přeměně v hemangioblasty pod vlivem FGF2 (Fibroblast growth factor 2);
  • hemangioblasty v centru ostrůvků se diferencují v hemopoetické kmenové buňky, periferní v angioblasty (prekurzory endothelových buněk) pod vlivem VEGF (Vascular endothelial growth factor);
  • první krevní ostrůvky se objevují ve 3. týdnu v oblastech:
    1. extraembryonální splanchnopleura (stěna žloutkového váčku)   první výskyt;
    2. extraembryonální somatopleura (choriová plotna);
    3. kardiogenní oblast;
    4. zárodečný stvol.

Angiogeneze[upravit | editovat zdroj]

  • Tvorba nových cév pučením pod vlivem VEGF.

Vývoj arterií[upravit | editovat zdroj]

  • Výsledkem vaskulogeneze je vznik primárního řečiště – zahrnuje dorsální aorty a kardinální vény;
  • zprvu nacházíme dvě dorsální aorty, které se později ve střední části zárodku spojují, rozdělené zůstávají jen v přední a zadní části;
  • přední dorsální aorty souvisí se vznikem aortálních oblouků;
  • zadní dorsální aorty dávají vznik aa. iliacae communes.

Aortální oblouky[upravit | editovat zdroj]

  • Spojují saccus aorticus a dorsální aorty;
  • souvisí se vznikem žaberních oblouků – vznikají ve 4.–5. týdnu;
  • celkem 6 párů, pátý je rudimentární;
  • vznikají postupně – v embryu nikdy nenacházíme všechny najednou (v době, kdy vzniká třetí aortální oblouk, již první zaniká).

Deriváty aortálních oblouků[upravit | editovat zdroj]

  1. Aortální oblouk;
    • z větší části zaniká, pozůstatkem je úsek a. maxillaris;
  2. aortální oblouk;
    • z větší části zaniká, pozůstatkem je a. stapedia a a. hyoidea;
  3. aortální oblouk;
    • z proximálního úseku vzniká a. carotis communis, ze které vyrůstá a. carotis externa;
    • z distálního úseku vzniká proximální část a. carotis interna (distální část a. carotis interna pochází z dorsální aorty);
  4. aortální oblouk;
    • pravý dává vznik proximální části a. subclavia dextra (distální část pochází z dorsální aorty a ze 7. intersegmentální arterie);
    • z levého vzniká arcus aortae;
  5. aortální oblouk;
    • rudimentární, v 50 % případů nevzniká, v 50 % ihned zaniká;
  6. aortální oblouk;
    • vpravo z proximální části vzniká a. pulmonalis dextra, distální část zaniká;
    • vlevo z proximální části vzniká a. pulmonalis sinistra, z distální části ductus arteriosus.

S utvářením 6. aortálního oblouku úzce souvisí poloha n. laryngeus recurrens, který inervuje deriváty 6. žaberního oblouku:

  • po sestupu srdce se n. laryngeus recurrens obtáčí okolo 6. aortálního oblouku a stoupá k laryngu;
  • vpravo se v důsledku zániku 5. oblouku a distální části 6. oblouku obtáčí okolo a. subclavia dextra;
  • vlevo se otáčí okolo ductus arteriosus.

Větve dorsální aorty[upravit | editovat zdroj]

Ventrální větve[upravit | editovat zdroj]

  • Aa. vitellinae – splývají, vytvářejí tepny dorsálního mesenteria střeva:
    1. 'truncus coeliacus' (zásobení distálního úseku předního střeva);
    2. a. mesenterica superior (zásobení středního střeva);
    3. a. mesenterica inferior (zásobení zadního střeva);
  • aa. umbilicales (později odstup z aa. iliacae communes, postnatálně jako aa. vesicales superiores a ligamenta umbilicalia medialia).

Dorsální větve[upravit | editovat zdroj]

  • Aa. intersegmentales (a. vertebralis, aa. intercostales, aa. lumbales, aa. sacrales laterales…);
  • ze 7. intersegmentální arterie vzniká a. subclavia (vlevo celá, vpravo pouze distální úsek).

Aa. coronariae[upravit | editovat zdroj]

  • Vznik z buněk epikardu;
  • svalovina pochází z epikardu a z buněk neurální lišty.


Odkazy[upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]

  • MOORE, Keith L. Zrození člověka : embryologie s klinickým zaměřením. 1. vydání. Praha : ISV, 2002. 564 s. ISBN 80-85866-94-3.
  • SADLER, Thomas, W. Langmanova lékařská embryologie. 1. české vydání. Praha : Grada Publishing, a.s, 2011. 414 s. ISBN 978-80-247-2640-3.