Uživatel:Vanai/Pískoviště

Péče o nemocné v Byzantské říši

Byzantská říše, zkráceně Byzanc, nebo Východořímská říše, vznikla v roce 395 n.l. a její existence trvala přes tisíc let, do roku 1453, kdy byla Konstantinopol dobyta osmanskými Turky. Rozkládala se na území východního Středomoří a proto nikoho nepřekvapí, že byzantská medicína stavěla na základech položených starými Řeky a Římany. I přesto, že byzanstká kultura byla převzata od Řeků a instituce z Říma, státním náboženstvím se stalo pravoslavné křesťaství, které mělo velký význam na přístup k péči o nemocné a potřebné. Vzhledem k tomu, že byzantská medicína v sobě přechovávala moudrost antické tradice, dokázala ovlivnit jak islámskou medicínu, tak stát za znovuzrozením západní medicíny během renesance. Byzantští lékaři nejen že čerpali vědomosti od svých řecko-římských předchůdců, kterými byli například Galén nebo Hippocrates, ale sami rozšiřovali hranice lidského poznání a pečlivě se starali o jeho dokumentaci. Lékařské kompendium v sedmi knihách, obzvláště podrobný zdroj medicínských znalostí, sespsaný na konci sedmého století Pavlem z Aeginy, se v praxi užíval po dalších 800 let. Význam byzantské medicíny je důležitý nejen tím, že se postarala o uchování znalostí ze starověkého Řecka a Říma skrze kompendia, ale také tím že znalosti prohloubila a dále rozšířila do renesanční Itálie a arabského světa.

V péči o poutníky, chudé či nemocné hrály velkou roli špitály a útulky, které byly rozesety po celém uzemí říše. Nejstarší Byzantské nemocnice, neboli xenony (doslovně „domovy pro cizince“) se začaly vyvíjet během třetího století našeho letopočtu. Byly zakládány panovníky, mnichy i jednotlivci z řad šlechticů a bohatých obchodníků. Vzhledem k tomu, že byly často spojeny přímo s kláštery, kromě jídla a přístřeší bylo možné v některých z nich obdržet i lékařskou péči. Tvrdí se, že v mnoha ohledech se podobaly moderním nemocnicím mnohem více než kterékoli jiné ze starověkých institucí poskytujících péči nemocným lidem.

Vznik prvního velkého xenonu se datuje k roku 370 n.l., byl vybudován v Caesaree svatým Basilem z Caesarey (329-379 n.l.), guvernérem a biskupem Cappadocii. Ve čtvrtém století se tento koncept rozšířil po celé Byzantské říši. V polovině osmého století se v Byzanci nacházelo kolem 160 charitaticních institucí, přičemž u 23-25 se věří, že měly dokonce zdravotnický personál. Valná většina z těch zbylých útulků však sloužila spíše jako hospic než jako nemocnice v dnešním slova smyslu.

Nejznámnější špitál, známý jako Nemocnice Pantokrator, založil císař Jan II. Komnenos (1087-1143 n.l.) a nacházel se v Konstantinopoli. Společně s rozsáhlou knihovnou byl součástí kláštera a svou rozlohou zabíral téměř jeho jednu třetinu. Pacienti mohli být hospitalizování na pěti odděleních mezi něž se řadilo i oddělení chirurgické a oddělení pro ženy. Na dámském oddělení pracovaly lékařky a ošetřovatelky, oproti svým mužským protějškům však měly lékařky až čtyřikrát nižší plat. Celkem bylo k dipozici mezi 50 až 60 lůžky a zároveň fungovala i ambulance pro pacienty, kteří v nemocnici hospitalizováni nebyli. Lékaři byli dobře trénovaní a s největší pravděpodobností získávali vzdělání na Univerzitě v Konstantinopoli, ktreou mohly v menší míře navštěvovat i ženy. Oproti ostatním špitálům té doby bylo velmi dobře logisticky zajišťeno i osvětlení, topení, ložní prádlo, prostory ke koupání pacientů a latríny. Pacienti byli krmeni dle pečlivě sestaveného vegetariánského dietního plánu a dostávali příspěvky, které jim umožňovaly obstarat si jídlo a pití navíc. Zdravotní péče byla zajišťována velkým množstvím specializovaného personálu kam se řadili lékaři (archiatroi), profesionální zdravotní sestry/asistenti (hypourgoi) a sanitáři (hyperetai). Zakládací listina hovoří také o lékařské škole, historici si však nejsou jisti jestli tato instituce skutečně sloužila ke vzdělávacím účelům.

Nekompletní citace publikace. MILLER, Timothy S. The birth of the hospital in the Byzantine empire. Baltimore : Johns Hopkins University Press, 1997. 328 s. ISBN 0801856574.

Nekompletní citace publikace. HORDEN, Peregrine. Hospitals and healing from antiquity to the later Middle Ages. Aldershot : Ashgate Variorum, 2008. 338 s. ISBN 0754661814.

Nekompletní citace webu. . [cit. 2013-06-20]. <https://cs.wikipedia.org/wiki/Byzantsk%C3%A1_%C5%99%C3%AD%C5%A1e>.

Nekompletní citace webu. . [cit. 2013-06-20]. <https://en.wikipedia.org/wiki/Byzantine_medicine>.