Uživatel:Asamnu/Pískoviště
Chlamydie jsou nepohyblivé, kokovité, intracelulární bakterie. Jedná se o parazity, něboť napadají buňky hostitele. Chlamydie nejsou schopny samy získávat energii a jsou proto závislé na svém hostiteli. Některé z nich přežívají v hostiteli, aniž by ho nějak poškozovaly. Jiné naopak způsobují infekce zvířat a lidí, tzv. chlamydiózy. Mezi hlavní patogeny patří Chlamydia trachomatis, způsobující urogentální infekce, lymphogranuloma veneruma, trachom a infekce novorozenců, Chlamydia pnemumonie, původce pneumonií a dalších onemocnění dýchací soustavy, a Chlamydia psitacci, původce ornitózy a psitakózy.
Rozdělení[upravit | editovat zdroj]
Chlamydie mají lipopolysacharidový antigen, který je společný celému rodu, a bílkovinné antigeny z vnější membrány. Podle nich rozlišujeme: Chlamydia trachomatis Chlamydia psittaci Chlamydia pneumoniae
Vlastnosti[upravit | editovat zdroj]
Chlymidie jsou nepohyblivé, kokovité bakterie. Stavba jejich buněčné stěny připomíná Gram-negativní bakterie. Díky svému životnímu cyklu patří mezi striktní intracelulární parazity. Jejich kultivace je značně obtížná. Jsou významnými lidskými patogeny.
Životní cyklus chlamydií[upravit | editovat zdroj]
Životní cyklus chlamidií je u bakterií neobvyklý a podobá se spíše virům. V jeho pruběhu se vykytují chlymydie ve dvou formách - jako elementární a retikulární tělísko. Elementární tělísko je metabolicky inaktivní, není schopno se dělit schopnosti, má densní jádro a rigidní buněčnou stěnu, která mu poskytuje ochranu v extracelulárním prostředí. Retikulární tělísko je metabolicky aktivní se schopností se dělit. Do buňky hostitele vniká infekční elementární tělísko procesem, který se podobá endocytóze. Tělísko zůstává v endosomu (fagosomu) celou dobu cyklu, protože je blokována fagolysosomální fúze. Po 8 až 9 hodinách se přeměňuje v neinfekční retikulární tělísko. Za dalších 16 - 24 hodin se retikulární tělísko dělí binárním dělením a pak se zpět transformuje na tělísko elementární. Osud hostitelské buňky může být dvojí. Buď dojede k lýze její membrány, buňka umře a elementární tělíska infikují buňky okolní. Nebo buňka přežije a elementární tělíska se exocytózou dostanou ven (často u permanentně infikovaných buněk). Celý cyklus trvá 48 - 72 hodin.
Diagnostika[upravit | editovat zdroj]
Přímá diagnostika: Kultivace a molekulárně biologické metody[upravit upravit | editovat zdroj] Kultivace – běžně se neprovádí, je méně citlivá, technicky náročná. Provádí se na buněčných liniích. Specifita kultivace je téměř 100 %, ale její senzitivita je závislá na mnoha faktorech. Detekce antigenu je přímá imunofluorescenční metoda s použitím druhově specifických monoklonálních protilátek. Kultivace buněk probíhá ve žloutkovém vaku, na buněčné kultuře či metodou PCR (polymerázová řetězová reakce). Molekulárně biologické metody – Hybridzace, založena na detekci ribozomální RNA chlamydií. Nejčastěji se využívá PCR. Reakce je významná pro svou automatizaci, rychlost, snížení rizika kontaminace a pro možnost kvantifikace. Dnes se jedná o nejspolehlivější metodu při dodržení správných postupů jako je odběr materiálu – moče, stěrů z uretry, cervixu, plodové vody, rekta, spojivek atd.
Nepřímá diagnostika: Sérologické testy[upravit upravit | editovat zdroj] Sérologické metody jsou založeny na detekci rodově a druhotně specifických protilátek. Komplement-fixační reakce využívá protilátky proti skupinovému antigenu a ty se nahradí rodově specifickým testem ELISA a druhově specifickým MIF (mikroimunofluorescenčním testem). K vzestupu protilátek dochází především u systémových onemocnění.
| Klebsiella pneumoniae | |
| Enterobacteriaceae | |
| Klebsiella | |
 Klebsiella pneumoniae na Endově půdě. | |
| Morfologie | G− tyčka, opouzdřená, nesporulující, nepohyblivá laktosa pozotivní |
|---|---|
| Vztah ke kyslíku | fakultativně anaerobní |
| Kultivace | mukózní kolonie, bílý pigment |
| Výskyt | fyziologická flóra lidského střeva, okolní prostředí |
| Onemocnění | močové infekce, nosokomiální infekce: pneumonie, sepse, meningitidy |
| Terapie | primární rezistence na ampicilin, multirezistence u nemocničních kmenů |
| Staphylococcus aureus | |
| Staphylococcaceae | |
| Staphylococcus | |
Klebsiella pneumoniae na Endově půdě. | |
| Morfologie | G− tyčka, opouzdřená, nesporulující, nepohyblivá laktosa pozotivní |
|---|---|
| Kultivace | na běžných kultivačních půdách, matné, hladké kolonie zlatožluté až žlutohnědé barvy, na krevním agaru zóny hemolýzy |
| Zdroj | endogenní, exogenní (často nasokomiální) |
| Výskyt | součást fyziologické flóry horních cest dýchacích, kůže, zevního genitálnu žen |
