Uživatel:Rusovae/Pískoviště
Zkouška[upravit | editovat zdroj]
Atlas fyziologie a patofyziologie
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
[1]BALL, CHRISTOPHER. Akutní medicína do kapsy : na základě medicíny založené na důkazech. 1. vydání. Praha : Grada, 2004. 208 s. ISBN 80-247-0928-7.
bla
Tuba uterina (vejcovod, salpinx, tuba Fallopii) je dutá párová trubice dlouhá 8-15 cm. Je zavzata do ligamentum latum uteri (plica lata uteri). Samotný závěs vejcovodu se nazývá mesosalpinx a tvoří horní část ligamentum latum uteri. Laterální konec vejcovodu - ostium abdominale tubae uterinae - je otevřen do peritoneální dutiny. Jeho průsvit je až 3 mm. Mediální konec - ostium uterinum tubae - ústí do děložní dutiny. Vejcovod má tyto části: infundibulum, ampulla, isthmus a pars uterina. Infundibulum je nálevkovitá část přivrácená k ovariu. Z jeho okraje vybíhá asi 10 různě dlouhých výběžků - fimbrií, z nichž nejdelší se nazývá fimbria ovarica a je fixována k povrchu ovaria. Ampulla je vřetenovitě rozšířená a zaujímá 1/2-2/3 délky vejcovodu. Na ni dále mediálně navazuje úzký a rovný isthmus (asi 1/3 délky vejcovodu) a po něm asi 1 cm dlouhá pars uterina, která proráží stěnu rohu děložního a a otevírá se do děložní dutiny jako ostium uterinum tubae. Dutina vejcovodu je nejprostornější v oblasti ampuly (až 1 cm v průměru) a nejužší v isthmu (0,1-0,5 mm).
Poloha a syntopie vejcovodu[upravit | editovat zdroj]
Od ústí do dělohy stojí isthmus tubae transversálně a směřuje napříč ke stěně malé pánve. Laterální úsek tuby zahýbá dorsokraniálně; infundibulum tubae s fimbriemi se in situ sklápí dorsokaudálně k ovariu a fimbriae dosahují na horní mediální stranu ovaria. Vejcovody jsou v kontaktu s kličkami tenkého střeva. Pravý vejcovod leží blízko appendixu, levý je v kontaktu s colon sigmoideum.
Stavba vejcovodu[upravit | editovat zdroj]
Stěnu vejcovodu tvoří tři vrstvy - sliznice, hladká svalovina a peritoneum.
- Tunica mucosa - složena v řasy - nejvyšší a nejpočetnější jsou v ampule, kde tvoří členitý labyrint složený také ze sekundárních a terciárních řas. Je kryta jednovrstevným cylindrickým epitelem s řasinkovými a sekrečními buňkami, obsahuje také nediferencované buňky, z nichž se epitel obnovuje. Lamina propria je tvořena řídkým kolagenním vazivem.
- Tunica muscularis - je nejsilnější v isthmu, skládá se ze zevní vrstvy longitudinální a vnitřní vrstvy cirkulární.
Funkce vejcovodu[upravit | editovat zdroj]
Těsně před ovulací se infundibulum aktivními kontrakcemi hladké svaloviny posunuje po povrchu ovaria do míst, kde se nachází zralý folikul. Po ovulaci je tak uvolněné vajíčko nasáto do do dutiny vejcovodu. K oplození dochází zpravidla v ampulle a oplozené vajíčko je během následujících 4-5 dnů dopraveno pohybem řasinek a peristaltikou tuby do děložní dutiny. Neoplozené vajíčko podléhá autolýze. Svalovina tuby působí také opačný - antiperistaltický pohyb, který napomáhá spermiím proniknout k vajíčku.
Cévní zásobení a inervace[upravit | editovat zdroj]
- Tepny: anastomóza r. tubarius a. uterinae a r. tubarius a. ovaricae
- Žíly: v. ovarica, plexus venosus uterovaginalis
- Lymfa: nodi lymphatici lumbales
- Nervy: plexus ovaricus, plexus uterovaginalis, převážně autonomní
Odkazy[upravit | editovat zdroj]
Použitá literatura[upravit | editovat zdroj]
[2]DRUGA, Rastislav a Miloš GRIMM. Základy anatomie 3 : Trávicí, dýchací, močopohlavní a endokrinní systém. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 163 s. ISBN 80-7262-302-8.
[3]ČIHÁK, Radomír. Anatomie 2. 2. vydání. Praha : Grada, 2001. 388 s. ISBN 80-247-0143-X.
